Okresní soud ve Svitavách 6 C 123/2026-33 – Bezdůvodné obohacení

Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 5. 8. 2026 domáhala po žalované zaplacení celkové částky 33 894,97 Kč s příslušenstvím jako nedoplatku úvěru, který žalované poskytla na základě smlouvy o revolvingovém úvěru č. , hodnota, ze dne 9. 5. 2024 právní předchůdkyně žalobkyně , právnická osoba, . Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 20. 5. 2026 byla pohledávka proti žalované postoupena na společnost , Anonymizováno, a dále smlouvou ze dne 17. 6. 2026 na žalobkyni. Smlouvou o revolvingovém úvěru byly žalované poskytnuty finanční prostředky ve výši 30 000 Kč s úrokem 16,9 %, žalovaná měla úvěr splácet v měsíčních splátkách po 900 Kč. Jelikož úvěr nebyl splácen, prohlásila právní předchůdkyně žalobkyně úvěr ke dni 11. 2. 2026 za okamžitě splatný. Žalovaná dluží žalobkyni částku 29 999,97 Kč na jistině, poplatky v celkové výši 3 895 Kč, dále částku 3 925,30 Kč na smluvním úroku ve výši 16,9 % z jistiny od 1. 6. 2026, částku 1 044,56 Kč na zákonném úroku z prodlení od 2. 6. 2026 do zaplacení a dále zákonný úrok z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 29 999,97 Kč od 2. 6. 2026 do zaplacení a smluvní úrok ve výši 16,9 % ročně z částky 29 9997,97 Kč od 2. 6. 2026 do zaplacení.2. Žalobkyně byla následně soudem vyzvána, aby doplnila žalobu ohledně skutečností, jakým způsobem před poskytnutím úvěru odborně posoudila schopnost žalované úvěr splácet. K tomu žalobkyně uvedla, že schopnost žadatele prověřila na základě dokladů o příjmech, výpisů z databází NRKI a SOLUS, hodnocení klienta a prohlášení dlužníka. Právní předchůdkyně žalobkyně počítala s příjmem žalované ve výši 28 049 Kč dle přiloženého potvrzení od zaměstnavatele, dále počítala s životními náklady žalované ve výši 7 902 Kč a s jejím splátkovým zatížením ve výši 7 062 Kč. Po odečtení nového splátkového zatížení od příjmů klientce zbylo 20 987 kč na pokrytí životních nákladů. Dále žalobkyně doložila výpisy z účtu žalované za období února, března a dubna 2024, tedy za období předcházející poskytnutí úvěru.3. Účastníkům bylo zasláno usnesení s výzvou, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání. Žalobkyně s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasila. Jelikož se žalovaná ve stanovené lhůtě nevyjádřila, má soud za to, že s rozhodnutím bez nařízení jednání ve smyslu ustanovení § 115a o. s. ř. souhlasí. Soud vyšel z obsahu spisu a z důkazů založených ve spise.4. Z provedených důkazů soud zjistil následující skutečnosti:5. Ze smlouvy o revolvingovém úvěru vedeném na úvěrovém účtu , Anonymizováno, ze dne 9. 5. 2024 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně – společnost , právnická osoba, . – poskytla žalované úvěr ve výši 30 000 Kč s možností opakovaného čerpání splacené částky až do výše úvěrového limitu. Úvěr měl být splácen pravidelnými měsíčními splátkami 900 Kč, úroková sazba byla sjednána ve výši 16,9 % p. a. Úvěr byl z důvodu neplacení zesplatněn dopisem ze dne 11. 2. 2026 k tomuto datu. Z tvrzení žalobkyně vyplývá, že žalovaná čerpala částku ve výši 69 001,60 Kč a uhradila částku ve výši 57 708,57 Kč. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 20. 5. 2026 byla pohledávka proti žalované postoupena na společnost , Anonymizováno, . a dále smlouvou ze dne 17. 6. 2026 na žalobkyni.6. Z předžalobní výzvy ze dne 23. 6. 2026 a přiloženého podacího archu bylo prokázáno, že žalobkyně vyzývala žalovanou k zaplacení částky 45 941,50 Kč s příslušenstvím do 7 dní.7. Z listinných důkazů předložených žalobkyní vzal soud za prokázané, že žalobkyně poskytla žalované úvěr, na který žalovaná plnila částečně. Žalovaná poskytnutí úvěru, jeho výši a výši splacených částek nijak nesporovala, v řízení zůstala nečinná.8. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.9. Podle § 86 odst. 1,2 zákona číslo 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále ZSÚ) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle ustanovení § 87 odst. 1 téhož zákona platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebitel spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.10. V případě porušení povinnosti úvěrujícího dostatečně zkoumat úvěruschopnost spotřebitele před poskytnutím úvěru je smlouva o úvěru uzavřena v režimu zákona číslo 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, absolutně neplatná. Soud poznamenává, že s účinností od 29. 5. 2022 byla novelou ZSÚ (zákonem číslo 96/2022 Sb.) provedena změna spočívající v uvedení absolutní neplatnosti. Dle ustanovení § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.11. Úvěrová smlouva byla uzavřena až po nabytí účinnosti zákona č. 96/2022 Sb., který stanovuje absolutní neplatnost smlouvy v případě porušení povinnosti úvěrujícího dostatečně zkoumat úvěruschopnost spotřebitele před poskytnutím úvěru. Z tvrzení žalobkyně a z předložených důkazů a ze shora uvedeného dospěl soud k závěru, že uzavřená smlouva je absolutně neplatná, neboť věřitel sice posuzoval a ověřoval schopnost žalované úvěr splácet, nicméně z předložených podkladů dospěl k mylné úvaze, že žalovaná bude schopna poskytnutý úvěr splácet. Právní předchůdkyně žalobkyně měla k dispozici potvrzení o výši příjmu od zaměstnavatele žalované, který potvrdil příjem ve výši 28 049 Kč, dále si zjistila, že žalovaná splácí úvěry ve výši 3 912 Kč a 1 500 Kč měsíčně. S nově poskytnutým úvěrem mělo být její úvěrové zatížení 7 062 Kč. Za této situace by zřejmě asi žalovaná byla schopna úvěr splácet, pokud by však tomu odpovídaly i výdaje zjistitelné z výpisů z účtu žalované. Za všechny tři měsíce před poskytnutím úvěru však dle výpisů z účtu byla žalovaná v minusu ve výši poskytnutého kontokorentu 5 000 Kč, ani jeden z měsíců nevykazoval, byť malý zůstatek na účtu (na pokrytí nové úvěrové splátky), ze kterého by se dalo usuzovat, že žalovaná je schopna úvěrovou splátku splácet. Z těchto výpisů z účtu je zřejmé, že výdaje žalované převyšují částky, s nimiž právní předchůdkyně žalobkyně počítala, když každý konec v měsíci je žalobkyně v minusu. Soud se tedy domnívá, že žalované úvěr právě z těchto důvodů neměl být vůbec poskytnut.12. Z výše uvedených důvodů soud smlouvu o úvěru posoudil jako absolutně neplatnou. Žalobkyni tak nelze přiznat jí požadované plnění, ale pouze právo na zaplacení bezdůvodného obohacení podle § 2991 odst. 1 o. z.13. Dle tvrzení žalobkyně byly žalované poskytnuty finanční prostředky ve výši 69 001,60 Kč, přičemž žalovaná uhradila částku 57 708,57 Kč. Rozdíl tedy představuje částku 11 293,03 Kč, kterou soud uložil žalované k zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Jelikož se žalovaná k žalobě nevyjádřila, nemohl soud posoudit její schopnosti dlužnou částku splatit, proto vyšel z ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř. a stanovil lhůtu k plnění do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.14. Žalobkyně nemá nárok na zákonné úroky z prodlení, neboť až tímto rozhodnutím je založena povinnost žalované k placení dlužné částky a ona se dostane do prodlení, pokud ve stanovené lhůtě dlužnou částku nesplatí (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 23 Cdo 101/2023 ze dne 20. 9. 2023).15. Výrokem II. pak soud žalobu zamítl co do zbylé částky 22 601,94 Kč a co do požadovaných úroků i úroků z prodlení.16. Žalobkyně uhradila za návrh na vydání elektronického platebního rozkazu soudní poplatek ve výši 1 356 Kč. Vzhledem k tomu, že soud ve věci nevydal elektronický platební rozkaz, postupoval podle položky 2, bodu 2 sazebníku soudních poplatků a soudní poplatek doměřil v konečném rozhodnutí. Podle položky 1 činí výše soudního poplatku z žalované částky 33 894,97 Kč částku 1 695 Kč. K doplacení tedy zbývá částky 339 Kč. Soud proto žalobkyni uložil povinnost zaplatit České republice-Okresnímu soudu ve Svitavách doplatek soudního poplatku ve výši 339 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.).17. O nákladech řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 2 o. s. ř., tedy podle poměru úspěchu a neúspěchu účastníků ve věci. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 33 894,97 Kč, bylo jí vyhověno co do částky 11 293,03 Kč, žaloba byla zamítnuta co do částky 22 601,94 Kč. Vzhledem k tomu, že žalobkyně byla v řízení převážně neúspěšná, nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalované podle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly. Soud tedy nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů tohoto řízení.