4 C 270/2022-53 — Okresní soud v Tachově

1. Podanou žalobou se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky 16 978,36 Kč s příslušenstvím uvedeným v bodě I. výroku tohoto rozsudku. K odůvodnění žaloby uvedl, že žalovaný dne [datum] prostřednictvím [anonymizováno] o klasický úvěr [číslo] požádal banku BNP [anonymizována tři slova] (dále jen„ banka“) o poskytnutí úvěru. S žalovaným byla uzavřena smlouva, na základě které se banka zavázala poskytnout žalovanému úvěr [číslo] ve výši 16 179 Kč a žalovaný se jej zavázal splácet spolu s úrokem ve výši 25,17 % v pravidelných 48. měsíčních splátkách po 564 Kč. Žalovaný však úvěr nesplácel a byl proto dne [datum] bankou zesplatněn. Dlužná částka se skládá z nesplacené jistiny úvěru ve výši 15 777,59 Kč, poplatků ve výši 800 Kč, pokut ve výši 218,77 Kč a pojistného ve výši 182 Kč. Pohledávka byla postoupena žalobci na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum]. 2. Žalovaný na výzvu, která byla na adresu jeho trvalého pobytu doručena postupem dle § 46b písmeno a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) ve spojení s § 49 odst. 2 téhož zákona, aby se ve smyslu § 114a o.s.ř. vyjádřil k žalobě, nereagoval. Žalobce i žalovaný dali souhlas k tomu, aby soud ve věci rozhodl ve smyslu § 115a o.s.ř., bez nařízení jednání. 3. Žalovaný netvrdil ve smyslu § 101 odst. 1 písm. a) o.s.ř. ani neprokázal ve smyslu § 120 odst. 1 o.s.ř. existenci skutečností, které by zčásti nebo zcela vyvracely žalobou uplatněný nárok. Soud tak vycházel z tvrzení a důkazů předložených žalobcem. 4. Z předložených listin vzal soud za prokázané, že banka uzavřela se žalovaným dne [datum] smlouvu o klasickém úvěru [číslo] ve výši 16 179 Kč za účelem nákupu výpočetní techniky. Úroková sazba byla sjednána jako pevná ve výši 25,17 %. Žalovaný se zavázal úvěr splácet ve 48. měsíčních splátkách po 564 Kč. Celková částka k zaplacení činila 25 824 Kč. Bylo sjednáno pojištění ve výši 4,99 % z měsíční splátky úvěru. V čl. VII. smlouvy je uveden přehled finančních důsledků nesplácení úvěru, a to smluvní pokuta za prodlení s úhradou splátky ve výši 0,1 % denně, náhrada nákladů spojených s vymáháním splatného závazku ve výši 600 Kč a poplatek za odeslání upomínky ve výši 100 Kč. Z odstoupení od úvěrové smlouvy ze dne [datum] bylo zjištěno, že banka z důvodu nehrazení pravidelných splátek odstoupila a úvěr zesplatnila v plné výši k [datum]. Z platební bilance vyplývá průběh splácení úvěru, přičemž jsou zde naúčtovány poplatky v celkové výši 800 Kč (za dvě upomínky po 100 Kč a náklady vymáhacího procesu ve výši 600 Kč), sankce ve výši 218,77 Kč jako pokuty za zpoždění s úhradou splátek a sjednané pojištění ve výši 182 Kč. Pohledávka byla následně postoupena žalobci, o čemž byl žalovaný informován bankou dopisem ze dne [datum]. 5. Podle ustanovení § 1879 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o.z.), věřitel může celou pohledávku, nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 6. Podle § 1880 odst. 1 o.z., postoupením pohledávky nabývá postupník také i její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. 7. V řízení žalobce listinnými důkazy prokázal, že je ve sporu aktivně legitimován. 8. Vzniklý právní vztah mezi žalobcem a žalovaným posoudil soud jako vztah vyplývající z uzavřené smlouvy o úvěru podle § 2395 a násl. o.z., podle které vznikla žalobci jako úvěrujícímu povinnost poskytnout žalovanému peněžní prostředky a žalovanému jako úvěrovanému povinnost tyto peněžní prostředky vrátit a zaplatit sjednané úroky. V uvedeném rozsahu však žalovaný tuto povinnost nesplnil, čímž se dostal do prodlení a žalobci vzniklo právo žádat úroky z prodlení dle § 1970 o.z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 9. Soud má za prokázané, že právní předchůdce žalobce ve smyslu shora uvedených ustanovení uzavřel se žalovaným smlouvu o úvěru, žalovanému tak vzniklo právo čerpat prostředky až do sjednané výše. Dále je nepochybné, že žalovaný úvěr řádně a však nesplácel, přičemž z platební bilance vyplývá, že uhradil pouze 2 splátky. Z tohoto důvodu právní předchůdce žalobce v souladu se smlouvou úvěr zesplatnil a vyzval žalovaného k úhradě vzniklého dluhu. Žalovaný nedodržel své závazky plynoucí ze smlouvy, je proto povinen vyčerpané prostředky žalobci vrátit a v souladu se smluvními ujednáními uhradit i smluvní úroky z dlužné částky, sjednané sankce, poplatky a pojištění. Jelikož tedy žalobce svá tvrzení v žalobě obsažená jednoznačnými listinnými důkazy prokázal, soud žalobě vyhověl. Pokud žalobce požadoval právo na úrok z prodlení, shledal jeho nárok soud odpovídajícím ust. § 1970 o.z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 10. Žalobce měl ve věci plný úspěch, proto mu dle § 142 odst. l o.s.ř. vůči žalovanému vzniklo právo na náhradu nákladů řízení, a to soudního poplatku 800 Kč dle § 13 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen„ AT“), odměny advokáta za 3 úkony právní služby (za převzetí věci, žalobu a předžalobní výzvu) po 1 780 Kč dle § 7 AT a 3 náhrady hotových výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 AT. Advokát žalobce je registrován k placení daně z přidané hodnoty, soud proto žalobci ve smyslu § 137 odst. 3 o.s.ř. přiznal i právo na náhradu této daně ve výši 21 % z odměny advokáta a náhrady hotových výdajů s výjimkou soudního poplatku, jehož úhrada je osobní povinností žalobce. Povinnost uhradit náklady řízení v celkové výši 8 350,40 Kč má žalovaný dle § 149 odst. 1 o.s.ř. k rukám advokáta žalobce.