19 C 406/2022-96 — Okresní soud v Tachově

Žalobkyně se žalobou podanou dne [datum] po žalovaném domáhala zaplacení částky 429 575,15 Kč s příslušenstvím s tím, že žalobkyně s žalovaným uzavřeli Smlouvu o úvěru [číslo] na jejímž základě žalobkyně dne 14. 1. 2021 žalovanému poskytla částku 299 950 Kč, kterou žalovaný v dohodnuté lhůtě splatnosti do dne 12. 5. 2021 nevrátil. Žalovanému bylo dne 19. 5. 2021 zasláno oznámení o okamžité splatnosti úvěru, kterým byl rovněž vyzván k úhradě dluhu. Vedle jistiny dluhu se žalobkyně s odkazem na citovanou smlouvu dále domáhala zaplacení zákonného úroku z prodlení z částky 305 763,82 Kč, poplatků za zaslání upomínek v celkové výši 450 Kč, poplatku za zaslání oznámení o okamžité splatnosti úvěru 200 Kč, jednorázové smluvní pokuty ve výši 1 735 Kč, smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné částky z částky 268 912,82 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaný je rumunským občanem, musel se soud zabývat otázkou, zda má pravomoc ve věci rozhodnout a zda je místně a věcně příslušný. Tuto otázku posuzoval dle smlouvy mezi Českou republikou a Rumunskem o právní pomoci v občanských věcech, publikovaná sdělením č. 1/1996 Sb. Dle článku 50 smlouvy 1. Základní podmínky Smlouvy se řídí právním řádem, na němž se účastníci dohodli. Nedošlo-li ke zvolení práva, řídí se závazkový vztah právním řádem místa, kde byla Smlouva uzavřena. 2. Podmínky uzavření Smlouvy se řídí právním řádem uvedeným v odstavci 1. 3. Pravomoc náleží justičnímu orgánu té smluvní strany, na jejímž území má bydliště, pobyt nebo majetek odpůrce. Příslušný je rovněž justiční orgán smluvní strany, na jejímž území má bydliště nebo pobyt navrhovatel, pokud se na tomto území nachází předmět sporu nebo majetek odpůrce. Žalovaný ve svém vyjádření ze dne 27. 1. 2023 namítl chybu ve výpočtu dlužné jistiny. V návaznosti na chybně vypočtenou dlužnou jistinu zpochybnil žalovaný i výši smluvní pokuty. Dále žalovaný namítl nejasnost výpočtu smluvní pokuty za prodlení s úhradou splátek. Dále žalovaný namítl, že částka 5 541 Kč za dopojištění není v žalobě podložena tvrzením. Žalobkyně ve svém vyjádření ze dne 20. 2. 2023 všechny nejasné výpočty objasnila a částku dopojištění doložila. Dle žalovaného spornou zůstává částku 9 886 Kč za úrok za dobu ochranné lhůty, kdy žalovanému bylo umožněno odložení splácení právě z důvodu pandemie Covidu 19 Žalovaný v návaznosti na vyjádření žalobkyně ze dne 20. 2. 2023 doručil soudu dne 10. 3. 2023 své vyjádření, ve kterém namítl, že žalobkyně řádně nezkoumala úvěryschopnost žalovaného, jakožto spotřebitele, řádně neposoudila jeho příjem a příjem jeho domácnosti, kdy tento měl představovat částku 90 000 Kč měsíčně. Žalovaný měl za to, že mu byl spotřebitelský úvěr poskytnut v rozporu s § 86 zákona o ochraně spotřebitele, a proto považoval podle § 87 téhož zákona předmětnou úvěrovou smlouvu za neplatnou. Žalobkyně ve svém vyjádření ze dne 31. 3. 2023 uvedla, že si je vědoma své povinnosti posuzovat s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr a to, že tuto svou zákonnou povinnost důkladně dodržuje. V návaznosti na to detailně popsala postup zkoumání úvěryschopnosti žalovaného a jednotlivé zdroje svých informací. Nepředložila jak tyto získané informace hodnotila a vyhodnotila. Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci: Žalobkyně s žalovaným uzavřela Smlouvu o úvěru [číslo] na jejímž základě žalobkyně dne 14. 1. 2021 žalovanému poskytla částku 299 950 Kč, kterou žalovaný v dohodnuté lhůtě splatnosti do dne 12. 5. 2021 nevrátil. Oznámením o okamžité splatnosti úvěru ze dne 19. 5. 2021 byl žalovaný rovněž vyzván k úhradě dluhu. Žalovaný se citovanou smlouvou zavázal k vrácení částky 299 950 Kč a dále: - k úhradě smluvního úroku ve výši 13,62 % ročně z dlužné částky. S ohledem na prodlení žalovaného s úhradou dluhu žalobkyně dále nárokuje zaplacení: - poplatků za zasílání upomínek v celkové výši 450 Kč (3 x 150 Kč). Jednalo se o tři upomínky ze dne 21. 1. 2021, 23. 2. 2021, 16. 3. 2021, které jsou žalovanému zasílány v situaci, kdy se žalovaný dostane do prodlení s úhradou splátky. Poplatky jsou na základě ustanovení čl. 5 bod 6. Obchodních podmínek splatné neprodleně poté, co žalovaný upomínku obdržel. Poplatek za odeslání upomínky ve výši 150 Kč je uveden v Sazebníku poplatků. - poplatku za zaslání oznámení o okamžité splatnosti úvěru 200 Kč. Oznámení o okamžité splatnosti úvěru bylo žalovanému zasláno 19. 5. 2021 a poplatek za jeho zaslání je účtován podle čl. 5 bod 6. Obchodních podmínek. - jednorázové smluvní pokuty v celkové výši 1 735 Kč za prodlení s úhradou jednotlivých splátek, výše dlužné smluvní pokuty vyplývá z evidence žalobkyně - smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, dle evidence žalobkyně z částky 268 912,82 Kč od 8. 6. 2021 ke dni podání žaloby tj. 5. 8. 2022 - zákonného úroku z prodlení z částky 305 763,82 Kč ve výši 8,25 % od 9. 6. 2021 do zaplacení. Úrok z prodlení s úhradou plnění byl sjednán dle čl. 5 odst. 1. Smluvních podmínek a vyúčtován žalovanému dle nařízení vlády č. 142/1994 Sb. - částku dopojištění ve výši 5 541 Kč, které je požadováno v souladu s čl. 2 a 2.19 Smlouvy o úvěru a dále čl. 5 Obchodních podmínek. Žalovaný dle evidence žalobkyně na předmětný dluh uhradil částku 45 263 Kč. Dle vyjádření žalobkyně žalovaný vycházel při posuzování úvěryschopnosti žalovaného zejména z nebankovních registrů, registru SOLUS, uvedených ostatních registrů a databází, příjmů a výdajů žalovaného, výdajů na splátky úvěru, finanční rezervy – disponibilního příjmu a skóringového modelu (demografické a statistické informace). Žalobkyně popsala jí uváděné registry – obecnými základními informacemi. Dále žalobkyně odkázala na zákonná ustanovení a judikaturu týkající se daného tématu. Zjevně se v daném případě jedná o formulářové – neindividualizované podání. O formulářovosti vyjádření žalobkyně o posuzování úvěryschopnosti žalovaného svědčí i to, že samotným posouzením úvěryschopnosti žalovaného se žalobkyně zabývá pouze na str. 3 tohoto vyjádření ze dne 31. 3. 2023 a pouze obecně – bez jakéhokoli individuálního data. Soud dospěl k následujícím právním závěrům: Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. Podle § 2049 o. z. zaplacení smluvní pokuty nezbavuje dlužníka povinnosti splnit dluh smluvní pokutou utvrzený. Podle § 1813 o. z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. (dále jen zákona o spotřebitelském úvěru) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 vě