4 C 354/2021-15 — Okresní soud v Tachově

1. Podanou žalobou se žalobce domáhal na žalované zaplacení pohledávky ve výši 9 460 Kč, sestávající se z dlužné jistiny ve výši 5 577,83 Kč a dlužného poplatku ve výši 3 882,17 Kč, dále kapitalizovaných zákonných úroků ve výši 5 281,72 Kč a úroků z prodlení ve výši 7,05 % ročně z dlužné částky ve výši 9 460 Kč od [datum] do zaplacení. Žalobu odůvodnil tvrzením, že společnost [právnická osoba], [IČO], uzavřela se žalovanou dne [datum] smlouvu o půjčce [číslo] (dále jen„ smlouva“), podle které jí poskytla půjčku ve výši 15 000 Kč, a žalovaná se zavázala vedle této půjčky uhradit sjednaný poplatek ve výši 10 440 Kč v hotovosti v 53 týdenních splátkách po 480 Kč Poslední splátka byla stanovena na [datum]. Žalobce tvrdil, že žalovaná půjčku řádně nesplácela a dluží z ní částku 9 460 Kč s příslušenstvím. Žalobce dále uvedl, že smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] nastoupil do práv původního věřitele. 2. Žalovaná na výzvu, která jí byla doručena do vlastních rukou dne [datum], aby se ve smyslu § 114a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.), vyjádřila k žalobě, nereagovala. Žalobce i žalovaná dali souhlas k tomu, aby soud ve věci rozhodl ve smyslu § 115a o.s.ř., bez nařízení jednání. 3. Žalovaná netvrdila ve smyslu § 101 odst. 1 písm. a) o.s.ř. ani neprokázala ve smyslu § 120 odst. 1 o.s.ř. existenci skutečností, které by zčásti nebo zcela vyvracely žalobou uplatněný nárok. Soud tak vycházel z tvrzení žalobce. 4. Podle § 157 odst. 4 o.s.ř. v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné, soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. 5. Z předložených listin má soud za prokázané, že právní předchůdce žalobce a žalovaná uzavřeli smlouvu, na základě které byly žalované poskytnuty finanční prostředky ve výši 15 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy. Ze smlouvy dále vyplývá, že se žalovaná zavázala uhradit celkovou částku 25 440 Kč v 53 týdenních splátkách po 480 Kč. Žalovaná však půjčku řádně nesplácela. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalobce vstoupil do práv a povinností ohledně pohledávky za žalovanou s účinností k témuž dni. Postoupení bylo žalované písemně oznámeno dne [datum]. Žalovaná byla vyzvána k úhradě právním zástupcem žalobce dne [datum]. 6. Podle ustanovení § 1879 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o.z.), věřitel může celou pohledávku, nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 7. Podle § 1880 odst. 1 o.z., postoupením pohledávky nabývá postupník také i její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. 8. V řízení žalobce smlouvou o postoupení pohledávky prokázal, že je ve sporu aktivně legitimován. 9. Dle ustanovení § 3028 odst. 2 o.z. není-li dále stanoveno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných; jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů. Smluvní vztah mezi účastníky byl sjednán přede dnem nabytí účinnosti nového občanského zákoníku, tedy přede dnem [datum] a bude se proto posuzovat podle dosavadních předpisů. 10. Vzniklý právní vztah mezi žalobcem a žalovanou posoudil soud jako vztah vyplývající z uzavřené smlouvy o půjčce. Podle § 657 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen „Obč. zák.“), smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. 11. Podle ustanovení § 3 Obč. zák. výkon práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů nesmí bez právního důvodu zasahovat do práv a oprávněných zájmů jiných a nesmí být v rozporu s dobrými mravy. Výkon práva činěný nikoli za účelem dosažení určitého hospodářského cíle, ale za účelem poškození jiného lze považovat za jednání v rozporu s dobrými mravy. 12. Soud se tedy nejprve zabýval obsahem smluv a posoudil, zda nebyly uzavřeny v rozporu s ustanovením § 3 Obč. zák. Soud posoudil obsah smluv právě s ohledem na jednání původního věřitele s přihlédnutím k dobrým mravům a zjistil, že právní předchůdce žalobce poskytl žalované půjčku ve výši 15 000 Kč, za kterou se zavázala žalovaná uhradit souhrnný poplatek ve výši 10 440 Kč. Soud tedy posuzoval, zda poskytnuté plnění a sjednané náklady za půjčku neodporují dobrým mravům a dospěl k závěru, že tomu tak je, protože výše sjednaného poplatku je zcela nepřiměřená, kdy činí téměř 70 % poskytnuté půjčky. Navíc není zřejmé, z čeho se uvedené souhrnné poplatky skládají. Soud proto uzavřel, že smlouva je absolutně neplatná s odkazem na ustanovení § 3 Obč. zák., protože je v rozporu s dobrými mravy. 13. Jelikož soud učinil závěr, že uzavřená smlouva je absolutně neplatná a má prokázáno, že původní věřitel, společnost [právnická osoba] poskytla žalované finanční prostředky v celkové výši 15 000 Kč, jedná se o plnění bez právního důvodu, které je ten, kdo jej přijal povinen vydat (§ 451 Obč. zák). 14. Soud zjistil, že z půjčky 15 000 Kč uhradila žalovaná celkem 15 980 Kč, když žalobce započetl na úhradu jistiny částku 9 422,17 Kč (zbývá 5 577,83 Kč) a zbylou část na úhradu ostatních poplatků. S ohledem na neplatnost smlouvy, mohl žalobce započíst plnění v celkové výši 15 980 Kč pouze na úhradu poskytnutých finančních prostředků, a tedy půjčka 15 000 Kč byla zcela uhrazena. Jelikož soud učinil závěr, že smlouva je absolutně neplatná a poskytnuté peněžní prostředky byly vráceny, žalobu v plném rozsahu zamítl. 15. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř., žádnému z účastníků soud náklady řízení nepřiznal, kdy žalovaná, která měla ve věci převážný úspěch, žádné náklady řízení neuplatňovala a ani jí žádné náklady v řízení nevznikly.