4 C 11/2022-15 — Okresní soud v Tachově

1. Žalobce se žalobou domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit částku uvedenou v bodě I. výroku tohoto rozsudku. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalovaný jako provozovatel osobního automobilu [anonymizována dvě slova] se zdvihovým objemem válců motoru nad 1 350 cm3 do 1 850 cm3, [registrační značka], neměl v období od [datum] do [datum] sjednáno k tomuto vozidlu pojištění odpovědnosti dle § 1 odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla (dále jen„ POPV“). Vozidlo tak bylo nepojištěno 152 dní. Žalobce žádal částku 7 144 Kč, včetně nákladů spojených s mimosoudním uplatněním práva ve výši 300 Kč. Dále žalovaný jako provozovatel [značka automobilu] se zdvihovým objemem válců motoru nad 1 350 cm3 do 1 850 cm3, [registrační značka], neměl v období od [datum] do [datum] sjednáno k tomuto vozidlu pojištění odpovědnosti dle § 1 odst. 2 POPV. Vozidlo tak bylo nepojištěno 40 dní. Žalobce žádal částku 1 880 Kč, včetně nákladů spojených s mimosoudním uplatněním práva ve výši 300 Kč Žalovaný byl opakovaně vyzýván k úhradě, naposledy předžalobní výzvou. 2. Vzhledem k tomu, že žalovaný je polským občanem, musel se soud zabývat otázkou, zda má pravomoc ve věci rozhodnout a zda je místně a věcně příslušný. Tuto otázku posuzoval dle vyhl. [číslo] o úpravě právních poměrů a právní pomoci s Polskem. Dle čl. 37 vyhlášky se smluvní závazkové vztahy řídí právním řádem smluvní strany, na jejímž území byla uzavřena dohoda, pokud se její účastníci nedohodli na použití jiného právního řádu týkajícího se závazků. Ve věcech uvedených v odstavci 1 je dána pravomoc soudu smluvní strany, na jejímž území má odpůrce bydliště nebo sídlo. Pravomoc je dána i soudu smluvní strany, na jejímž území má bydliště nebo sídlo navrhovatel, za předpokladu, že na tomto území je předmět sporu nebo majetek odpůrce. Pravomoc uvedenou v odstavci 2 mohou účastníci smluvního závazkového vztahu změnit dohodou. Dohoda o příslušnosti Českých soudů je uvedena v čl. 23 smluvních podmínek obou smluv. Z uvedeného vyplývá, že je zde dána pravomoc Českých soudů věc rozhodnout, poslední bydliště žalovaného na území České republiky bylo na adrese [adresa žalovaného]. 3. Žalovaný na výzvu, která byla na adresu jeho trvalého pobytu doručena postupem dle § 46b písmeno a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) ve spojení s § 49 odst. 2 a 4 téhož zákona, aby se ve smyslu § 114a o.s.ř. vyjádřil k žalobě, nereagoval. Žalobce i žalovaný dali souhlas k tomu, aby soud ve věci rozhodl ve smyslu § 115a o.s.ř., bez nařízení jednání. 4. Žalovaný netvrdil ve smyslu § 101 odst. 1 písm. a) o.s.ř. ani neprokázal ve smyslu § 120 odst. 1 o.s.ř. existenci skutečností, které by zčásti nebo zcela vyvracely žalobou uplatněný nárok. Soud tak vycházel z tvrzení žalobce a předložených důkazů. 5. Z výzev žalobce ze dne [datum] a [datum], ve kterých jsou zachyceny údaje o vozidlech, provozovateli, počtu dnů nepojištění a výši příspěvku a upomínek žalobce ze dne [datum] a [datum], má soud za prokázané, že žalovaný v době vymezené v žalobě, byl provozovatelem předmětných vozidel [registrační značka] a TPL [číslo], přičemž v těchto období nebyla vozidla předmětem pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla. Žalovaný byl opakovaně vyzýván k úhradě vyčíslené dlužné částky, naposledy předžalobní výzvou právní zástupkyně žalobce ze dne [datum], na kterou nereagoval. Splatnost příspěvků nastala dnem [datum] a [datum]. 6. Podle § 1 odst. 2 písm. b) POPV nestanoví-li tento zákon jinak, může na dálnici, silnici, místní komunikaci a účelové komunikaci, s výjimkou účelové komunikace, která není veřejně přístupná (dále jen„ pozemní komunikace“), provozovat vozidlo pouze ten, jehož odpovědnost za škodu způsobenou provozem tohoto vozidla je pojištěna podle tohoto zákona. 7. Podle § 3 odst. 2 POPV uzavřít pojistnou smlouvu o pojištění odpovědnosti je povinen vlastník tuzemského vozidla nebo řidič cizozemského vozidla, nestanoví-li tento zákon jinak. 8. Podle § 4 odst. 1 POPV vlastník tuzemského vozidla a jeho provozovatel (dále jen "osoba povinná k zaplacení příspěvku") jsou společně a nerozdílně povinni zaplatit [anonymizováno] příspěvek za každý den porušení povinnosti podle § 1 odst. 2. Dle odst. 3 se výše příspěvku vypočte jako součin počtu dní, kdy byla porušována povinnost podle § 1 odst. 2, a výše denní sazby podle druhu vozidla. Dle odst. 4 osoba povinná k zaplacení příspěvku je povinna zaplatit [anonymizováno] náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek. Dle odst. 5 výši denní sazby příspěvku, druhy vozidel pro účely denní sazby příspěvku a výši nákladů [anonymizováno] spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek podle odstavce 4 stanoví Ministerstvo financí vyhláškou. 9. Dle § 2 odst. 1 písm. g) vyhlášky č. 417/2017 Sb., kterou se provádí POPV, se denní sazba příspěvku pro jednotlivé druhy tuzemských vozidel podle § 4 odst. 5 POPV stanoví pro osobní automobil se zdvihovým objemem válců motoru nad 1 350 cm3 do 1 850 cm3 včetně ve výši 47 Kč. Dle § 2a citované vyhlášky činí výše nákladů [obec] kanceláře pojistitelů spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek podle § 4 odst. 4 POPV 300 Kč. 10. V daném případě dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána po právu. Žalobce tvrdil a prokázal, že žalovaný byl v rozhodné době provozovatelem předmětných vozidel a žalovaným nebylo tvrzeno a prokázáno, že by v předmětné době měl vozidla pojištěna z hlediska odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla. Vzhledem k tomu, že vozidla pojištěna nebyla, ač dle § 1 odst. 2 POPV pojištěna být musela, má žalobce vůči žalovanému právo na příspěvky, jejichž výše odpovídá vyhlášce [číslo] Sb. Žalovaný tyto příspěvky neuhradil, ač k tomu byl žalobcem vyzván. Soud přiznal žalobci dle § 4 odst. 4 POPV ve spojení s § 2a vyhlášky č. 417/2017 Sb. taktéž právo na náklady za uplatnění nároku ve výši 300 Kč. Soud proto rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku, když žalobci přiznal i právo na úrok z prodlení ode dne následujícího po splatnosti jednotlivého příspěvku a ve výši, která odpovídá § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 11. Žalobce měl ve věci plný úspěch, proto mu dle § 142 odst. l o.s.ř. vůči žalovanému vzniklo právo na náhradu nákladů řízení, a to soudního poplatku 400 Kč dle § 13 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen„ AT“), odměny advokátky za 3 úkony právní služby (za převzetí věci, žalobu a předžalobní výzvu) po 200 Kč dle § 14b odst. 1 AT a 3 náhrady hotových výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) AT. Advokátka žalobce je registrována k placení daně z přidané hodnoty, soud proto žalobci ve smyslu § 137 odst. 3 o.s.ř. přiznal i právo na náhradu této daně ve výši 21 % z odměny advokátky a náhrady hotových výdajů s výjimkou soudního poplatku, jehož úhrada je osobní povinností žalobce. Povinnost uhradit náklady řízení v celkové výši 1 489 Kč má žalovaný dle § 149 odst. 1 o.s.ř. k rukám advokátky žalobce ve lhůtě podle § 160 odst. 1 o.s.ř.