Žalobce se žalobou doručenou soudu dne , datum, domáhal, aby bylo žalovanému uloženo zaplatit částku 267.320,09 Kč s příslušenstvím a nahradit náklady řízení. Žalobu odůvodnil tím, že dne , datum, uzavřel žalovaný se žalobcem smlouvu o revolvingovém úvěru „, Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, “, na jejímž základě mu byl poskytnut revolvingový úvěr s úvěrovým limitem 5.000 Kč, který byl následně dodatkem ze dne , datum, navýšen na 50.000 Kč. Dále dne , datum, uzavřel žalovaný se žalobcem smlouvu o úvěru, na jejímž základě mu byl poskytnut spotřebitelský úvěr ve výši 200.129 Kč. Žalovaný své smluvní povinnosti řádně neplnil, dostal se do prodlení se splácením úvěrů, a proto žalobce oba úvěrové vztahy ke dni , datum, zesplatnil. Ke dni zesplatnění evidoval vůči žalovanému pohledávku ze smlouvy o úvěru ve výši 212.513,30 Kč a pohledávku z revolvingového úvěru ve výši 54.806,79 Kč. Celková žalovaná částka tak činí 267.320,09 Kč. Žalovanému byla žaloba doručena spolu s výzvou podle § 114b o. s. ř. (případně s poučením podle § 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalovaný se k žalobě nijak nevyjádřil, nenavrhl provedení důkazů a skutková tvrzení žalobce nerozporoval.2. Soud provedl dokazování smlouvou o revolvingovém úvěru ze dne , datum, , dodatkem ke smlouvě o revolvingovém úvěru ze dne , datum, , smlouvou o úvěru ze dne , datum, , podklady k posouzení úvěruschopnosti žalovaného, výpisy z bankovního účtu žalovaného, účetní evidencí žalobce týkající se obou úvěrů, oznámeními o zesplatnění obou úvěrů ze dne , datum, a předžalobní výzvou ze dne , datum, .3. Ze smlouvy o revolvingovém úvěru soud zjistil, že žalobce a žalovaný dne , datum, uzavřeli smlouvu o revolvingovém úvěru vedeném na úvěrovém účtu č. , č. účtu, , na jejímž základě byl žalovanému poskytnut revolvingový spotřebitelský úvěr s úvěrovým limitem 5.000 Kč a úrokovou sazbou 16,90 % ročně.4. Z dodatku ke smlouvě o revolvingovém úvěru ze dne , datum, soud zjistil, že na žádost žalovaného byl úvěrový limit navýšen na 50.000 Kč a měsíční splátka stanovena ve výši 1.500 Kč.5. Ze smlouvy o úvěru ze dne , datum, soud zjistil, že žalobce poskytl žalovanému účelový nezajištěný spotřebitelský úvěr ve výši 200.129 Kč se splatností do , datum, a s pravidelnou měsíční splátkou ve výši 3.567 Kč. Účelem úvěru bylo splacení předchozího úvěrového závazku žalovaného.6. Z podkladů předložených žalobcem k posouzení úvěruschopnosti a z výpisů z účtu soud zjistil, že žalobce před uzavřením smluv disponoval údaji o příjmech žalovaného a jeho bankovní historii. Z výpisů účtu plyne, že žalovanému byl pravidelně vyplácen příjem ze zaměstnání u společnosti , právnická osoba, v částkách odpovídajících údajům uváděným žalobcem při posouzení úvěruschopnosti.7. Z účetní evidence žalobce soud zjistil, že žalovaný oba úvěry čerpal, své splátkové povinnosti však neplnil řádně a včas. U úvěru vedeného pod č. , č. účtu, evidoval žalobce ke dni zesplatnění dne , datum, jistinu ve výši 210.713,30 Kč a poplatky ve výši 1.800 Kč, tedy pohledávku v celkové výši 212.513,30 Kč.8. Z účetní evidence revolvingového úvěru vedeného pod č. , č. účtu, soud zjistil, že ke dni zesplatnění dne , datum, činila pohledávka žalobce 54.806,79 Kč, sestávající z jistiny ve výši 50.000 Kč, řádného úroku ve výši 2.910,30 Kč, úroku z prodlení ve výši 47 Kč a poplatků ve výši 1.849,49 Kč.9. Z oznámení o zesplatnění obou úvěrů soud zjistil, že žalobce dne , datum, rozhodl o okamžité splatnosti obou závazků žalovaného, a to pro neplnění jeho splátkových povinností.10. Na základě provedeného dokazování soud učinil skutkový závěr, že žalovaný uzavřel se žalobcem dne , datum, smlouvu o revolvingovém úvěru a dne , datum, smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejichž základě mu byly poskytnuty peněžní prostředky, které žalovaný čerpal. Žalovaný následně neplnil řádně a včas svou povinnost úvěry splácet, v důsledku čehož žalobce v souladu se smluvními ujednáními oba úvěry ke dni , datum, zesplatnil. Ke dni zesplatnění evidoval žalobce vůči žalovanému pohledávku ze smlouvy o úvěru ve výši 212.513,30 Kč a pohledávku z revolvingového úvěru ve výši 54.806,79 Kč. Celkový dluh žalovaného tak činil 267.320,09 Kč.11. Po právní stránce soud věc posoudil podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření jednotlivých smluv.12. Mezi účastníky nebylo sporu o tom, že žalovaný vystupoval při uzavření obou smluv jako spotřebitel a žalobce jako poskytovatel spotřebitelského úvěru. Právní vztahy účastníků je proto třeba posoudit podle ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru a podpůrně podle občanského zákoníku.13. Ze skutkových zjištění soudu vyplynulo, že mezi účastníky byly platně uzavřeny smlouva o revolvingovém úvěru ze dne , datum, a smlouva o úvěru ze dne , datum, . Na základě těchto smluv byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky, které žalovaný skutečně čerpal. Tato skutečnost vyplývá nejen z předložených smluv, ale též z účetní evidence žalobce a z výpisů z účtu žalovaného, na něž byly úvěrové prostředky poukazovány.14. Soud dále shledal prokázaným, že žalovaný neplnil své povinnosti splácet úvěry řádně a včas. Zejména od června 2024 přestal plnit sjednané splátkové povinnosti, v důsledku čehož vzniklo prodlení, které žalobci podle uzavřených smluv zakládalo právo požadovat okamžité splacení celého dluhu. Žalobce následně obě úvěrové smlouvy ke dni , datum, zesplatnil, přičemž tuto skutečnost žalovanému oznámil písemnými výzvami.15. Soud neshledal důvod pochybovat ani o výši žalobcem uplatněné pohledávky. Ta byla doložena podrobnými výpisy z účetní evidence vedené žalobcem, z nichž je patrný vznik jednotlivých položek pohledávky, průběh čerpání úvěrů, jednotlivé splátky i způsob vyčíslení dluhu ke dni zesplatnění. Žalovaný správnost těchto údajů nijak nezpochybnil a v řízení nepředložil žádné tvrzení ani důkaz, z něhož by bylo možné dovodit, že žalovaná pohledávka byla vyčíslena nesprávně.16. Soud se dále zabýval otázkou, zda byly splněny zákonné podmínky pro poskytnutí spotřebitelských úvěrů, zejména povinnost žalobce posoudit před uzavřením smluv úvěruschopnost žalovaného.17. Z provedených důkazů vyplynulo, že žalobce disponoval údaji o příjmech žalovaného, o jeho zaměstnání, o historii jeho bankovního účtu i o jeho stávajících závazcích. Součástí spisu jsou rovněž listiny týkající se posouzení úvěruschopnosti a bankovní výpisy, z nichž je patrný pravidelný pracovní příjem žalovaného. Žalobce tedy před uzavřením smluv vycházel z konkrétních údajů o majetkových a příjmových poměrech žalovaného.18. Soud současně nepřehlédl, že z výpisů z účtu jsou patrné i četné transakce spotřebního charakteru a využívání jiných úvěrových produktů. Samotná existence takových transakcí však bez dalšího nepostačuje k závěru, že by žalobce svou povinnost podle zákona o spotřebitelském úvěru nesplnil. Pro takový závěr by musely být zjištěny konkrétní skutečnosti svědčící o tom, že posouzení úvěruschopnosti bylo provedeno nedostatečně nebo že žalobce poskytl úvěr navzdory zjištěné neschopnosti žalovaného úvěr splácet. Takové skutečnosti však v řízení vyšly najevo nebyly.19. Žalovaný se k žalobě nijak nevyjádřil, nepopřel tvrzení žalobce, nenamítal porušení povinností při posouzení úvěruschopnosti ani nenavrhl provedení důkazů k prokázání takové obrany. Soud přitom z provedených důkazů nezjistil žádné okolnosti, které by samy o sobě odůvodňovaly závěr o porušení zákonných povinností žalobce při poskytování spotřebitelského úvěru.20. Za tohoto stavu soud uzavírá, že žalobce prokázal vznik i výši uplatněné pohledávky, jakož i splnění podmínek pro zesplatnění obou úvěrových závazků. Žalovaný naopak v řízení netvrdil ani neprokázal žádnou skutečnost, která by mohla vést k úplnému či částečnému zániku jeho dluhu nebo k odepření ochrany žalobcem uplatněnému nároku. Soud proto žalobě v plném rozsahu vyhověl.21. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 11 292 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 10 692 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 600 Kč představující 300 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky.