19 C 441/2022-41 — Okresní soud v Tachově

Žalobkyně se podanou žalobou po žalované domáhala zaplacení částky 13 250 Kč se zákonným úrokem z prodlení, dále úhradu smluvní pokuty 4 290 Kč, náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 2 500 Kč s tím, že žalobkyně se žalovanou prostřednictvím prostředků komunikace na dálku uzavřeli Smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě žalobkyně dne 16. 4. 2021 žalované poskytla částku 10 000 Kč, kterou žalovaná v dohodnuté lhůtě splatnosti nevrátila. Vedle jistiny dluhu se žalobkyně s odkazem na citovanou smlouvu dále domáhala zaplacení. Žalovaná namítala, že uplatnění zákonného úroku z prodlení a smluvní pokuty je dvojitou sankcí šikanózního charakteru. Dále uvedla, že nárokované náklady na uplatnění pohledávky nejsou účelně vynaložené náklady, neboť zasílání upomínek v rozmezí několika dní není v souladu s hospodárností vymáhání. Poplatek 500 Kč za upomínku žalovaná považuje za smluvní pokutu. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci: Žalobkyně s žalovanou prostřednictvím prostředků komunikace na dálku uzavřela Smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě žalobkyně dne 16. 4. 2021 žalované poskytla částku 10 000 Kč, kterou žalovaná v dohodnuté lhůtě splatnosti do dne 16. 5. 2021 nevrátila. Dopisem naposledy ze dne 2. 6. 2022 byla žalovaná vyzvána k úhradě dluhu. Žalovaná se citovanou smlouvou zavázala k vrácení částky 10 000 Kč a dále: - poplatku za uzavření smlouvy ve výši 3 250 Kč, kdy tento je ve smlouvě sjednán zjevně a srozumitelně s ohledem na prodlení žalované s úhradou dluhu a následné zesplatnění dluhu žalobkyně dále nárokuje úhradu - zákonného úroku z prodlení z částky 13 250 Kč - poplatku za upomínku ve výši 500 Kč v počtu 5 upomínek, celkem na nákladech spojených s uplatněním pohledávky nárokuje v souladu se smlouvou 500 Kč x 5 upomínek, tj. 2 500 Kč - smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné částky dle čl. 2 smlouvy o zápůjčce, a to za období od 17. 5. 2021 dne následujícího po splatnosti zápůjčky - do 20. 7. 2022 z částky 10 000 Kč. Na předmětný dluh žalovaná neuhradila ničeho. Soud dospěl k následujícím právním závěrům: Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle § 2392 odst. 1 o. z. při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Podle § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. Podle § 2049 o. z. zaplacení smluvní pokuty nezbavuje dlužníka povinnosti splnit dluh smluvní pokutou utvrzený. Podle § 1813 o. z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Na základě shora uvedeného skutkového závěru, s odkazem na citovaná zákonná ustanovení, dospěl soud k právnímu závěru, že mezi žalobkyně a žalovanou (žalobkyně coby podnikatel a žalovaná coby spotřebitel; § 1810 o. z.) byla platně uzavřena spotřebitelská smlouva o zápůjčce podle § 2390 o. z., v níž si sjednali úroky dle § 2392 o. z. Žalované byla poskytnuta zápůjčka ve výši 10 000 Kč, kterou měla vrátit do 16. 5. 2021. Jelikož žalovaná poskytnuté peněžní prostředky nevrátila, uložil jí tuto povinnost soud rozsudkem. Úprava spotřebitelských smluv má svůj původ v právu Evropské unie (viz § 1810 a násl. o. z.), národní úpravu, třebaže neprovádějící nebo nedostatečně provádějící směrnici, je nutné v co největším rozsahu interpretovat ve světle znění a účelu směrnice, aby bylo dosaženo výsledku uvedeného ve směrnici, nezbytnost ochrany je dána nerovným postavením ve vztahu spotřebitel – podnikatel (profesionál), vnitrostátní soud musí posuzovat zneužívající charakter určité smluvní klauzule z úřední povinnosti, přičemž ochrany spotřebitele se dosahuje zejména zákazem určitých typových smluvních ujednání (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 1201/2012, který přehledně uvádí judikaturu Evropského soudního dvora týkající se spotřebitelského práva). Základ národní (vnitrostátní) právní úpravy ochrany spotřebitele představují ustanovení § 1810 a následující o. z., která jsou recepcí šesti směrnic Evropských společenství do právního řádu České republiky, mimo jiné i směrnice Rady 93/13 EHS ze dne 5. dubna 1993 o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách. Vymezení pojmu nepřiměřených podmínek (zneužívajících klauzulí) obsahuje § 1813 o. z. Oproti příloze směrnice ustanovení § 1814 o. z. mezi demonstrativně vyjmenovaná nepřípustná ujednání (zneužívající klauzule) výslovně nezahrnuje požadavek na spotřebiteli, který neplní svůj závazek, aby platil nepřiměřeně vysoké odškodné písm. e)). Smluvní ujednání odporující nejen § 1813 o. z., ale i směrnici Rady 93/13 EHS s přílohou je absolutně neplatné dle § 580 odst. 1 o. z., přičemž k takové neplatnosti soud přihlíží z úřední povinnosti. Optikou citovaných zákonných ustanovení a judikaturních závěrů soud posuzoval další ujednání účastníků, obsažených ve smlouvě o zápůjčce podle § 2390 o. z., v níž si sjednali úroky dle § 2392 o. z. Mezi ujednání týkající se odměny za poskytnutí peněžních prostředků se řadí jednak poplatek za uzavření smlouvy, jednak úroky. V rozporu s dobrými mravy (§ 580 odst. 1 ve spojení s § 1 odst. 2 o. z.) je zpravidla výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček (k tomu srovnej například rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 1484/2004). Pokud soud přepočte poplatek za uzavření smlouvy ve výši 3 250 Kč na roční procentní úrok, zohlední výši zapůjčených prostředků 10 000 Kč a skutečnost, že se jedná o fixní poplatek, který je ve smlouvě o zápůjčce sjednán zjevně a srozumitelně, je uvedené ujednání souladné s dobrými mravy, a proto soud v této části žalobě vyhověl. Žalovaná namítala, že uplatnění zákonného úroku z prodlení a smluvní pokuty je dvojitou sankcí šikanózního charakteru. S tímto stanoviskem žalované se soud neztotožňuje a to s ohledem na charakter a účel těchto institutů a to tím spíše, je-li zákonný úrok z prodlení příslušenstvím pohledávky hlavní – nesankčního charakteru a smluvní pokuta jdoucí je samostatným nárokem samostatně sjednaným – sankčního charakteru. Mezi ujednání týkající se placení odškodného spotřebitelem, který neplní svůj závazek, se řadí smluvní úrok z prodlení, jednorázová smluvní pokuta, smluvní pokuta vyjádřená v závislosti na délce porušování závazku a rovněž poplatky za upomínku. Žalovaná dále namítala, že nárokované náklady na uplatnění pohledávky nejsou účelně vynaložené náklady, neboť zasílání upomínek v rozmezí několika dní není v souladu s hospodárností vymáhání. Poplatek 500 Kč za upomínku žalovaná považuje za smluvní pokutu. Soud se neztotožňuje se stanoviskem žalované, náklady spojené s uplatněním pohledávky jsou samostatným nárokem odlišným od smluvní pokuty. V případě sjednaného poplatku za upomínku ve výši 500 Kč soud akcentoval jeho sjednanou výši ve vztahu k výši poskytnutých peněžních prostředků a k účelu, který má plnit, tedy uhradit v paušální formě náklady žalobkyně vzniklé s upomínáním žalované. Pokud žalobkyně žalovanou vyzvala k úhradě dluhu 5x v relativně krátkém časovém rozmezí, pak soud zohlednil, že se jedná na nastavený systém upomínání žalobkyní, a to se zohledněním krátkodobosti poskytovaných zápůjček, kdy je-li zápůjčka poskytována na období jednoho měsíce, lze očekávat krátký reakční čas i u žalobkyně právě v upomínání. V tomto směru soud nepokládá ujednání za nepřiměřené a žalobě v této části vyhověl. Při zkoumání platnosti ujednání o smluvní pokutě z hlediska dobrých mravů je nutno uvážit funkce smluvní pokuty (funkce preventivní, uhrazovací a sankční). Přiměřenost výše smluvní pokuty je třeba posoudit s přihlédnutím k celkovým okolnostem úkonu, jeho pohnutkám a účelu, který sledoval. V úvahu je tře