4 C 434/2022-43 — Okresní soud v Tachově

1. Žalobce se žalobou domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit mu částku, uvedenou ve výroku I. tohoto rozsudku. Žalobu odůvodnil tím, že žalovaný cestoval dne [datum] vlakem [číslo] bez platné jízdenky a dne [datum] vlakem [číslo] bez platné jízdenky, čímž porušil přepravní řád pro veřejnou drážní a silniční dopravu a dopravci vznikl nárok v prvém případě na zaplacení jízdného ve výši 17 Kč a přirážky ve výši 1 000 Kč a ve druhém případě na zaplacení jízdného ve výši 52 Kč a přirážky ve výši 1 000 Kč. Následně došlo k postoupení pohledávek mezi společností [právnická osoba] a žalobcem. 2. Žalovaný na výzvu, která byla na adresu jeho trvalého pobytu doručena postupem dle § 46b písmeno a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) ve spojení s § 49 odst. 2 téhož zákona, aby se ve smyslu § 114a o.s.ř. vyjádřil k žalobě, nereagoval. Žalobce i žalovaný dali souhlas k tomu, aby soud ve věci rozhodl ve smyslu § 115a o.s.ř., bez nařízení jednání. 3. Žalovaný netvrdil ve smyslu § 101 odst. 1 písm. a) o.s.ř. ani neprokázal ve smyslu § 120 odst. 1 o.s.ř. existenci skutečností, které by zčásti nebo zcela vyvracely žalobou uplatněný nárok. Soud tak vycházel z tvrzení a důkazů předložených žalobcem. 4. Z předložených listin má soud za prokázané, že dne žalovaný dne [datum] použil dopravní prostředky provozované právním předchůdcem žalobce, společností [právnická osoba] Tím došlo k uzavření smlouvy o přepravě osob ve smyslu ust. § 2550 a násl. o. z. Žalovanému tím vznikla povinnost uhradit jízdné. Přepravné v prvém případě na trase [obec] hl. n. – [obec] - [část obce] činilo 17 Kč a ve druhém případě na trase [obec] – [obec] činilo 52 Kč. Dle tarifu [anonymizováno] TR 10 ze dne [datum], který byl účinný od 1. 2. 2019, ve spojení se smluvními přepravními podmínkami [anonymizována dvě slova] pro veřejnou drážní osobní dopravu, je pro cestující bez platné jízdenky stanovena přirážka ve výši 1 000 Kč. Žalovanému byla u obou jízd stanovena přirážka 1 000 Kč za nepředložení platného jízdního dokladu. Právnímu předchůdci žalobce tak vznikly za žalovaným pohledávky v prvém případě ve výši 1 017 Kč a ve druhém 1 052 Kč Celkem činí dlužná částky 2 069 Kč. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobce postoupil pohledávky žalobci, který žalovaného o přechodu informoval předžalobní upomínkou ze dne [datum]. 5. Podle ustanovení § 1879 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o.z.), věřitel může celou pohledávku, nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 6. Podle § 1880 odst. 1 o.z., postoupením pohledávky nabývá postupník také i její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. 7. V řízení žalobce smlouvou o postoupení pohledávky prokázal, že je ve sporu aktivně legitimován. 8. Podle § 2550 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), se smlouvou o přepravě osoby dopravce zavazuje přepravit cestujícího do místa určení a cestující se zavazuje zaplatit jízdné. 9. Podle § 37 odst. 6 zákona č. 266/1994 Sb., o drahách, výše přirážky stanoví dopravce v přepravních podmínkách. Výše přirážky nesmí přesáhnout částku 1 500 Kč. Přirážka za porušení podmínek stanovených přepravním řádem činí nejvýše 1 500 Kč. 10. Podle § 7 odst. 1 vyhlášky č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu, cestující za jízdenku pro jednotlivou jízdu nebo za jízdenku časovou platí jízdné podle tarifu, sjednané v souladu s cenovými předpisy. Pro použití spojů označených v jízdním řádu cestující platí kromě jízdného i cenu příplatku nebo místenky (§ 4 odst. 3) ve výši podle tarifu. 11. Vzniklé právní vztahy mezi žalobcem a žalovaným posoudil soud jako vztahy vyplývající z uzavřené smlouvy o přepravě osob podle § 2550 a násl. o.z., podle které vznikla žalobci, resp. jeho právnímu předchůdci, jako přepravci povinnost přepravit cestujícího do místa určení a žalovanému jako cestujícímu povinnost zaplatit jízdné. V uvedeném rozsahu však žalovaný tuto povinnost nesplnil, čímž se dostal do prodlení a žalobci vzniklo právo žádat ode dne následujícího po vzniku povinnosti jízdné i přirážky k jízdnému uhradit, tj. od následujícího dne po uskutečnění přepravy a ve výši, která odpovídá § 1970 o.z., a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 12. Žalobce měl ve věci plný úspěch, soud proto rozhodl s odkazem na ustanovení § 142 odst. l o.s.ř. o nákladech řízení tak, že mu vůči žalovanému přiznal právo na náhradu nákladů řízení. Náklady řízení představují soudní poplatek ve výši 400 Kč, dále odměnu právního zástupce za 2 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, sepis výzvy k plnění a sepis žaloby) dle § 7 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen„ AT“), po 1 000 Kč, tj. 2 000 Kč, 1 úkon právní služby (jednoduchá výzva k plnění) po 500 Kč, paušální náhradu hotových výdajů zástupce dle § 13 odst. 4 AT, po 300 Kč za každý úkon právní služby, tj. celkem 900 Kč, a DPH ve výši 21% ze základu 3 400 Kč, tj. 714 Kč. Spolu se soudním poplatkem činí náklady žalobce celkem 4 514 Kč. Povinnost uhradit náklady řízení má žalovaný dle § 149 odst. 1 o.s.ř. k rukám advokáta žalobce ve lhůtě podle § 160 odst. 1 o.s.ř. U předžalobní výzvy přistoupil soud ke snížení odměny na polovinu, jelikož považuje předloženou výzvu za jednoduchou výzvu k plnění tak, jak má na mysli ustanovení § 11 odst. 2 písm. h) AT.