7 C 246/2015-315 — Okresní soud v Tachově

1. [příjmení] žalobou se žalobce domáhal rozhodnutí, kterým by soud určil, že druhý žalovaný je vlastníkem pozemku p. [příjmení] [číslo] v k.ú. [část obce] u [obec], v rozsahu odpovídajícím pozemkům parc. č. PK [anonymizováno] a PK [anonymizováno] v k.ú. [část obce] (u [obec]), pozemku p. č. KN [číslo] v k.ú. [část obce] u [obec], v rozsahu odpovídajícím pozemku p. č. PK [anonymizováno] a PK [anonymizováno] v k.ú. [část obce] (u [obec]), pozemku p. č. KN [číslo] v k.ú. [část obce] u [obec], v rozsahu odpovídajícím pozemku p. č. PK 493 v k.ú. [část obce] (u [obec]), pozemku p. č. KN [číslo] v k.ú. [část obce] u [obec], v rozsahu odpovídajícím pozemkům, p. č. PK 702, PK 703, PK 705 a PK 725 v k.ú. [část obce] (u [obec]), pozemku p. č. KN [číslo] v k.ú. [část obce] u [obec], v rozsahu odpovídajícím pozemkům p. č. PK 812 v k.ú. [část obce] (u [obec]) a pozemku p. č. KN [číslo] v k.ú. [část obce] u [obec] v rozsahu odpovídajícím pozemkům p. č. PK 194, PK 195 a PK 196 v k.ú. [část obce] (u [obec]) a odůvodnil jej tvrzením, že na základě rozhodnutí o sloučení církevních právnických osob je žalobce právním nástupcem církevní právnické osoby [příjmení] farní obročí u,,svatého jména [jméno]“ v [část obce]. Dále v žalobě tvrdil, že předchůdce žalobce vlastnil dle zápisu v knihovní vložce [číslo] pozemkové knihy vedené pro k.ú. [část obce], resp. přídělu 21 a přídělu 23 i pozemky [anonymizována dvě slova], PK [anonymizováno], PK [anonymizováno], PK [anonymizováno], PK [anonymizováno], PK [anonymizováno], PK [anonymizováno], PK [anonymizováno], PK [anonymizováno], PK [anonymizováno], PK [anonymizováno], PK [anonymizováno], PK [anonymizováno], PK [anonymizováno], PK [anonymizováno], PK [anonymizováno] a PK 148 v k.ú. [část obce] (u [obec]). Výměrem Okresního národního výboru v [obec] [číslo] ze dne [datum] došlo k výkupu nemovitostí zapsaných v knihovní vložce [číslo] pozemkové knihy pro [katastrální uzemí], vyjma pozemků v rozhodnutí výslovně [anonymizováno], dále tvrdil, že dle srovnání stavu evidence vyhotovené Katastrálním úřadem pro Plzeňský kraj, Katastrální pracoviště Tachov a dále kopie katastrální mapy jsou pozemky parc. č. [anonymizována dvě slova] a [anonymizováno] částí dnešního pozemku [anonymizováno] [číslo], parc. č. PK [anonymizováno] a PK [anonymizováno] jsou částí dnešního pozemku KN [číslo], parc. č. [anonymizována dvě slova] jsou částí dnešního -3- 7 C 246/2015 - 317 pozemku KN [číslo], parc. č. PK 702, PK 703, PK 705 a PK 725 jsou částí dnešního pozemku KN [číslo], parc. č. PK 812 jsou částí dnešního pozemku KN [číslo] a parc. č. PK 194, PK 195 a PK 196 jsou částí dnešního pozemku KN [číslo], vše pro k.ú. [část obce] u [obec]. Tvrdil, že žalobce je oprávněnou osobou podle § 3 písm. b) zákona č. 428/2012 Sb. o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi. Dále tvrdil, že výše uvedené pozemky byly žalobci, resp. jeho právnímu předchůdci odňaty na základě skutečností vedoucích k majetkovým křivdám podle § 5 písm. a) zákona č. 428/2012 Sb., když k odnětí pozemků došlo podle zákona [číslo] [anonymizováno]. Odňaté pozemky byly ode dne odnětí nepřetržitě v držení a vlastnictví státu, přičemž podle § 29 zákona č. 229/1991 Sb. o půdě byl od [datum] převod těchto pozemků omezen v rozsahu stanoveným zákonem, až do doby přijetí zákona o církevních restitucích. Žalobce tvrdil, že správu uvedených pozemků vykonával za stát [anonymizována dvě slova] [země], který nerespektoval blokaci pozemků stanovenou v § 29 zákona č. 229/1991 Sb. a postupně převedl pozemek parc. č. KN [číslo] v k.ú. [část obce] u [obec] kupní smlouvou ze dne [datum], pozemek parc. č. KN [číslo] a pozemek parc. č. KN [číslo] v k.ú. [část obce] u [obec] kupní smlouvou ze dne [datum], pozemek parc. č. KN [číslo] v k.ú. [část obce] u [obec] kupní smlouvou ze dne [datum], pozemek parc. č. KN [číslo] v k.ú. [část obce] kupní smlouvou ze dne [datum], pozemek parc. č. KN [číslo] v k.ú. [část obce] u [obec] kupní smlouvou ze dne [datum], pozemek parc. č. KN [číslo] v k.ú. [část obce] u [obec] kupní smlouvou ze dne [datum], pozemek parc. č. KN [číslo] v k.ú. [část obce] u [obec] kupní smlouvou ze dne [datum] na prvého žalovaného. Ten má nadále uvedené pozemky ve svém vlastnictví. Dále žalobce tvrdil, že pokud by druhý žalovaný respektoval blokační ustanovení § 29 zákona č. 229/1991 Sb. o půdě, nebylo možno výše uvedené pozemkové parcely převést na prvního žalovaného a z toho důvodu uplatňuje žalobce svůj nárok dle § 18 odst. 1 zákona č. 428/2012 Sb. K žalobě se vyjádřili oba žalovaní. Prvý žalovaný uvedl, že všechny pozemkové parcely uvedené v žalobě nabyl od [země] – [anonymizována dvě slova] [země] dle uzavřených kupních smluv, zaplatil za ně kupní cenu a vlastnické právo k nim nabyl v dobré víře. Dále tvrdil, že předmětné pozemky jsou součástí větších územních celků a bloků a z toho důvodu, pokud by byly převedeny na druhého žalovaného, došlo by ke komplikacím s jejich obděláváním. Navrhnul, aby druhý žalovaný poskytnul žalobci za tyto pozemky přiměřenou náhradu. 2. Druhý žalovaný uvedl, že žaloba je neurčitá a vedle toho namítal, že prvý žalovaný nabyl všechny pozemkové parcely v dobré víře, měl by požívat ochranu dobré víry k nabytí pozemků, které jsou předmětem žaloby, a z toho důvodu navrhnul, aby žaloba byla zamítnuta. 3. V řízení soud provedl důkaz rozhodnutím o sloučení církevních právnických osob č.j. 1981/01 a č.j. 2429/04, výpisem z [příjmení] knihy pro k.ú. [část obce], výkazem směn pro k.ú. [část obce], výměrem pro odnětí pozemků, kupními smlouvami uzavřenými mezi [anonymizována dvě slova] [země] a prvým žalovaným dne [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], včetně výpisu z Katastru nemovitostí, srovnávacím sestavením parcel, výpisem z [anonymizována dvě slova] pro [katastrální uzemí], výzvou k vydání historického majetku ze dne [datum] včetně grafického znázornění, výpisem z [anonymizována dvě slova] a žádostí druhého žalovaného k prověření dotčených pozemků před převodem, oznámením o zamýšlení převodu včetně grafického znázornění, rozhodnutím Okresního úřadu, [anonymizována dvě slova] č.j. P [číslo] a kupními smlouvami mezi druhým žalovaným a prvým žalovaným. 4. Na základě návrhu žalobce provedl soud důkaz znaleckým posudkem zpracovaným znalcem z oboru geodézie a kartografie k oddělení původních pozemkových parcel dle stavu PK, aby bylo možno vlastnické právo k původním pozemkovým parcelám určit. Vypracováním důkazu znaleckým posudkem pro zpracování oddělovacího geometrického plánu soud určil znalce [celé jméno znalce], znalce z oboru geodézie a kartografie. -4- 7 C 246/2015 - 318 5. Po vypracování znaleckého posudku, k oddělení původního historického majetku církve, jak navrhnul žalobce, došlo z jeho strany k návrhu na připuštění změny žaloby podle zpracovaných geometrických plánů, k vymezení historického majetku církve. 6. Soud změnu žaloby připustil. 7. Rozsudkem vydaným dne 31.1.2018 pod č.j. 7 C 246/2015 – 130 soud žalobě vyhověl dle připuštěné změny žaloby a rozhodl, že druhý žalovaný je vlastníkem pozemků, tak jak byly specifikovány v návrhu na připuštění změny žaloby. 8. Soud rovněž rozhodl, že druhý žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení v částce 27 497 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku. Prvému žalovanému náhradu nákladů řízení nepřiznal a rovněž náhradu nákladů státem zálohovaných neuložil hradit žádnému z účastníků. 9. Proti vydanému rozsudku podal včas odvolání prvý i druhý žalovaný. 10. Prvý žalovaný tvrdil, že kupní smlouvy uzavřel v dobré víře a ta by měla být chráněna a dále tvrdil, že před podpisem kupních smluv byl ujištěn, že převáděné pozemky nejsou dotčeny církevní restitucí. Soud by měl chránit jeho dobrou víru. Dále tvrdil, že oddělením pozemků, které jsou předmětem žaloby, by byl znemožněn přístup k větším půdním blokům a dále v odvolání uvedl, že pokud by soud určil, že pozemky dotčené žalobou jsou ve vlastnictví státu, došlo by ke způsobení další křivdy prvému žalovanému. 11. Druhý žalovaný v odvolání namítal rovněž, že v případě vyhovění žalobě by došlo k tříštění ucelených půdních bloků a dále odkázal na judikaturu Nejvyššího soudu ČR a Ústavního soudu a judikaturu Evropského soudu pro lidská práva. Oba žalovaní navrhli žalobu zamítnout. 12. Žalobce se k podaným odvoláním vyjádřil a navrhnul, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně potvrdil. 13. Krajský soud v Plzni zrušil rozsudek soudu prvního stupně, usnesením vydaným dne 28.3.2019 pod č.j. 11 Co 312/2018-182 a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení, protože odvolací soud učinil závěr, že doposud nejsou splněny podmínky pro to, aby rozsudek soudu prvního stupně potvrdil, či jej změnil. 14. Odvolací soud vytkl soudu prvního stupně, že při projednávané věci nepřihlédnul ke konkrétním okolnostem v projednávané věci, měl se důkladně zabývat existencí dobré víry prvého žalovaného a rovněž zohlednit závěr neplatnosti nakládání s majetkem podléhajícím blokačním ustanovením. V dalším řízení by se soud měl důkladně zab