4 C 386/2021-17 — Okresní soud v Tachově

1. Žalobce se svou žalobou domáhal po žalovaném zaplacení částky uvedené ve výroku I. tohoto rozsudku s tím, že žalovaný dne [datum] kolem 17.30 hodin v bytě v [obec a číslo] – [část obce] napadl svoji bývalou přítelkyni [jméno] [příjmení], narozenou dne [datum], (dále jen„ poškozená“) tak, že ji třikrát vnější stranou ruky udeřil do obličeje, přičemž jí způsobil tržnou ránu v oblasti obočí nad levým okem. Poškozená je pojištěncem žalobce. Rozhodnutím Úřadu městské části [obec a číslo], Odbor kanceláře tajemníka, ze dne 8. 3. 2021, sp. zn. [spisová značka], [číslo jednací] PŘES (dále jen„ rozhodnutí“), byl žalovaný uznán vinným z přestupku proti občanskému soužití. Podle § 55 zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění, má žalobce vůči žalovanému právo na náhradu těch nákladů na hrazené služby, které vynaložil v důsledku zaviněného protiprávního jednání žalovaného vůči pojištěnci, tj. poškozené. V souvislosti s úhradou léčení poškozené vznikla žalobci škoda ve výši 7 836 Kč. Žalovaný byl k úhradě této škody vyzván výzvou ze dne [datum]. 2. Na výzvu, která byla žalovanému na adresu jeho trvalého pobytu doručena postupem dle § 46b písmeno a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.) ve spojení s § 49 odst. 2 a 4 téhož zákona, aby se ve smyslu § 114a o.s.ř. vyjádřil k žalobě, nereagoval. Žalobkyně i žalovaný dali souhlas k tomu, aby soud ve věci rozhodl ve smyslu § 115a o.s.ř., bez nařízení jednání. 3. Žalovaný ve smyslu § 101 odst. 1 písm. a) o.s.ř. netvrdil a ve smyslu § 120 odst. 1 o.s.ř. neprokázal existenci skutečností, které by zčásti nebo zcela vyvracely žalobou uplatněný nárok. Soud tak vycházel z tvrzení žalobce a předložených důkazů. 4. Podle § 157 odst. 4 o.s.ř. v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné, soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. 5. Na základě doložených listin má soud za prokázané, že žalovaný byl rozhodnutím uznán krom jiného vinným ze spáchání přestupku proti občanskému soužití podle § 7 odst. 1 písm. b) zákona č. 251/2016 Sb., o některých přestupcích. Rozhodnutí nabylo právní moci dne [datum]. Jednání žalovaného spočívalo zejména v tom, že dne [datum] kolem 17:30 hod. v bytě na adrese [ulice a číslo] v [obec a číslo] – [část obce] měl fyzicky napadnout svojí bývalou přítelkyni, poškozenou, a způsobit jí tržnou ránu v obličeji v oblasti obočí nad levým okem. Z dokladu k vyčíslení regresní pohledávky [příjmení] [příjmení] nemocnice vyplývá, že náklady na léčbu poškozené za období od [datum] do [datum] byly vyčísleny částkou 7 836 Kč. Žalobce vyzval žalovaného k úhradě způsobené škody výzvou ze dne [datum]. 6. Podle § 55 odst. 1 zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění, příslušná zdravotní pojišťovna má vůči třetí osobě právo na náhradu těch nákladů na péči hrazenou ze zdravotního pojištění, které vynaložila v důsledku zaviněného protiprávního jednání této třetí osoby vůči pojištěnci. 7. V dané věci dospěl soud k závěru o důvodnosti podané žaloby, když v řízení bylo zjištěno, že žalobce vynaložil ze zdravotního pojištění náklady na léčení poškozené v důsledku zaviněného protiprávního jednání žalovaného, které bylo deklarováno rozhodnutím o uložení pokuty žalovanému. Žalobci tak vznikl nárok na úhradu takto vynaložených nákladů. Soud proto žalobci přiznal uplatněnou pohledávku v plném rozsahu, a to včetně úroku z prodlení ode dne marného uplynutí lhůty k zaplacení stanovené ve výzvě k úhradě ze dne [datum], která odpovídá § 1970 o.z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 8. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř., podle něhož má plně úspěšný žalobce právo na jejich náhradu, kdy náklady řízení spočívají v soudním poplatku ve výši 400 Kč a paušální odměně za jeden úkon po 300 Kč v souladu s ust. § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 o.s.ř. a podle § 89a exekučního řádu.