7 C 64/2023-124 — Okresní soud v Tachově

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 2 255 Kč s úrokem z prodlení a náhrady nákladů řízení. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný dne [datum] nastoupil jako cestující do vlaku společnosti [právnická osoba], a na výzvu pověřené osoby se neprokázal platnou jízdenkou. Žalovaný tak porušil dopravní a smluvní přepravní podmínky dopravce a je povinen zaplatit žalobkyni jízdné ve výši 150 a 100 Kč, přirážky k jízdnému vždy ve výši 1 000 Kč, celkem tedy částku 2 255 Kč. Žalobkyně uzavřela se společností [právnická osoba] jako původním věřitelem smlouvu o postoupení pohledávek, jejímž předmětem bylo mimo jiné postoupení výše popsané splatné pohledávky za žalovaným. Žalovaný dlužnou částku ani přes výzvu žalobkyně nezaplatil. 2. Soud zaslal žalovanému na adresu trvalého bydliště uvedenou v informačním systému základních registrů výzvu, aby se ve smyslu § 114a odst. 2 písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen„ o. s. ř.“) vyjádřil k žalobě. Výzva byla žalovanému doručena dne [datum] na základě tzv. fikce doručení v souladu s § 49 odst. 4 o. s. ř. Žalovaný na výzvu nereagoval. 3. Protože ve věci bylo možné rozhodnout na základě žalobkyní předložených listinných důkazů, soud ve smyslu § 115a o. s. ř. žalovaného vyzval, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřil, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že souhlas byl dán. Vzhledem k tomu, že žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání vyjádřila souhlas již v žalobě a žalovaný na shora uvedenou výzvu nereagoval, soud věc v souladu s § 115a o. s. ř. rozhodl, aniž by nařizoval jednání. 4. Podle § 157 odst. 4 o. s. ř. v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné, soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. 5. Žalobkyně prokázala, že je aktivně legitimována k podání žaloby, když ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] bylo zjištěno, že původní věřitel postoupil předmětnou pohledávku vymáhanou touto žalobou na žalobkyni, a to v souladu s ustanovením § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). 6. Z listinných důkazů předložených žalobkyní učinil soud následující závěr o skutkovém stavu. Žalovaný dle potvrzení o nedodržení SPPO cestoval dne [datum] vlakem ČD [číslo] ze stanice [obec] – [část obce] do stanice [obec] hl. n. bez platného jízdního dokladu, přičemž byl ve stanici [obec] hl. n. vyloučen z přepravy. V souladu s přepravními podmínkami ČD tak žalovanému vznikla povinnost zaplatit žalobkyni jízdné ve výši 155 Kč přirážku k jízdnému ve výši 1 000 Kč. Žalovaný dle potvrzení o nedodržení SPPO dále cestoval dne [datum] vlakem ČD [číslo] ze stanice [obec] hl. n. do stanice [obec] u [příjmení]. Lázní bez platného jízdního dokladu. V úseku [obec] hl. n. – [obec] byl neznámo kde. Žalovaný byl opakovaně vyloučen z přepravy ve stanici [obec] u [příjmení]. Lázní. V souladu s přepravními podmínkami ČD tak žalovanému vznikla povinnost zaplatit žalobkyni jízdné ve výši 100 Kč přirážku k jízdnému ve výši 1 000 Kč. Dne [datum] byla žalovanému zaslána předžalobní upomínka spolu s oznámením o postoupení pohledávky. Žalovaný dlužnou částku neuhradil. 7. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o přepravě v souladu s § 2550 o. z. Žalovaný však porušil svou povinnost zaplatit jízdné v prvním případě ve výši 155 Kč a ve druhém případě ve výši 100 Kč, a proto mu vedle povinnosti zaplatit jízdné vznikla v souladu s § 37 odst. 5 písm. c), odst. 6 zákona č. 266/1994 Sb., o drahách a v souladu se Smluvními přepravními podmínkami Českých drah pro veřejnou drážní osobní dopravu (SPPO), v obou případech též povinnost zaplatit přirážku pro cestující bez platné jízdenky ve výši 1 000 Kč. Žalovaný však dlužnou částku ani přes výzvu žalobkyně neuhradil. Soud proto dospěl k závěru, že žaloba je důvodná a rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku, když žalobkyni přiznal i právo na zákonný úrok z prodlení ode dne následujícího po splatnosti a ve výši, která odpovídá § 1970 o. z. ve spojení s § 1 a 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 8. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142a o. s. ř. tak, že žalobkyni, která byla v řízení zcela úspěšná, přiznal náhradu nákladů řízení v plné výši, tj. v částce 1 489 Kč. Tato částka sestává ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč, odměny advokáta za 3 úkony právní služby dle § 11 odst. 1 písm. a) a d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), dále jen„ advokátní tarif“, a to převzetí věci, žaloba a předžalobní upomínka, po 200 Kč dle § 14b odst. 1 advokátního tarifu a 3 náhrady hotových výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu. Právní zástupce žalobkyně je plátcem DPH, proto byla náhrada navýšena o DPH ve výši 21 % z částky 900 Kč, tj. 189 Kč. Povinnost uhradit náklady řízení v celkové výši 1 489 Kč má žalovaný dle § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám advokáta žalobkyně. 9. Lhůta k plnění byla v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. stanovena v délce 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.