4 C 376/2021-17 — Okresní soud v Tachově

1. Podanou žalobou se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky 6 500 Kč s příslušenstvím. K odůvodnění žaloby žalobce uvedl, že společnost [právnická osoba], [IČO], (dále jen„ právní předchůdce žalobce“) uzavřela se žalovaným dne [datum] smlouvu o úvěru, a poskytla mu úvěr ve výši 6 000 Kč, který měl být splacen spolu s poplatkem za prodloužení termínu splatnosti do [datum]. Žalovaný o úvěr zažádal prostřednictvím webové stránky právního předchůdce žalobce, kde se zaregistroval zadáním osobních údajů, zaslal právnímu předchůdci žalobce žádost o úvěr a po prověření schopnosti žalovaného úvěr splácet mu byl v rámci webového rozhraní zaslán návrh úvěrové smlouvy a peněžní prostředky na účet uvedený žalovaným č. [bankovní účet]. Žalovaný úvěr neuhradil a byl upomínán k úhradě dluhu, naposledy předžalobní upomínkou právního zástupce žalobce ze dne [datum]. Celková výše nároků po zohlednění případných dílčích plateb ze strany žalovaného ve výši 1 000 Kč činí celkem 6 500 Kč. Pohledávka vůči žalovanému byla postoupena žalobci smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum]. 2. Žalovaný na výzvu, která mu byla doručena do vlastních rukou dne [datum], aby se ve smyslu § 114a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.), vyjádřil k žalobě, nereagoval. Žalobce i žalovaný dali souhlas k tomu, aby soud ve věci rozhodl ve smyslu § 115a o.s.ř., bez nařízení jednání. 3. Žalovaný netvrdil ve smyslu § 101 odst. 1 písm. a) o.s.ř. ani neprokázal ve smyslu § 120 odst. 1 o.s.ř. existenci skutečností, které by zčásti nebo zcela vyvracely žalobou uplatněný nárok. Soud tak vycházel z tvrzení a důkazů předložených žalobcem. 4. Podle § 157 odst. 4 o.s.ř. v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné, soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. 5. Soud má za prokázané, že právní předchůdce žalobce a žalovaný uzavřeli prostřednictvím prostředků komunikace na dálku dne [datum] smlouvu, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 6 000 Kč. Splatnost úvěru byla sjednána na 59 dnů, přičemž měl být splacen ve dvou splátkách, a to [datum] ve výši 3 000 Kč a dne [datum] ve výši 3 000 Kč. Následně došlo k prodloužení splatnosti do [datum] a žalovanému byl naúčtován poplatek za prodloužení termínu splatnosti 1 500 Kč. Z bankovního výpisu právního předchůdce žalobce bylo zjištěno, že částka byla vyplacena na účet uvedený žalovaným dne [datum]. Po započtení úhrad od žalovaného požaduje žalobce částku 6 500 Kč a úrok z prodlení. Pohledávka za žalovaným byla postoupena žalobci smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum], žalovanému byla změna v osobě věřitele oznámena dne [datum]. Žalovaný byl upomínán k úhradě, naposledy právním zástupcem žalobce dne [datum]. 6. Podle ustanovení § 1879 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), věřitel může celou pohledávku, nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 7. Podle § 1880 odst. 1 o.z., postoupením pohledávky nabývá postupník také i její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. 8. V řízení žalobce smlouvou o postoupení pohledávek prokázal, že je ve sporu aktivně legitimován. 9. Vzniklý právní vztah mezi žalobcem a žalovaným posoudil soud jako vztah vyplývající z uzavřené úvěrové smlouvy podle § 2395 a násl. o.z., podle které vznikla právnímu předchůdci žalobce jako úvěrujícímu povinnost poskytnout žalovanému peněžní prostředky a žalovanému jako úvěrovanému povinnost tyto peněžní prostředky vrátit a zaplatit sjednané úroky. Žalovaný však dlužnou částku zčásti neuhradil a nezaplatil sjednaný poplatek za poskytnutí půjčky. Soud proto žalobě v této části v plném rozsahu vyhověl, a to včetně úroků z prodlení ode dne následujícího po splatnosti a ve výši dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 10. Žalobce měl ve věci plný úspěch a soud mu proto dle § 142 odst. 1 o.s.ř. přiznal plnou náhradu nákladů řízení. Náklady řízení se skládají ze soudního poplatku ve výši 400 Kč dle § 13 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen„ AT“), odměny advokáta za 3 úkony právní služby (za převzetí věci, žalobu a předžalobní výzvu á 200 Kč) dle § 14b odst. 1 AT a 3 náhrady hotových výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) AT. Advokát žalobce je registrován k placení daně z přidané hodnoty, a ve smyslu § 137 odst. 3 o.s.ř. bylo tedy počítáno i s právem na náhradu této daně ve výši 21 % z odměny advokáta a náhrady hotových výdajů s výjimkou soudního poplatku, jehož úhrada je osobní povinností žalobce. Žalovaný má tedy povinnost uhradit náklady řízení v celkové výši 1 489 Kč, a to dle § 149 odst. 1 o.s.ř. k rukám advokáta žalobce. Soud se neztotožnil s vyčíslenými náklady řízení právního zástupce žalobce a aplikoval ust. § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. Ze své rozhodovací praxe má soud za prokázané, že žaloby podávané jménem žalobce jsou prakticky totožné (formulářové). V době vydání tohoto rozhodnutí jsou u zdejšího soudu vedena další řízení o žalobách s identickým obsahem u odlišných osob žalovaných. Množství úprav textu je minimální, kdy jsou v podstatě měněny pouze údaje o úvěru, resp. zápůjčce a údaje o splácení. Listiny dokládané k žalobám jsou přinejmenším obdobné.