19 C 9/2023-37 — Okresní soud v Tachově

Žalobkyně se podanou žalobou po žalované domáhala zaplacení částky 108 809 Kč s příslušenstvím, s tím, že právní předchůdce žalobkyně se žalovanou uzavřeli smlouvu o zápůjčce [číslo] na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně ([právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa]) dne 22. 5. 2019 žalované poskytl částku 80 000 Kč, kterou žalovaná v dohodnuté lhůtě splatnosti nevrátila. Smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 28. 1. 2022 právní předchůdce žalobkyně postoupil pohledávku, která je předmětem tohoto řízení, na žalobkyni. Vedle jistiny dluhu se žalobkyně s odkazem na citovanou smlouvu dále domáhala zaplacení zákonného úroku z prodlení a smluvního úroku z částky 68 200,81 Kč a neuhrazené části sjednaných poplatků. Žalobkyně se dále podanou žalobou po žalované domáhala zaplacení částky 21 607 Kč s příslušenstvím, s tím, že právní předchůdce žalobkyně se žalovanou uzavřeli smlouvu o zápůjčce [číslo] na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně ([právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa]) dne 23. 9. 2019 žalované poskytl částku 17 000 Kč, kterou žalovaná v dohodnuté lhůtě splatnosti nevrátila. Smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 28. 1. 2022 právní předchůdce žalobkyně postoupil pohledávku, která je předmětem tohoto řízení, na žalobkyni. Vedle jistiny dluhu se žalobkyně s odkazem na citovanou smlouvu dále domáhala zaplacení zákonného úroku z prodlení a smluvního úroku z částky 13 897,12 Kč a neuhrazené části sjednaných poplatků. Vzhledem k tomu, že žalovaný je státní občan Bulharska, jedná se o věc s mezinárodním prvkem. Příslušnost českého soudu je založena článkem 17 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech. Rozhodným právem je dle nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008, o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I), právní řád České republiky Česká republika nemá s Bulharskou republikou mezinárodní smlouvu upravující postup pro řešení sporů s občanskoprávním základem. Žalovaná proti žalobě ničeho nenamítala. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci: Právní předchůdce žalobkyně s žalovanou uzavřel Smlouvu o zápůjčce [číslo] na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně ([právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa]) dne 22. 5. 2019 žalované poskytl částku 80 000 Kč, kterou žalovaná v dohodnuté lhůtě splatnosti do dne 27. 5. 2021 nevrátila. Dopisem naposledy ze dne 12. 5. 2022 byla žalovaná vyzvána k úhradě dluhu. Žalovaná se citovanou smlouvou zavázala k vrácení částky 80 000 Kč a dále: - sjednaných poplatků ve výši 50 909 Kč – souhrnného poplatku sestávajícího z úroku 14 % ročně z dlužné částky, kapitalizovaného za dobu řádné splatnosti dluhu ve výši 12 185 Kč, odměny za zpracování a administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 27 012 Kč a poplatku za vedení zákaznického účtu ve výši 11 712 Kč, kdy tento souhrnný poplatek včetně jeho dílčích částí je ze smlouvy zjevný, srozumitelně sjednaný, s uvedením celkové částky k úhradě 130 909 Kč při řádné úhradě dluhu, s ohledem na prodlení žalované s úhradou dluhu a zeslatněním zápůjčky žalobkyně dále nárokuje úhradu - zákonného úroku z prodlení z částky 68 200,81 Kč - smluvního úroku ve výši 14 % ročně z částky 68 200,81 Kč. Aktuální výše dluhu na souhrnném poplatku je 40 608,19 Kč, výše jistiny dluhu je 68 200,81 Kč. Žalovaná na předmětný dluh uhradila 22 100 Kč. Dále právní předchůdce žalobkyně s žalovanou uzavřel Smlouvu o zápůjčce [číslo] na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně ([právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa]) dne 23. 9. 2019 žalované poskytl částku 17 000 Kč, kterou žalovaná v dohodnuté lhůtě splatnosti do dne 13. 11. 2019 nevrátila. Dopisem naposledy ze dne 12. 5. 2022 byla žalovaná vyzvána k úhradě dluhu. Žalovaná se citovanou smlouvou zavázala k vrácení částky 17 000 Kč a dále: - sjednaných poplatků ve výši 9 699 Kč – souhrnného poplatku sestávajícího z úroku 29 % ročně z dlužné částky, kapitalizovaného za dobu řádné splatnosti dluhu ve výši 2 263 Kč, odměny za zpracování a administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 5 911 Kč a poplatku za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 1 525 Kč, kdy tento souhrnný poplatek včetně jeho dílčích částí je ze smlouvy zjevný, srozumitelně sjednaný, s uvedením celkové částky k úhradě 28 049 Kč při řádné úhradě dluhu, s ohledem na prodlení žalované s úhradou dluhu a zeslatněním zápůjčky žalobkyně dále nárokuje úhradu - zákonného úroku z prodlení z částky 13 897,12 Kč - smluvního úroku ve výši 29 % ročně z částky 13 897,12 Kč. Aktuální výše dluhu na souhrnném poplatku je 7 709,88 Kč, výše jistiny dluhu je 13 897,12 Kč. Žalovaná na předmětný dluh uhradila 5 092 Kč. Soud dospěl k následujícím právním závěrům: Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle § 2392 odst. 1 o. z. při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Podle § 1813 o. z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Na základě shora uvedeného skutkového závěru, s odkazem na citovaná zákonná ustanovení, dospěl soud k právnímu závěru, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou (právní předchůdce žalobkyně coby podnikatel a žalovaná coby spotřebitel; § 1810 o. z.) byla platně uzavřena spotřebitelská smlouva o zápůjčce podle § 2390 o. z., v níž si sjednali úroky dle § 2392 o. z. Žalované byla poskytnuta zápůjčka ve výši 80 000 Kč, kterou měla vrátit do 27. 5. 2021 a zápůjčka ve výši 17 000 Kč, kterou měla vrátit do 13. 11. 2019. Jelikož žalovaná poskytnuté peněžní prostředky nevrátila, uložil jí tuto povinnost soud rozsudkem. Pohledávka, která je předmětem tohoto řízení, byla na žalobkyni postoupena v souladu s § 1879 o. z. Úprava spotřebitelských smluv má svůj původ v právu Evropské unie (viz § 1810 a násl. o. z.), národní úpravu, třebaže neprovádějící nebo nedostatečně provádějící směrnici, je nutné v co největším rozsahu interpretovat ve světle znění a účelu směrnice, aby bylo dosaženo výsledku uvedeného ve směrnici, nezbytnost ochrany je dána nerovným postavením ve vztahu spotřebitel – podnikatel (profesionál), vnitrostátní soud musí posuzovat zneužívající charakter určité smluvní klauzule z úřední povinnosti, přičemž ochrany spotřebitele se dosahuje zejména zákazem určitých typových smluvních ujednání (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 1201/2012, který přehledně uvádí judikaturu Evropského soudního dvora týkající se spotřebitelského práva). Základ národní (vnitrostátní) právní úpravy ochrany spotřebitele představují ustanovení § 1810 a následující o. z., která jsou recepcí šesti směrnic Evropských společenství do právního řádu České republiky, mimo jiné i směrnice Rady 93/13 EHS ze dne 5. dubna 1993 o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách. Vymezení pojmu nepřiměřených podmínek (zneužívajících klauzulí) obsahuje § 1813 o. z. Oproti příloze směrnice ustanovení § 1814 o. z. mezi demonstrativně vyjmenovaná nepřípustná ujednání (zneužívající klauzule) výslovně nezahrnuje požadavek na spotřebiteli, který neplní svůj závazek, aby platil nepřiměřeně vysoké odškodné písm. e)). Smluvní ujednání odporující nejen § 1813 o. z., ale i směrnici Rady 93/13 EHS s přílohou je absolutně neplatné dle § 580 odst. 1 o. z., přičemž k takové neplatnosti soud přihlíží z úřední povinnosti. Optikou citovaných zákonných ustanovení a judikaturních závěrů soud posuzoval další ujednání účastníků, obsažených ve smlouvě o zápůjčce podle § 2390 o. z., v níž si sjednali úroky dle § 2392 o. z. Mezi ujednání týkající se odměny za poskytnutí peněžních prostředků se řadí jednak poplatek za uzavření smlouvy, jednak úroky. V rozporu s dobrými mravy (§ 580 odst. 1 ve spojení s § 1 odst. 2 o. z.) je zpravidla výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo pů