4 C 336/2022-47 — Okresní soud v Tachově

1. Podanou žalobou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 125 795,99 Kč s příslušenstvím uvedeným v bodě I. výroku tohoto rozsudku. K odůvodnění žaloby žalobkyně uvedla, že dne [datum] byla mezi žalobkyní a žalovanou uzavřena prostřednictvím elektronického bankovnictví Smlouva o povoleném přečerpání č. [anonymizováno] ve znění [anonymizována dvě slova] (dále jen„ smlouva“). V době od [datum] do [datum] docházelo k navyšování limitu povoleného přečerpání z původní částky 25 000 Kč na konečnou částku 125 000 Kč. Nedílnou součástí smlouvy byly Obchodní podmínky. Čerpání úvěru bylo poskytnuto na běžném účtu žalované vedeném u žalobkyně na základě smlouvy o vedení běžného účtu. Povolené přečerpání bylo poskytnuto jako spotřebitelský nezajištěný úvěr, úrok byl sjednán ve výši 13,40 % ročně. Žalovaná dlouhodobě využívala povolené překročení finančních prostředků a řádně plnila podmínky smlouvy, a to až do měsíce května 2019. Poté byla opakovaně upomínána k obnovení plateb. Následně žalobkyně od úvěru odstoupila s účinností ke dni [datum], přičemž dlužná částka činila na jistině částku 125 645,99 Kč, na poplatcích a pojištění částku 150 Kč a kapitalizovaný úrok z úvěru ve výši 12 636,11 Kč. Žalovaná byla vyzývána k úhradě, naposledy předžalobní výzvou žalobkyně ze dne [datum]. 2. Žalovaná na výzvu, která byla na její adresu trvalého pobytu doručena postupem dle § 46b písmeno a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) ve spojení s § 49 odst. 2 téhož zákona, aby se ve smyslu § 114a o.s.ř. vyjádřila k žalobě, nereagovala. Žalobkyně i žalovaná daly souhlas k tomu, aby soud ve věci rozhodl ve smyslu § 115a o.s.ř., bez nařízení jednání. 3. Žalovaná netvrdila ve smyslu § 101 odst. 1 písm. a) o.s.ř. ani neprokázala ve smyslu § 120 odst. 1 o.s.ř. existenci skutečností, které by zčásti nebo zcela vyvracely žalobou uplatněný nárok. Soud tak vycházel z tvrzení a důkazů předložených žalobkyní. 4. Soud má za prokázané, že žalobkyně a žalovaná uzavřeli smlouvu a dodatky, na jejichž základě byl žalované postupně poskytnut úvěr ve výši 125 000 Kč. Čerpání úvěru bylo umožněno na běžném účtu žalované. Dodatkem č. [anonymizováno] ze dne [datum] došlo ke změně úvěrového limitu na 125 000 Kč, byl sjednán úrok z povoleného přečerpání ve výši 13,40 % ročně a RPSN 14,25 %. Dle podmínek pro povolené čerpání (kontokorent), bod 2.4. měl být úvěr splácen převodem peněžních prostředků na běžný účet, ke kterému bylo povolené přečerpání zřízeno. Žalovaná byla povinna ke konci zúčtovacího cyklu zajistit na svém účtu dostatek disponibilních peněžních prostředků k automatické úhradě měsíčních splátek formou inkasa (bod [číslo]). V čl. IV. smlouvy byla sjednána povinnost žalované pro případ prodlení s úhradou jakékoliv částky uhradit žalobkyni poplatky, smluvní pokuty nebo jiné platby v souladu se sazebníkem žalobkyně. V části XIV. Sazebníku je zpoplatněno zaslání upomínky za nepovolené přečerpání účtu nebo zpoždění pravidelné splátky nebo nesplnění smluvních podmínek částkou 150 Kč. Z výpisu konta žalované za období leden 2017 až říjen 2020 vyplývá průběh čerpání úvěru a jeho splácení, přičemž dlužná částka k [datum] činí 125 645,99 Kč. Žalobkyně dne [datum] odstoupila od smlouvy a vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky do sedmi dnů od doručení výzvy. Poslední pokus o smír byl žalované zaslán právním zástupcem žalobkyně dne [datum]. 5. Vzniklý právní vztah mezi žalobkyní a žalovanou posoudil soud jako vztah vyplývající z uzavřené úvěrové smlouvy podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), podle které vznikla žalobkyni jako úvěrující povinnost poskytnout žalované peněžní prostředky a žalované jako úvěrované povinnost tyto peněžní prostředky vrátit a zaplatit sjednané úroky. V uvedeném rozsahu však žalovaná tuto povinnost nesplnila, čímž se dostala do prodlení a žalobkyni vzniklo právo žádat ode dne následujícího po zesplatnění úvěru úroky z prodlení dle § 1970 o.z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Soud přiznal žalobkyni i sjednané poplatky ve výši 150 Kč a úroky, které žalobkyně kapitalizovala ke dni odstoupení od smlouvy částkou 12 636,11 Kč. 6. Žalobkyně měla ve věci plný úspěch, proto jí dle § 142 odst. l o.s.ř. vůči žalované vzniklo právo na náhradu nákladů řízení, a to soudního poplatku 5 032 Kč dle § 13 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen„ AT“), odměny advokáta za 3 úkony právní služby (za převzetí věci, předžalobní výzvu a žalobu) po 6 140 Kč dle § 7 bod 5 AT ve spojení s § 11 odst. 1 AT a 3 náhrady hotových výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 3 AT. Advokát žalobkyně je registrován k placení daně z přidané hodnoty, soud proto žalobkyni ve smyslu § 137 odst. 3 o.s.ř. přiznal i právo na náhradu této daně ve výši 21 % z odměny advokáta a náhrady hotových výdajů s výjimkou soudního poplatku, jehož úhrada je osobní povinností žalobkyně. Náklady řízení tak celkem představují částku 28 409,20 Kč. Povinnost uhradit náklady řízení má žalovaná dle § 149 odst. 1 o.s.ř. k rukám právního zástupce žalobkyně.