Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 20. 4. 2026 domáhala po žalovaném zaplacení částky 40 179,32 Kč s příslušenstvím z titulu kupní smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným dne 28. 6. 2022 do odběrného místa v , adresa, . Smlouva byla uzavřena na dobu určitou 15 měsíců od 11. 10. 2023 do 31. 12. 2025. Žalobkyně přípisem ze dne 10. 6. 2025 od smlouvy pro opakované neplnění platebních povinností odstoupila. Žalovaný neuhradil fakturu za období od 11. 10. 2023 do 7. 10. 2024 znějící na částku 31 403,86 Kč splatnou dne 30. 10. 2024. Na tuto fakturu bylo uhrazeno dne 26. 11. 2024 100 Kč, tudíž celkový dluh z této faktury činí 31 303,86 Kč. Dále žalovaný neuhradil fakturu za období od 8. 10. 2024 do 28. 5. 2025 ve výši 6 584,87 Kč. Následně byl na poslední fakturu vyhotoven opravný daňový doklad, kdy za období od 8. 10. 2024 do 28. 5. 2025 činí dlužní částka pouze 3 275,46 Kč splatná dne 30. 6. 2025. Dále žalobkyně požaduje částku 5 600 Kč jako smluvní pokutu, která zahrnuje případnou náhradu škody vzniklou neodebíráním pro zákazníka nasmlouvaného množství elektřiny ve výši 800 Kč měsíčně po dni ukončení dodávky od žalobkyně do konce doby trvání smlouvy (7 měsíců po 800 Kč, od 28. 5. 2025 do konce smluvního období 31. 12. 2025).Ve věci vydaný elektronický platební rozkaz ze dne 28. 4. 2026, č. j. EPR 90252/2026-9 se žalovanému nepodařilo doručit, a proto ho soud usnesením ze dne 21. 5. 2026 podle § 173 odst. 2 a § 174a odst. 3 o. s. ř. zrušil.Účastníkům bylo zasláno usnesení s výzvou, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání. Žalobkyně s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasila. Jelikož se žalovaný ve stanovené lhůtě nevyjádřil, má soud za to, že s rozhodnutím bez nařízení jednání ve smyslu ustanovení § 115a o. s. ř. souhlasí. Soud vyšel z obsahu spisu a z důkazů založených ve spise.Z provedených důkazů soud zjistil, že na základě smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným dne 28. 6. 2022 dodávala žalobkyně elektřinu do odběrného místa v , adresa, .Tato smlouva byla nahrazena smlouvou pro potřebu domácnosti produktové řady restart ze dne 10. 10. 2023, přičemž tato smlouva trvala po dobu určitou do 31. 12. 2025. V ostatních ujednáních smlouvy je uvedeno, že v případě, že zákazník je povinen nahradit žalobkyni pokutu určenou jako násobek částky 800 Kč pro kategorii domácnost a 4 000 Kč pro kategorii podnikatel a počtu kalendářních měsíců, vč. započatých a nedokončených, následujících po dni ukončení nebo přerušení dodávky od innogy do konce sjednané doby trvání smlouvy.Za dodanou elektřinu vystavila žalobkyně dne 10. 10. 2024 za fakturační období od 11. 10. 2023 do 7. 10. 2024 fakturu č. , hodnota, se splatností dne 30. 10. 2024 na částku 31 403,86 Kč. Na tuto fakturu bylo dne 26. 11. 2024 uhrazeno 100 Kč, aktuální dluh tak činí částku 31 303,86 Kč. Dne 15. 7. 2025 vystavila žalobkyně fakturu č. , hodnota, za fakturační období od 8. 10. 2024 do 28. 5. 2025, která představovala opravný daňový doklad, se splatností dne 30. 6. 2025 na částku 3 275,46 Kč. Dne 28. 5. 2025 žalobkyně vyúčtovala fakturou č. , hodnota, smluvní pokutu za porušení sjednaných podmínek smlouvy, a to za předčasné ukončení smlouvy ve výši 5 600 Kč (7 měsíců po 800 Kč měsíčně za období od 28. 5. 2025 do 31. 12. 2025). Dne 10. 6. 2025 žalobkyně odstoupila od smlouvy. Předžalobní výzva byla žalovanému zaslána dne 3. 9. 2025.Po právní stránce soud hodnotil spor jako spor z uzavřené kupní smlouvy o dodávce elektřiny podle ustanovení § 2079 a násl. o. z. Na základě výše uvedené smlouvy byla žalobkyní dodávána elektřina do výše uvedeného odběrného místa. Za dodanou elektřinu vystavila žalobkyně 2 faktury, které nebyly uhrazeny. Jelikož smlouva byla ukončena před původně sjednanou dobou, má žalobkyně právo i na smluvní pokutu ve výši 800 Kč za měsíc do doby původního trvání smlouvy, tedy za 7 měsíců. Žalobkyně tak v řízení prokázala existenci pohledávky, důvod jejího vzniku i její výši a soud žalobě zcela vyhověl.Dle ustanovení § 1970 o. z. má žalobkyně nárok i na úrok z prodlení z dlužných částek, a to ode dne následujícího po splatnosti faktur. Výše úroků z prodlení se řídí nařízením vlády č. 351/2013 Sb. ve znění novel.Ve sporu byla úspěšná žalobkyně a má podle § 142 odst. 1 o. s. ř. právo na náhradu nákladů, které účelně vynaložila. Žalobkyně požadovala náhradu zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 608 Kč a dále náhradu nákladů právního zastoupení, které vyčíslila na 11 178 Kč (3 úkony právní služby po 2 740 Kč a 3 paušální náhrady hotových výdajů po 450 Kč včetně 21 % DPH). Okresní soud však nesouhlasí s požadavkem žalobkyně na postup podle § 7 bod 5. vyhlášky č. 177/1996 Sb. Při stanovení výše náhrady nákladů řízení je nutno vycházet z ustanovení § 14b odst. 1 bod 3. vyhlášky č. 177/1996 Sb., které stanoví výši sazby za každý úkon právní služby do podání návrhu na zahájení řízení včetně z tarifní hodnoty od 30 000 Kč do 50 000 Kč částkou 700 Kč a z odst. 5 písm. a/ citovaného ustanovení vyhlášky, který určuje paušální částku jako náhradu výdajů na vnitrostátní poštovné, místní hovorné a přepravné ve výši 100 Kč za každý z úkonů právní služby hrazený podle odst. 1 a 2.Náklady řízení žalobkyně jsou tedy tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 1 608 Kč, odměnou za 3 úkony právní služby (§ 14b odst. 1 bod 3. vyhlášky č. 177/1996 Sb.) za převzetí zastoupení, předžalobní výzvu k plnění a podaní návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu po 700 Kč, a třemi paušálními náhradami hotových výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) citované vyhlášky. Celková výše nákladů řízení žalobkyně se zvýšením o 21 % DPH činí částku 4 512 Kč a je splatná do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně (§ 160 odst. 1 věty před středníkem, § 149 odst. 1 o. s. ř.).