Okresní soud v Tachově 3 C 32/2026-76 – Náklady řízení

Žalobou doručenou soudu dne , datum, se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky 11.592,21 Kč s úrokem ve výši 12 % ročně z částky 7.731,63 Kč od , datum, do zaplacení, zákonným úrokem z prodlení z částky 11.231,63 Kč od , datum, do zaplacení a náhrady nákladů řízení. Žalobu odůvodnil tím, že právní předchůdce žalobce, společnost , právnická osoba, ., uzavřel se žalovaným dne , datum, smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě poskytl žalovanému kontokorentní úvěr , Anonymizováno, s úvěrovým limitem 5.000 Kč. Žalovaný úvěr čerpal, avšak neplnil řádně své smluvní povinnosti, zejména povinnost splácet čerpané peněžní prostředky a související poplatky. Proto byla pohledávka dne , datum, zesplatněna. Ke dni , datum, činila dlužná částka 11.592,21 Kč, sestávající z jistiny ve výši 7.731,63 Kč, poplatků ve výši 3.500 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 360,58 Kč. Pohledávka byla následně smlouvou ze dne , datum, postoupena žalobci.2. Žalovaný se k žalobě přes řádnou výzvu soudu nevyjádřil, skutková tvrzení žalobce nepopřel a žádné důkazy nenavrhl.3. Soud provedl dokazování listinami, a to zejména žádostí o povolení debetního zůstatku , Anonymizováno, ze dne , datum, , předsmluvními informacemi ke spotřebitelskému úvěru, dispozicemi ke smlouvě o bankovních produktech a službách, produktovými podmínkami , Anonymizováno, , výpisy z běžného účtu žalovaného za období prosinec 2022 až duben 2023, doplněním žaloby ve vztahu k posouzení úvěruschopnosti žalovaného, upomínkami ze dnů , datum, , , datum, , , datum, a , datum, , oznámením o postoupení pohledávky ze dne , datum, , platební historií smlouvy č. , hodnota, , sazebníkem poplatků účinným od , datum, a předžalobní výzvou ze dne , datum, .4. Z provedených důkazů soud zjistil, že dne , datum, uzavřeli právní předchůdce žalobce , právnická osoba, ., a žalovaný smlouvu o spotřebitelském kontokorentním úvěru Flexikredit, na jejímž základě byl žalovanému sjednán povolený debetní zůstatek k běžnému účtu č. , č. účtu, ve výši 5.000 Kč, s úrokovou sazbou 21,99 % p. a. a minimálním měsíčním kreditním příjmem ve výši 50 % sjednaného limitu. Součástí smluvní dokumentace byly rovněž předsmluvní informace a produktové podmínky, s jejichž obsahem byl žalovaný prokazatelně seznámen.5. Ze žádosti o úvěr a z předložených bankovních výpisů soud dále zjistil, že před uzavřením smlouvy právní předchůdce žalobce posuzoval úvěruschopnost žalovaného, přičemž vycházel zejména z údajů o jeho pravidelném příjmu ze zaměstnání u společnosti , právnická osoba, , z údajů o nákladech na bydlení a z výsledků lustrací v příslušných registrech. Žalovaný v době uzavření smlouvy dosahoval pravidelného čistého příjmu přibližně 25.000 Kč měsíčně a neměl vyživovací povinnosti.6. Žalovaný následně úvěr čerpal, své smluvní povinnosti však řádně neplnil. Právní předchůdce žalobce jej proto opakovaně vyzýval k úhradě dlužných částek upomínkami ze dne , datum, , , datum, , , datum, a , datum, . Vzhledem k přetrvávajícímu prodlení žalovaného byla pohledávka ke dni , datum, zesplatněna.7. Z platební historie smlouvy soud zjistil, že ke dni zesplatnění činila nesplacená jistina částku 7.731,63 Kč. Současně byly žalovanému v souladu se sazebníkem poplatků účinným od , datum, vyúčtovány čtyři poplatky za upomínky po 800 Kč a poplatek za výzvu ke splatnosti úvěru ve výši 300 Kč, celkem tedy 3.500 Kč.8. Dále soud zjistil, že právní předchůdce žalobce postoupil předmětnou pohledávku smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, žalobci. Žalovanému bylo postoupení pohledávky oznámeno dopisem ze dne , datum, . Žalobce následně prostřednictvím svého právního zástupce vyzval žalovaného předžalobní výzvou ze dne , datum, k úhradě dluhu, avšak bezvýsledně.9. Podle § 2395 občanského zákoníku se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.10. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, je věřitel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných, spolehlivých, přiměřených a aktuálních informací o jeho příjmech, výdajích a dalších okolnostech rozhodných pro jeho schopnost splácet spotřebitelský úvěr.11. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda právní předchůdce žalobce splnil svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného. Dospěl přitom k závěru, že tato povinnost byla splněna. Z provedených důkazů vyplynulo, že banka nevycházela pouze z údajů deklarovaných žalovaným, ale ověřovala jeho příjmovou situaci prostřednictvím pohybů na účtu vedeném u banky, zohlednila náklady na bydlení, údaje o zaměstnání, provedla lustrace v příslušných registrech a vyhodnotila disponibilní příjem žalovaného. V době uzavření smlouvy žalovaný dosahoval pravidelného měsíčního příjmu přibližně 25.000 Kč, neměl vyživovací povinnosti a sjednaný úvěrový rámec činil pouze 5.000 Kč. Za těchto okolností soud neshledal důvod k závěru, že by úvěr byl poskytnut v rozporu s požadavky odborné péče stanovenými zákonem o spotřebitelském úvěru.12. Mezi účastníky nebylo sporu o tom, že žalovaný peněžní prostředky z poskytnutého úvěru čerpal. Z platební historie předložené žalobcem soud zjistil, že ke dni zesplatnění zůstala nesplacena jistina ve výši 7.731,63 Kč. Žalovaný netvrdil ani neprokázal, že by tuto částku po zesplatnění pohledávky uhradil. Nárok žalobce na zaplacení jistiny je proto důvodný.13. Soud dále shledal důvodným nárok žalobce na zaplacení poplatků v celkové výši 3.500 Kč. Z provedených důkazů vyplynulo, že žalovanému byly v období od ledna do května 2025 vyúčtovány čtyři poplatky za upomínky po 800 Kč a poplatek za výzvu ke splatnosti úvěru ve výši 300 Kč. Tyto poplatky odpovídají sazebníku účinnému od , datum, a jejich vznik je zachycen rovněž v platební historii úvěru. Soud současně neshledal, že by šlo o ujednání nepřiměřené či zjevně odporující požadavkům ochrany spotřebitele. Žalovaný byl opakovaně vyzýván k plnění svých povinností a vznik poplatků byl důsledkem jeho dlouhodobého prodlení.14. Žalobce dále požadoval úrok ve výši 12 % ročně z částky 7.731,63 Kč od , datum, do zaplacení. Tento nárok vyplývá z § 122 odst. 4 zákona o spotřebitelském úvěru a ze smluvních ujednání účastníků. Soud proto žalobci tento nárok přiznal.15. Pokud jde o zákonný úrok z prodlení, soud zjistil, že žalobce požadoval zákonný úrok z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 11.231,63 Kč od , datum, do zaplacení. Ke dni , datum, však zákonný úrok z prodlení podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. činil 11,5 % ročně, neboť repo sazba České národní banky platná pro druhé pololetí roku 2025 činila 3,5 % a zákonný úrok z prodlení odpovídá repo sazbě zvýšené o osm procentních bodů. Žalobci proto náleží pouze zákonný úrok z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 11.231,63 Kč od , datum, do zaplacení. Ve zbývající části, tj. ohledně rozdílu mezi požadovanou sazbou 12 % a přiznanou sazbou 11,5 %, byla žaloba zamítnuta.16. Ze všech uvedených důvodů soud rozhodl způsobem uvedeným ve výroku I. a II. rozsudku.17. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 3 o. s. ř. Žalobce měl ve věci úspěch téměř úplný, přičemž jeho neúspěch spočíval pouze v nepatrné části příslušenství. Soud proto přiznal žalobci plnou náhradu nákladů řízení vůči žalovanému. Soud tak přiznal žalobkyni nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 615 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 11 592,21 Kč sestávající z částky 400 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 500 Kč ve výši 315 Kč.