7 C 19/2023-29 — Okresní soud v Tachově

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 67 473,50 Kč s úrokem a úrokem z prodlení a náhrady nákladů řízení. Žalobu odůvodnila tím, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne [datum] smlouvu o úvěru, na základě které poskytla žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč. V souvislosti s poskytnutým úvěrem se žalovaný zavázal zaplatit žalobkyni úrok ve výši 17 008 Kč. Celkovou částku ve výši 37 008 Kč se žalovaný zavázal uhradit v 72 splátkách ve výši 514 Kč vždy se splatností k 15. dni kalendářního měsíce. K výslovné žádosti žalovaného byla sjednána doplňková služba – Podpora. Žalovaný uhradil 5 190 Kč. Žalovaný dlužnou částku ani přes výzvu žalobkyně nezaplatil. 2. Soud zaslal žalovanému na adresu trvalého bydliště uvedenou v informačním systému základních registrů a na zjištěnou adresu výzvu, aby se ve smyslu § 114a odst. 2 písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen„ o. s. ř.“) vyjádřil k žalobě. Výzva byla žalovanému doručena dne [datum] na základě tzv. fikce doručení v souladu s § 49 odst. 4 o. s. ř. Žalovaný na výzvu nereagoval. 3. Protože ve věci bylo možné rozhodnout na základě žalobkyní předložených listinných důkazů, soud ve smyslu § 115a o. s. ř. žalovaného vyzval, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřil, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že souhlas byl dán. Vzhledem k tomu, že žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání vyjádřila souhlas v dopise ze dne [datum] a žalovaný na shora uvedenou výzvu nereagoval, soud věc v souladu s § 115a o. s. ř. rozhodl, aniž by nařizoval jednání. 4. Ze smlouvy o úvěru ze dne [datum] a přehledu plateb soud zjistil, že žalobkyně poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 20 000 Kč, a to částka ve výši 5 577 Kč byla vyplacena na účet žalovaného, částka ve výši 10 423 Kč byla vyplacena ve prospěch žalobkyně za účelem úplné úhrady předchozího závazku žalovaného vůči žalobkyni a částka ve výši 4 000 Kč byla započtena na náklady žalobkyně (za poskytnutí úvěru). Žalovaný se zavázal vedle částky úvěru ve výši 20 000 Kč zaplatit úrok v celkové výši 17 008 Kč. Úroková sazba byla sjednána ve výši 23,00 % p. a. a RPSN ve výši 38,64 %. Úvěr byl splatný v 72 měsíčních splátkách po 514 Kč do [datum]. Strany sjednaly doplňkovou službu podpora, která zahrnovala 1) možnost odkladu tří splátek úvěru ročně vždy o jeden kalendářní měsíc po řádném termínu splatnosti, 2) možnost přerušení splácení na dobu až devíti měsíců v případě nezaviněného úrazu, závažného onemocnění nebo hospitalizace, a 3) možnost přerušení splácení na dobu až devíti měsíců v případě nezaviněné ztráty zaměstnání, a to za měsíční poplatek ve výši 351 Kč, tj. za období 72 měsíců celkem částku ve výši 25 272 Kč. Celková výše měsíční splátky tak činila 865 Kč (514 Kč + 351 Kč). 5. Žalovaný byl dopisem ze dne [datum] informován o zesplatnění úvěru a vyzván k úhradě dlužné částky do [datum], současně se jednalo o předžalobní výzvu. 6. Z veřejně dostupné databáze ČNB soud zjistil, že úroková sazba korunových úvěrů poskytovaných domácnostem v ČR na spotřebu s fixací od 1 roku do 5 let činila v srpnu 2021, tj. v době uzavření smlouvy, průměrně 7,48 % ročně. 7. Soud má za prokázaný skutkový stav, jak je popsán výše. 8. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 9. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 10. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám 11. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 12. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru podle § 2395 a násl. o. z., na základě které byly žalovanému fakticky poskytnuty finanční prostředky ve výši 16 000 Kč a žalovaný se zavázal zaplatit žalobkyni částku 37 008 Kč, která se skládá jistiny ve výši 16 000 Kč, z poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 4 000 Kč a úroku za úvěr ve výši 17 008 Kč. Dle názoru soudu celá částka ve výši 21 008 Kč nepředstavuje nic jiného než úroky, tj. úplatu za poskytnutí peněz. Ujednání o úrocích, které ve svém součtu vyjádřeném v procentech v porovnání s jistinou představuje úrok ve výši 131,30 % je dle § 580 o. z. ujednání neplatné pro rozpor s dobrými mravy. V době uzavření smlouvy, tj. srpnu 2021, činila dle statistiky ČNB úroková sazba korunových úvěrů poskytovaných domácnostem v ČR na spotřebu s fixací od 1 roku do 5 let průměrně 7,48 % ročně. Bylo by tak možné akceptovat trojnásobek, tj. 22,44 % p. a. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004). [příjmení], kterou se žalovaný zavázal právní předchůdkyni žalobkyně v souvislosti s poskytnutím úvěru zaplatit, přesahuje poskytnutý úvěr. [příjmení], která měla být zaplacena v souvislosti s poskytnutým úvěrem, sice byla sjednána transparentně, avšak ve výši výrazně přesahující obvyklou úrokovou míru při uzavírání úvěrových smluv s bankovními institucemi. Posuzovaná smlouva o úvěru je jednáním, které se příčí dobrým mravům, kdy obsah spotřebitelské smlouvy vytváří zřejmou nerovnováhu k tíži strany, která je v objektivně slabším postavení a které i soukromé právo poskytuje zvýšenou ochranu. V daném případě nelze oddělit ujednání o úrocích od ostatního obsahu smlouvy, soud tedy shledal celou uzavřenou smlouvu absolutně neplatnou pro rozpor s dobrými mravy dle ustanovení § 580 o. z. 13. Jelikož soud posoudil smlouvu o úvěru jako neplatné právní jednání, může se žalobkyně domáhat poskytnutých peněžních prostředků jako bezdůvodného obohacení z titulu plnění bez právního důvodu. Žalobkyně fakticky poskytla žalovanému částku 16 000 Kč (částka 5 577 Kč byla vyplacena na účet žalovaného a částka 10 423 Kč byla vyplacena ve prospěch žalobkyně za účelem úplné úhrady předchozího závazku žalovaného vůči žalobkyni) a žalovaný uhradil toliko 5 190 Kč. Soud proto žalobě vyhověl ohledně nesplacené jistiny ve výši 10 810 Kč se zákonným úrokem z prodlení ode dne následujícího po splatnosti a ve výši, která odpovídá § 1970 o. z. ve spojení s § 1 a 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. 14. Ve zbývající části soud s ohledem na shora uvedené závěry žalobu zamítl, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku. 15. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Procesně úspěšnější byl v řízení žalovaný, nicméně tomu žádné účelně vynaložené náklady nevznikly, ostatně ani jejich náhradu nežádal. 16. Lhůta k plnění byla v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. stanovena v délce 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.