Okresní soud v Táboře 9 C 110/2026-16 – Náklady řízení

Žalobkyně se podanou žalobou domáhala vůči žalovanému zaplacení částky uvedené v předmětu řízení spolu s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaný dne 18. 7. 2025 způsobil jako řidič automobilu zn. Volkswagen Touran, reg. zn. , SPZ, , jehož je vlastníkem a provozovatelem, věcnou škodu ve výši 36 403 Kč na automobilu BMW X1, reg. zn. , SPZ, jehož vlastníkem je , jméno FO, (dále jen „poškozená“). Protože k vozidlu, které řídil žalovaný, nebylo k datu nehody sjednáno povinné smluvní pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, vznikla žalobkyni povinnost nahradit poškozenému škodu z garančního fondu a žalovanému tak tudíž vznikla povinnost zaplatit regresní náhradu v plné výši toho, co žalobkyně plnila poškozenému. To vedle věcné škody představuje i náklady na zapůjčení náhradního vozidla ve výši 9 075 Kč a náklady žalobkyně představující odměnu smluvnímu partnerovi za vyřízení případu ve výši 3 025 Kč. Vzhledem k tomu, že výzva žalobkyně k úhradě dluhu zůstala bezvýsledná, nezbylo než podat žalobu.2. Vzhledem k předloženým listinám, jakož i souhlasu žalobkyně s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání již v podané žalobě, vyzval soud žalovaného, aby se ve smyslu ust. § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) i on vyjádřil k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemá námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalovaný se v určené lhůtě na výzvu soudu nevyjádřil a soud proto rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise.3. Závěr o skutkovém stavu je takový, že žalovaný dne 18. 7. 2025 vozidlem Volkswagen Touran, reg. zn. , SPZ, , v Soběslavi narazil na parkovišti do couvajícího vozidla poškozené BMW X1, reg. zn. , SPZ, . K vozidlu, které řídil žalovaný, pak nebylo ke dni dopravní nehody sjednáno pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Následně žalobkyně poškozené poskytla plnění z garančního fondu za škodu způsobenou na vozidle ve výši 36 403 Kč, dále částku ve výši 9 075 Kč jako náhradu na zapůjčení náhradního vozidla a pověřenému smluvnímu partnerovi uhradila částku ve výši 3 025 Kč za vyřízení případu. Žalobkyně svůj nárok na regresní náhradu uplatila v rozsahu toho, co plnila, tj. ve výši 48 503 Kč, vůči žalovanému, neboť v daném případě odpovídá za vzniklou škodu. O zaplacení dluhu byl žalovaný upomínán předžalobní upomínkou, avšak marně.4. Podle ust. § 71 odst. 1 písm. a) zákona č. 30/2024 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla (dále jen „zákon o povinném ručení“), Poskytne-li Kancelář plnění z garančního fondu, má právo na náhradu toho, co plnila, vůči tomu, kdo je povinen nahradit újmu vzniklou provozem vozidla, jde-li o plnění podle § 62 písm. a), b) nebo h); dluh odpovídající této pohledávce včetně nákladů spojených s pověřením jiné osoby vyřízením případu a poskytnutím plnění plní společně a nerozdílně všichni, kdo jsou povinni nahradit vzniklou újmu. Dle § 62 písm. b) bod 1 zákona o povinném ručení Kancelář poskytuje z garančního fondu plnění za újmu vzniklou provozem vozidla, kterou je povinen nahradit ten, jehož povinnost nahradit tuto újmu není kryta pojištěním odpovědnosti, jde-li o vozidlo, k jehož provozu se vztahuje povinnost pojištění odpovědnosti. Dle § 2820 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) vzniklo-li v souvislosti s hrozící nebo nastalou pojistnou událostí osobě, která má právo na pojistné plnění, pojištěnému nebo osobě, která vynaložila zachraňovací náklady, proti jinému právo na náhradu škody nebo jiné obdobné právo, přechází tato pohledávka včetně příslušenství, zajištění a dalších práv s ní spojených okamžikem výplaty plnění z pojištění na pojistitele, a to až do výše plnění, které pojistitel oprávněné osobě vyplatil. To neplatí, vzniklo-li této osobě takové právo vůči tomu, kdo s ní žije ve společné domácnosti nebo je na ni odkázán výživou, ledaže způsobil pojistnou událost úmyslně. Dle § 2910 o. z. škůdce, který vlastním zaviněním poruší povinnost stanovenou zákonem a zasáhne tak do absolutního práva poškozeného, nahradí poškozenému, co tím způsobil. Povinnost k náhradě vznikne i škůdci, který zasáhne do jiného práva poškozeného zaviněným porušením zákonné povinnosti stanovené na ochranu takového práva. Podle ust. § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Jejich výši stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb.5. Nárok žalobkyně v dané věci je tak zcela důvodný, neboť předloženými listinnými důkazy prokázala svá tvrzení obsažená v žalobě a unesla tak své důkazní břemeno. Žalovaný svým jednáním způsobil dopravní nehodu v důsledku čehož vznikla poškozené škoda na majetku. Jelikož žalovaný neměl v době vzniku škody v rozporu se zákonem uzavřenou pojistnou smlouvu o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla, uhradila žalobkyně v souladu se svou zákonnou povinností poškozené tyto náklady ze svého garančního fondu. Tím došlo ke vzniku regresního nároku žalobkyně vůči žalovanému. Protože žalovaný dosud žalobkyni dlužnou částku regresní náhrady v celkové výši 48 503 Kč ani přes zaslané upomínky dosud nezaplatil, uložil mu soud v souladu citovanými zákonnými ustanovení tuto povinnost tímto rozsudkem. Zcela důvodným je i nárok žalobkyně na úroky z prodlení, neboť žalovaný je v prodlení s úhradou svého peněžitého dluhu a nárok žalobkyně je tak v této části v souladu s výše uvedenými právními předpisy. Lhůta k plnění byla stanovena dle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř.6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jenž byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 941 Kč. Tyto náklady představující zaplacený soudní poplatek. Náhradu hotových výdajů žalobkyně nepožadovala.