5 C 170/2025-54 — Okresní soud v Tachově

Žalobce , Jméno žalobkyně, , a.s., se žalobou podanou ke zdejšímu soudu domáhá proti žalovanému vydání soudního rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 72 006 Kč s přísl. a nahradit náklady řízení. Svou žalobu odůvodnil tím, že s žalovaným uzavřel dne , datum, smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, na 30 000 Kč (vyplaceno , datum, ) se splácením v 18 měsíčních splátkách po 3 325 Kč, přičemž žalovaný nesplácel řádně, uhradil jen dílčí částky a po prodlení 65 dnů u splátky č. , hodnota, došlo podle smlouvy ke zesplatnění (k , datum, ) a vzniku „nové jistiny“ 53 606,95 Kč (28 824,20 Kč zůstatek původní jistiny + 24 782,75 Kč úrok do zesplatnění), dále ke vzniku práva na smluvní pokuty 998 Kč (2×499 Kč) za prodlení o 30 dnů, na náhradu nákladů spojených s prodlením 3 400 Kč (200 Kč za 17 opožděných splátek), na smluvní pokutu 0,1 % denně z nové jistiny od 16. 1. 2024 (požadováno do dne žaloby 14 002 Kč) a na úrok za poskytnutí úvěru ve výši 102,64 % p.a. z částky 28 824,20 Kč od 16. 1. 2024 do zaplacení s limitem 71 820 Kč; k částkám 53 606,95 Kč + 998 Kč + 3 400 Kč (souhrnně 58 004 Kč) dále žalobce požaduje též zákonný úrok z prodlení od 16. 1. 2024, s tím, že pro období 1. 5.–31. 10. 2020 neuplatňuje sankce dle zákona č. 177/2020 Sb.; všechny listiny o schválení, zesplatnění a předžalobní výzvu popisuje jako řádně doručené (včetně využití služby Hybridní pošta) a navrhuje vydání platebního rozkazu (alternativně rozsudku) v uvedeném rozsahu.Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.Z žalobcem předložených listinných důkazů vzal soud za zjištěné, že mezi účastníky byla dne , datum, uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, na částku 30 000 Kč se splácením v 18 měsíčních splátkách po 3 325 Kč, přičemž částka byla dne , datum, vyplacena na účet žalovaného (důkaz: smlouva o úvěru; oznámení o schválení úvěru s dodejkou; otisk dat z elektronického výpisu), dále vzal za zjištěné, že předsmluvní prověření úvěruschopnosti bylo provedeno bez negativních záznamů (důkaz: formulář hodnocení klienta; ověření v registrech SOLUS/NRKI; doklady k posouzení úvěruschopnosti), že žalovaný nadále hradil pouze dílčí částky a dostal se do prodlení, mimo jiné 65 dnů u splátky č. , hodnota, (důkaz: karta klienta), a že po předchozí výzvě k úhradě s upozorněním na zesplatnění došlo dle smlouvy k zesplatnění ke dni 14. 1. 2024 (důkaz: výzva k zaplacení; oznámení o zesplatnění; doručovací doklady včetně služby Hybridní pošta); soud dále vzal za zjištěné, že „nová jistina“ k tomuto dni činí 53 606,95 Kč, z čehož 28 824,20 Kč představuje zůstatek původní jistiny a 24 782,75 Kč úrok přirostlý do zesplatnění (důkaz: smlouva – bod 6.4; výpočet připojený k oznámení o zesplatnění), že v důsledku prodlení před zesplatněním vznikla smluvní pokuta 998 Kč (2× 499 Kč) a nárok na náhradu nákladů 3 400 Kč za 17 opožděných splátek (důkaz: smlouva – body 6.1 a 6.2; karta klienta; tabulka jednotkového rozkladu nákladů; výzvy), a že po zesplatnění běží smluvní pokuta 0,1 % denně z nové jistiny, kterou žalobce k datu žaloby vyčíslil částkou 14 002 Kč (důkaz: smlouva – bod 6.5; oznámení o zesplatnění; karta klienta), dále že žalobce v souladu se zákonem č. 177/2020 Sb. v období 1. 5.–31. 10. 2020 neuplatňoval platby související s prodlením (důkaz: tvrzení v žalobě s odkazem na zákonnou úpravu).Podle ustanovení § 2991 odst. 1 občanského zákoníku je povinností toho, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatil, vydat ochuzenému, oč se obohatil. V případě plnění z neplatné smlouvy stanoví § 2993 občanského zákoníku právo na vrácení toho, co bylo plněno bez právního důvodu.V projednávané věci byla mezi účastníky uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě žalobce poskytl žalovanému částku 30 000 Kč, přičemž žalovaný uhradil pouze 6 243,05 Kč. Smlouva o spotřebitelském úvěru uzavřená mezi účastníky je nicméně v části upravující úrokovou sazbu, smluvní pokuty a paušální náhrady nákladů prodlení dle názoru soudu absolutně neplatná, protože se zjevně příčí dobrým mravům ve smyslu § 580 a § 588 občanského zákoníku. Dobré mravy představují korektiv autonomie vůle a chrání základní hodnoty právního řádu před zneužitím smluvní svobody. V daném případě je nepřiměřenost ujednání extrémní: sjednaný úrok 102,64 % p.a. mnohonásobně přesahuje obvyklé tržní sazby, což ustálená judikatura Ústavního soudu označuje za lichvářské ujednání odporující dobrým mravům. K tomu se přidává kumulace sankcí – smluvní pokuta 0,1 % denně z nové jistiny po zesplatnění, paušální náhrady nákladů prodlení 200 Kč za každou splátku a další smluvní pokuty. Tyto sankce mají šikanózní charakter, protože jejich souběh vede k exponenciálnímu nárůstu dluhu, který nemá ekonomické opodstatnění. Mechanismus kapitalizace úroků do nové jistiny znamená, že dlužník je nucen hradit úroky z úroků, což je v rozporu s principem ochrany spotřebitele a účelem zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Hrubý nepoměr plnění je zřejmý: žalovaný čerpal 30 000 Kč, zatímco žalobce požaduje více než 72 000 Kč bez příslušenství. Judikatura Nejvyššího soudu ČR zdůrazňuje, že smluvní pokuta má plnit funkci zajišťovací, nikoli represivní; pokud její výše nebo kombinace sankcí vede k nepoctivému prospěchu věřitele, je ujednání neplatné. V tomto případě sankce zjevně přesahují tuto funkci a představují zneužití slabší strany. Proto je smlouva v uvedených částech absolutně neplatná pro rozpor s dobrými mravy, a žalobci lze přiznat pouze částku odpovídající neuhrazené jistině v režimu bezdůvodného obohacení podle § 2991 a § 2993 občanského zákoníku, tj. zbývající částku ve výši 23 756,95 Kč, kterou je žalovaný povinen žalobci vydat. Soud tedy žalobě vyhověl pouze v části odpovídající neuhrazené jistině vč. zákonného příslušenství, zákonného úroku z prodlení, běžícího ode dne následujícího od doručení výzvy k úhradě, a to v souladu s ust. § 1970 NOZ, zatímco ve zbytku byl nucen ze shora uvedených důvodů žalobu zamítnout.Pokud jde o náhradu nákladů řízení, žalobce měl ve věci úspěch pouze částečný, a to v rozsahu 33 %, zatímco žalovaný byl úspěšný v rozsahu 67 %. Podle § 142 odst. 2 občanského soudního řádu se náhrada nákladů poměrně rozdělí; žalobce je povinen nahradit žalovanému rozdíl mezi jejich úspěchem, tedy 34 % jeho účelně vynaložených nákladů, pokud mu vznikly. Vzhledem k tomu však, že žalovanému žádné náklady řízení nevznikly, rozhodl soud tak, že žádnému z účastníků nárok na náhradu nákladů řízení nepřiznal.