4 C 155/2023-16 — Okresní soud v Tachově

1. Žalobce se žalobou domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit mu částku, uvedenou ve výroku I. tohoto rozsudku. Žalobu odůvodnil tím, že žalovaný cestoval dne [datum] [anonymizováno] [číslo] bez platné jízdenky, čímž porušil přepravní řád pro veřejnou drážní a silniční dopravu a dopravci vznikl nárok na zaplacení jízdného ve výši 60 Kč a přirážky ve výši 1 000 Kč. Následně došlo k postoupení pohledávek mezi společností [právnická osoba] a žalobcem. 2. Žalovaný na výzvu, která byla na adresu jeho trvalého pobytu doručena postupem dle § 46b písmeno a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) ve spojení s § 49 odst. 2 téhož zákona, aby se ve smyslu § 114a o.s.ř. vyjádřil k žalobě, nereagoval. Žalobce i žalovaný dali souhlas k tomu, aby soud ve věci rozhodl ve smyslu § 115a o.s.ř., bez nařízení jednání. 3. Podle § 157 odst. 4 o.s.ř. v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné, soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. 4. Žalovaný netvrdil ve smyslu § 101 odst. 1 písm. a) o.s.ř. ani neprokázal ve smyslu § 120 odst. 1 o.s.ř. existenci skutečností, které by zčásti nebo zcela vyvracely žalobou uplatněný nárok. Soud tak vycházel z tvrzení a důkazů předložených žalobcem. 5. Z předložených listin má soud za prokázané, že žalovaný dne [datum] použil dopravní prostředky provozované právním předchůdcem žalobce, společností [právnická osoba] Tím došlo k uzavření smlouvy o přepravě osob ve smyslu ust. § 2550 a násl. o. z. Žalovanému tím vznikla povinnost uhradit jízdné, přičemž přepravné na trase [obec] hl. n. – [obec] - [obec] činilo 60 Kč. Dle tarifu [anonymizováno] TR 10 ze dne [datum], který byl účinný od 1. 2. 2019, ve spojení se smluvními přepravními podmínkami [anonymizováno] drah pro veřejnou drážní osobní dopravu, je pro cestující bez platné jízdenky stanovena přirážka ve výši 1 000 Kč. Žalovanému byla stanovena přirážka 1 000 Kč za nepředložení platného jízdního dokladu. Právnímu předchůdci žalobce tak vznikla za žalovaným pohledávka ve výši 1 060 Kč. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobce postoupil pohledávku žalobci, který žalovaného o přechodu informoval předžalobní upomínkou ze dne [datum]. 6. Podle ustanovení § 1879 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o.z.), věřitel může celou pohledávku, nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 7. Podle § 1880 odst. 1 o.z., postoupením pohledávky nabývá postupník také i její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. 8. V řízení žalobce smlouvou o postoupení pohledávky prokázal, že je ve sporu aktivně legitimován. 9. Podle § 2550 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), se smlouvou o přepravě osoby dopravce zavazuje přepravit cestujícího do místa určení a cestující se zavazuje zaplatit jízdné. 10. Podle § 37 odst. 6 zákona č. 266/1994 Sb., o drahách, výše přirážky stanoví dopravce v přepravních podmínkách. Výše přirážky nesmí přesáhnout částku 1 500 Kč. Přirážka za porušení podmínek stanovených přepravním řádem činí nejvýše 1 500 Kč. 11. Podle § 7 odst. 1 vyhlášky č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu, cestující za jízdenku pro jednotlivou jízdu nebo za jízdenku časovou platí jízdné podle tarifu, sjednané v souladu s cenovými předpisy. Pro použití spojů označených v jízdním řádu cestující platí kromě jízdného i cenu příplatku nebo místenky (§ 4 odst. 3) ve výši podle tarifu. 12. Vzniklý právní vztah mezi žalobcem a žalovaným posoudil soud jako vztah vyplývající z uzavřené smlouvy o přepravě osob podle § 2550 a násl. o.z., podle které vznikla žalobci, resp. jeho právnímu předchůdci, jako přepravci povinnost přepravit cestujícího do místa určení a žalovanému jako cestujícímu povinnost zaplatit jízdné. V uvedeném rozsahu však žalovaný tuto povinnost nesplnil, čímž se dostal do prodlení a žalobci vzniklo právo žádat ode dne následujícího po vzniku povinnosti jízdné i přirážku k jízdnému uhradit, tj. od následujícího dne po uskutečnění přepravy a ve výši, která odpovídá § 1970 o.z., a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 13. Žalobce měl ve věci plný úspěch, proto mu dle § 142 odst. l o.s.ř. vůči žalovanému vzniklo právo na náhradu nákladů řízení, a to soudního poplatku 400 Kč dle § 13 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen„ AT“), odměny advokáta za 3 úkony právní služby (za převzetí věci, žalobu a předžalobní výzvu) po 200 Kč dle § 14b odst. 1 AT a 3 náhrady hotových výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 AT. Advokát žalobce je registrován k placení daně z přidané hodnoty, soud proto žalobci ve smyslu § 137 odst. 3 o.s.ř. přiznal i právo na náhradu této daně ve výši 21 % z odměny advokáta a náhrady hotových výdajů s výjimkou soudního poplatku, jehož úhrada je osobní povinností žalobce. Povinnost uhradit náklady řízení má žalovaný dle § 149 odst. 1 o.s.ř. k rukám advokáta žalobce. Z rozhodovací praxe je soudu známo, že žaloby podávané jménem žalobce jsou prakticky totožné (formulářové) a množství úprav textu s ohledem na množství pojistných produktů, ve kterých dlužné plnění vymáhá, není natolik odlišné. Listiny dokládané k žalobám jsou přinejmenším obdobné a obsah žalob (návrhů na vydání elektronického platebního rozkazu) je v podstatě měněn pouze v rozsahu označení žalovaného a označení data a dopravního prostředku, který žalovaný využil bez platného jízdního dokladu. Z tohoto důvodu bylo o nákladech řízení rozhodováno podle § 14b AT.