4 C 387/2021-20 — Okresní soud v Tachově

1. Podanou žalobou se žalobce domáhal na žalovaném zaplacení pohledávky ve výši 7 580 Kč, sestávající se z dlužné jistiny ve výši 4 621,95 Kč a dlužného poplatku ve výši 2 958,05 Kč, dále kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 7 861,26 Kč a úroků z prodlení z dlužné jistiny ve výši 7 580 Kč od [datum] do zaplacení. Žalobu odůvodnil tvrzením, že společnost [právnická osoba], [IČO], uzavřela se žalovaným dne [datum] smlouvu o půjčce [číslo] (dále jen„ smlouva“), podle které mu poskytla půjčku ve výši 7 000 Kč, a žalovaný se zavázal vedle této půjčky uhradit sjednaný poplatek ve výši 4 480 Kč. Celková částka byla splatná v hotovosti v 40 týdenních splátkách po 287 Kč Poslední splátka byla stanovena na [datum]. Žalobce tvrdil, že žalovaný půjčku řádně nesplácel, uhradil pouze částku 3 900 Kč a dluží z ní částku 7 580 Kč s příslušenstvím. Žalobce dále uvedl, že smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] nastoupil do práv původního věřitele. 2. Žalovaný na výzvu, která mu byla na adresu jeho trvalého pobytu doručena postupem dle § 46b písmeno a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.) ve spojení s § 49 odst. 2 a 4 téhož zákona, aby se ve smyslu § 114a o.s.ř. vyjádřil k žalobě, nereagoval. Žalobce i žalovaný dali souhlas k tomu, aby soud ve věci rozhodl ve smyslu § 115a o.s.ř., bez nařízení jednání. 3. Žalovaný netvrdil ve smyslu § 101 odst. 1 písm. a) o.s.ř. ani neprokázal ve smyslu § 120 odst. 1 o.s.ř. existenci skutečností, které by zčásti nebo zcela vyvracely žalobou uplatněný nárok. Soud tak vycházel z tvrzení a důkazů předložených žalobcem. 4. Z předložených listin má soud za prokázané, že právní předchůdce žalobce a žalovaný uzavřeli smlouvu, na základě které byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky ve výši 7 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy. Ze smlouvy dále vyplývá, že se žalovaný zavázal uhradit celkovou částku 11 480 Kč v 40 týdenních splátkách po 287 Kč. Žalovaný však půjčku řádně nesplácel. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalobce vstoupil do práv a povinností ohledně pohledávky za žalovaným s účinností ke dni [datum]. Postoupení bylo žalovanému písemně oznámeno dne [datum]. Žalovaný byl vyzván k úhradě právním zástupcem žalobce dne [datum]. 5. Podle ustanovení § 1879 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o.z.), věřitel může celou pohledávku, nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 6. Podle § 1880 odst. 1 o.z., postoupením pohledávky nabývá postupník také i její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. 7. V řízení žalobce smlouvou o postoupení pohledávky prokázal, že je ve sporu aktivně legitimován. 8. Dle ustanovení § 3028 odst. 2 o.z. není-li dále stanoveno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných; jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů. Smluvní vztah mezi účastníky byl sjednán přede dnem nabytí účinnosti nového občanského zákoníku, tedy přede dnem [datum] a bude se proto posuzovat podle dosavadních předpisů. 9. Vzniklý právní vztah mezi žalobcem a žalovaným posoudil soud jako vztah vyplývající z uzavřené smlouvy o půjčce. Podle § 657 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen „Obč. zák.“), smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. 10. Podle ustanovení § 3 Obč. zák. výkon práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů nesmí bez právního důvodu zasahovat do práv a oprávněných zájmů jiných a nesmí být v rozporu s dobrými mravy. Výkon práva činěný nikoli za účelem dosažení určitého hospodářského cíle, ale za účelem poškození jiného lze považovat za jednání v rozporu s dobrými mravy. 11. Soud se tedy nejprve zabýval obsahem smlouvy a posoudil, zda nebyla uzavřena v rozporu s ustanovením § 3 Obč. zák. Soud posoudil obsah smlouvy právě s ohledem na jednání původního věřitele s přihlédnutím k dobrým mravům a zjistil, že právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému půjčku ve výši 7 000 Kč, za kterou se zavázal žalovaný uhradit poplatek ve výši 4 480 Kč. Soud tedy posuzoval, zda poskytnuté plnění a sjednané náklady za půjčku neodporují dobrým mravům a dospěl k závěru, že tomu tak je, protože výše sjednaných poplatků je zcela nepřiměřená, kdy činí téměř 64 % poskytnuté půjčky. Navíc není zřejmé, z čeho se uvedený souhrnný poplatek skládá. Soud proto uzavřel, že smlouva je absolutně neplatná s odkazem na ustanovení § 3 Obč. zák., protože je v rozporu s dobrými mravy. 12. Jelikož soud učinil závěr, že uzavřená smlouva je absolutně neplatná a má prokázáno, že původní věřitel, společnost [právnická osoba] poskytl žalovanému finanční prostředky v celkové výši 7 000 Kč, jedná se o plnění bez právního důvodu, které je ten, kdo jej přijal povinen vydat (§ 451 Obč. zák). 13. Soud zjistil, že z půjčky 7 000 Kč uhradil žalovaný celkem 3 900 Kč, když žalobce započetl na úhradu jistiny částku 2 378,05 Kč (zbývá 4 621,95 Kč) a zbylou částku na úhradu ostatních poplatků. S ohledem na neplatnost smlouvy, mohl žalobce u smlouvy započíst plnění v celkové výši 3 900 Kč pouze na úhradu poskytnutých finančních prostředků, a tedy z půjčky ve výši 7 000 Kč zbývá k úhradě 3 100 Kč. Jelikož soud učinil závěr, že smlouva je absolutně neplatná, přiznal žalobci částku ve výši neuhrazené jistiny, celkem 3 100 Kč a zákonný úrok z prodlení ode dne následujícího po postoupení pohledávek. Ve zbytku žalobu zamítl. 14. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř., žádnému z účastníků soud náklady řízení nepřiznal, kdy žalovaný, který měl ve věci převážný úspěch, žádné náklady řízení neuplatňoval a ani mu žádné náklady v řízení nevznikly.