7 C 6/2023-32 — Okresní soud v Tachově

1. Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení částky 1 520 Kč s úrokem z prodlení a náhrady nákladů řízení. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaná cestovala dne [datum] vozidlem městské hromadné dopravy provozované žalobkyní a na výzvu pověřené osoby se neprokázala platnou jízdenkou. Žalovaná tak porušila dopravní a smluvní přepravní podmínky dopravce a je povinna zaplatit žalobkyni jízdné ve výši 20 Kč a přirážku k jízdnému ve výši 1 500 Kč. Žalovaná dlužnou částku ani přes výzvu žalobkyně nezaplatila. 2. Soud zaslal žalované na adresu trvalého bydliště uvedenou v informačním systému základních registrů výzvu, aby se ve smyslu § 114b zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) vyjádřila k žalobě. Výzva byla žalované doručena dne [datum] na základě tzv. fikce doručení v souladu s § 49 odst. 4 o. s. ř. Žalovaná na výzvu nereagovala. 3. Protože ve věci bylo možné rozhodnout na základě žalobkyní předložených listinných důkazů, soud ve smyslu § 115a o. s. ř. žalovanou vyzval, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřila, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že souhlas byl dán. Vzhledem k tomu, že žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání vyjádřila souhlas již v žalobě a žalovaná na shora uvedenou výzvu nereagovala, soud věc v souladu s § 115a o. s. ř. rozhodl, aniž by nařizoval jednání. 4. Podle § 157 odst. 4 o. s. ř. v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné, soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. 5. Z listinných důkazů předložených žalobkyní učinil soud následující závěr o skutkovém stavu. Žalovaná dle záznamu o provedené přepravní kontrole cestovala dne [datum] v 10:07 hodin prostředkem městské hromadné dopravy, a to linkou autobusu [číslo] bez platného jízdního dokladu. V souladu s přepravními podmínkami žalobkyně tak žalované vznikla povinnost zaplatit žalobkyni jízdné ve výši 20 Kč a přirážku k jízdnému ve výši 1 500 Kč. Žalovaná dlužnou částku neuhradila. Dne [datum] byla žalované zaslána předžalobní upomínka. 6. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena smlouva o přepravě v souladu s § 2550 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). Žalovaná však porušila svou povinnost zaplatit jízdné ve výši 20 Kč, a proto jí vedle povinnosti zaplatit jízdné vznikla v souladu s § 18a odst. 2 písm. c), odst. 3 zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě i povinnost zaplatit přirážku k jízdnému ve výši 1 500 Kč dle přepravních podmínek žalobkyně. Žalovaná však dlužnou částku ani přes výzvu žalobkyně neuhradila. Soud proto dospěl k závěru, že žaloba je důvodná a rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku, když žalobkyni přiznal i právo na zákonný úrok z prodlení ode dne následujícího po splatnosti a ve výši, která odpovídá § 1970 o. z. ve spojení s § 1 a 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 7. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142a o. s. ř. tak, že žalobkyni, která byla v řízení zcela úspěšná, přiznal náhradu nákladů řízení v plné výši, tj. v částce 600 Kč. Tato částka sestává ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč a z paušální náhrady hotových výdajů za 2 úkony (předžalobní výzva a žaloba) po 100 Kč podle § 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s § 1 odst. 3 písm. a) a § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb., neboť žalobkyně nebyla v řízení zastoupena. 8. Lhůta k plnění byla v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. stanovena v délce 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.