19 C 62/2022-22 — Okresní soud v Tachově

Žalobkyně se podanou žalobou po žalovaném domáhala zaplacení částky 2 765 Kč s příslušenstvím, s tím, že právní předchůdce žalobkyně se žalovaným uzavřeli smlouvu o půjčce [číslo] na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně ([právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa]) dne 20. 12. 2006 žalovanému poskytl částku 5 000 Kč, kterou žalovaný v dohodnuté lhůtě splatnosti nevrátil. Smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 18. 12. 2020 právní předchůdce žalobkyně postoupil pohledávku, která je předmětem tohoto řízení, na žalobkyni. Na částku, která byla žalovanému půjčena, žalovaný částečně hradil. Vedle neuhrazené jistiny dluhu se žalobkyně předmětnou žalobou s odkazem na citovanou smlouvu dále domáhala zaplacení souhrnného poplatku ve výši 1 079,02 Kč a s ohledem na prodlení žalovaného také zákonného úroku z prodlení. Žalovaný proti žalobě ničeho nenamítal. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci: Právní předchůdce žalobkyně s žalovaným uzavřela smlouvu o půjčce [číslo] na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně ([právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa]) dne 20. 12. 2006 žalovanému poskytl částku 5 000 Kč v hotovosti, kterou žalovaný v dohodnuté lhůtě splatnosti, nejpozději do dne 26. 9. 2007, nevrátil. Žalovaný byl k úhradě dluhu vyzýván naposledy dopisem ze dne 19. 10. 2021. Žalovaný se citovanou smlouvou zavázal k vrácení částky 5 000 Kč a souhrnného poplatku ve výši 3 200 Kč. Ze smlouvy je patrné, že předmětem smlouvy o půjčce je částka ve výši 5 000 Kč, která já sjednána na první straně čitelně a přehledně. Ze smlouvy je zároveň patrné, že na první straně smlouvy je jasně, přehledně a čitelně, resp. jasným a srozumitelným způsobem, sjednán v souvislosti s touto půjčkou souhrnný poplatek ve výši 3 200 Kč. Žalovaný tak byl srozuměn s tím, že celková částka, kterou se zavazuje uhradit, je 8 200 Kč. Žalovaný dle evidence žalobkyně doposud zaplatil žalobkyni částku ve výši 5 435 Kč. Ve zbylém rozsahu dlužné částky je však s úhradou v prodlení, proto se žalobkyně domáhala zaplacení této částky podanou žalobou. Žalovaný je tak dle evidence žalobkyně povinen žalobkyni zaplatit: - dlužnou část jistiny ve výši 1 685,98 Kč a dlužnou část souhrnného poplatku ve výši 1 079,02 Kč, celkem tedy částku 2 765 Kč, - zákonný úrok z prodlení z částky 2 765 Kč od 4. 10. 2007 do zaplacení. Soud dospěl k následujícím právním závěrům: Podle § 657 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”) smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu a zároveň podle § 658 odst. 1 o. z. při půjčce peněžité lze dohodnout úroky. Podle § 56 odst. 1 a 2 o. z. spotřebitelské smlouvy nesmějí obsahovat ujednání, která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran, což neplatí pro smluvní ujednání, která vymezují předmět plnění smlouvy nebo cenu plnění. Zároveň podle § 55 odst. 2 o. z. jsou ujednání podle § 56 odst. 1 a 2 o. z. neplatná. Podle § 39 o. z. neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravů. Na základě shora uvedeného skutkového závěru, s odkazem na citovaná zákonná ustanovení, dospěl soud k právnímu závěru, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným (právní předchůdce žalobkyně coby dodavatel a žalovaný coby spotřebitel; § 52 o. z.) byla platně uzavřena spotřebitelská smlouva o půjčce podle § 657 a § 658 o. z. Žalovanému byla poskytnuta půjčka ve výši 5 000 Kč, kterou měl vrátit do 26. 9. 2007. Jelikož žalovaný poskytnuté peněžní prostředky nevrátil, uložil mu tuto povinnost soud rozsudkem. Pohledávka, která je předmětem tohoto řízení, byla na žalobkyni postoupena v souladu s § 524 a násl. o. z. Úprava spotřebitelských smluv má svůj původ v právu Evropské unie (viz § 51a a násl. o. z.), národní úpravu, třebaže neprovádějící nebo nedostatečně provádějící směrnici, je nutné v co největším rozsahu interpretovat ve světle znění a účelu směrnice, aby bylo dosaženo výsledku uvedeného ve směrnici, nezbytnost ochrany je dána nerovným postavením ve vztahu spotřebitel – podnikatel (resp. dodavatel dle staré právní úpravy - profesionál), vnitrostátní soud musí posuzovat zneužívající charakter určité smluvní klauzule z úřední povinnosti, přičemž ochrany spotřebitele se dosahuje zejména zákazem určitých typových smluvních ujednání (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 1201/2012, který přehledně uvádí judikaturu Evropského soudního dvora týkající se spotřebitelského práva). Základ národní (vnitrostátní) právní úpravy ochrany spotřebitele představují ustanovení § 51a a následující o. z., která jsou recepcí šesti směrnic Evropských společenství do právního řádu České republiky, mimo jiné i směrnice Rady 93/13 EHS ze dne 5. dubna 1993 o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách. Vymezení pojmu nepřiměřených podmínek (zneužívajících klauzulí) obsahuje § 56 o. z. Oproti příloze směrnice ustanovení § 56 odst. 3 o. z. mezi demonstrativně vyjmenovaná nepřípustná ujednání (zneužívající klauzule) výslovně nezahrnuje požadavek na spotřebiteli, který neplní svůj závazek, aby platil nepřiměřeně vysoké odškodné písm. e)). Smluvní ujednání odporující nejen § 55 a násl. o. z., ale i směrnici Rady 93/13 EHS s přílohou je absolutně neplatné dle § 39 o. z., přičemž i dle v současnosti platné právní úpravy k takové neplatnosti soud přihlíží z úřední povinnosti. Optikou citovaných zákonných ustanovení a judikaturních závěrů soud posuzoval další ujednání účastníků, obsažených ve smlouvě o půjčce podle § 657 a § 658 o. z., a to jak z pohledu právní úpravy existující v době uzavření smlouvy, tak také z pohledu právní úpravy platné v době vydání rozsudku. Uzavřenou smlouvu je třeba posuzovat podle obsahu, tedy zda byly základní informace o výši jistiny dluhu a sjednaného poplatku a dalších smluvních ujednáních spotřebiteli sděleny jasným a srozumitelným způsobem. Soud shledal, že smlouva byla sjednána jasně a srozumitelně, neboť ustanovení o půjčované částce a rovněž o souhrnném poplatku byla uvedena na první straně smlouvy, a to zcela jasným a srozumitelným způsobem včetně uvedení celkové částky k úhradě. Mezi ujednání týkající se odměny za poskytnutí peněžních prostředků se řadí jednak poplatek za uzavření smlouvy, jednak úroky. V rozporu s dobrými mravy je zpravidla výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček (k tomu srovnej například rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 1484/2004). Pokud soud přepočte souhrnný poplatek ve výši 3 200 Kč na roční procentní úrok a zohlední, že ve smlouvě je jasně a srozumitelně sjednán, je uvedené ujednání souladné s dobrými mravy, a proto soud v této části žalobě vyhověl. Mezi ujednání týkající se placení odškodného spotřebitelem, který neplní svůj závazek, se řadí smluvní úrok z prodlení, jednorázová smluvní pokuta, smluvní pokuta vyjádřená v závislosti na délce porušování závazku a rovněž poplatky za upomínku. Tyto žalobkyně nenárokuje. Konečně žalobkyně požaduje po žalovaném placení zákonného úroku z prodlení, který odpovídá ustanovení § 517 a násl. o. z. ve spojení s prováděcím nařízením vlády, a to ode dne následujícího po splatnosti shora uvedené, soud proto žalobě v této části vyhověl. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 2 765 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč.