4 C 231/2026-17 – Okresní soud v Tachově

ECLI: ECLI:CZ:OSTC:2026:4.C.231.2026.1
Datum: 2026-07-09
Předmět: o zaplacení 20 553,94 Kč s příslušenstvím
Ustanovení: § 2 nař. vl. č. 351/2013 Sb., § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb., § 49 z. č. 99/1963 Sb., § 101 z. č. 99/1963 Sb., § 114a z. č. 99/1963 Sb., § 115a z. č. 99/1963 Sb., § 142 z. č. 99/1963 Sb., § 1958 z. č. 89
náklady řízeníbezdůvodné obohacenílhůtydoručovánínáhrada nákladů
O co šlo: o zaplacení 20 553,94 Kč s příslušenstvím (§ 2 nař. vl. č. 351/2013 Sb., § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb., § 49 z. č. 99/1963 Sb., § 101 z. č. 99/1963 Sb., § 114a z. č. 99/1963 Sb., § 115a z. č. 99/1963 Sb., )
1. Žalobce se po žalovaném domáhal zaplacení částky 20 553,94 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tím, že s žalovaným uzavřel dne , datum, smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , kterou se zavázal poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr až do výše 45 300 Kč s možností postupného čerpání. Úvěr byl žalovanému vyplácen v sedmi postupných platbách od , datum, do , datum, v celkové výši 24 971,20 Kč, když žalovaný měl žalobci na jistinu zaplatit celkem částku 7 973,13 Kč a ke dni podání žaloby tak žalobce evidoval vůči žalovanému dluh v celkové výši 20 359,86 Kč s tím, že tato částka je tvořena nesplacenou jistinou ve výši 16 998,07 Kč, poplatkem za vyplacení tranší úvěru ve výši 404,86 Kč, smluvním úrokem ve výši 2 426,13 Kč a poplatky za sjednané doplňkové služby ve výši 530,80 Kč. V souvislosti s poskytnutým úvěrem se žalovaný zavázal zaplatit žalobci poplatek za vyplacení tranší úvěru ve výši 1,99 % z vyplacené tranše a dále smluvní úrok ve výši 0,93 % denně z nesplacené části jistiny. Žalobce se dále v žalobě obsáhle vyjádřil k přezkoumání úvěruschopnosti žalovaného, kdy zjišťoval čistý měsíční příjem žalovaného, počet členů domácnosti žalovaného a jejich příjem, měsíční výdaje žalovaného a dále provedl lustraci žalovaného v insolvenčním rejstříku, evidenci exekucí, katastrální evidence a dalších registrů jako NRKI a BRKI. Žalovaný dlužnou částku ani přes výzvu žalobce nezaplatil.2. Soud zaslal žalovanému výzvu, aby se ve smyslu § 114a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) vyjádřil k žalobě a dále, aby se vyjádřil, zda souhlasí s tím, aby bylo ve věci soudem rozhodnuto bez nařízení jednání s tím, že pokud se ve stanovené době nevyjádří, má se za to, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Tuto výzvu si však žalovaný ve lhůtě 10 dnů od jejího uložení nevyzvedl, a proto se písemnost podle § 49 odst. 4 o. s. ř. považuje za doručenou posledním dnem této lhůty, tedy , datum, . Protože tuto písemnost nebylo možné vložit po uplynutí úložní doby do schránky žalovaného, byla tak informace o nemožnosti doručení vyvěšena na úřední desce soudu dne , datum, . Žalobce v podané žalobě souhlasil s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání dle § 115a o.s.ř. Protože výzva byla žalovanému doručena fikcí, jak je uvedeno shora a žalovaný se ve stanovené lhůtě nevyjádřil, má se za to v souladu s poučením podle § 101 odst. 4 o.s.ř., že žalovaný s rozhodnutím bez nařízení jednání taktéž souhlasí.3. Z Rámcové smlouvy ze dne , datum, soud zjistil, že jejím obsahem je závazek žalobce poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši 30 000 Kč a revolvingový úvěr ve výši 17 000 Kč, který mohl žalovaný čerpat postupně a opakovaně. Spotřebitelský úvěr byl sjednán na dobu 60 měsíců s měsíční úrokovou sazbou ve výši 3,05 %, což odpovídá roční úrokové sazbě ve výši 36,6 % p.a., poplatkem za čerpání úvěru ve výši 0,99 % a RPSN 41,81 %. Revolvingový úvěr byl sjednán s dobou platnosti do , datum, s denní úrokovou sazbou ve výši 0,122 %, což odpovídá roční úrokové sazbě ve výši 44,53 % p.a., poplatkem za čerpání úvěru ve výši 1,99 % a RPSN 53,15 %.4. Z listinného důkazu nazvaného Přehled bankovních a karetních transakcí vyplacených spotřebiteli (automatizovaný výpis z interního systému) předloženého žalobcem považuje soud za prokázané, že žalovaný čerpal na základě shora uvedené smlouvy v sedmi dílčích platbách celkem částku 24 971,20 Kč a z části listiny nazvané Přehled bankovních a karetních transakcí zaplacených spotřebitelem (automatizovaný výpis z interního systému) soud zjistil, že žalovaný zaplatil žalobci ve čtyřech dílčích platbách celkem částku 10 676,03 Kč, z čehož dle tvrzení žalobce obsaženého v žalobě mělo být na jistinu započteno 7 973,13 Kč.5. Z listiny nazvané jako Identifikované příjmy je zřejmé, že žalobce zjistil z bankovního výpisu čistý měsíční příjem žalovaného v částce 37 100 Kč a dále z listiny označené jako Výpis o posouzení úvěruschopnosti je zřejmé, že žalovaný u sjednávání úvěru uvedl, že žije sám, nesplácí žádné půjčky a jeho náklady na bydlení činí 15 000 Kč měsíčně a jeho celkové měsíční výdaje činí 22 168 Kč a disponibilní příjmy činí 12 832 Kč. Tyto listiny nebyly soudu doloženy, žalovaným však nebylo uvedené nijak zpochybněno.6. Žalobce zesplatnil z důvodu prodlení žalovaného poskytnuté úvěry ke dni , datum, , ze záhlaví tohoto oznámení je zřejmé, že bylo žalovanému zasláno e-mailem a žalovaný byl vyzván k úhradě celé dlužné částky. Žalovaný byl žalobcem dále vyzván k zaplacení dluhu předžalobní výzvou ze dne , datum, , která byla žalovanému zaslána dne , datum, . Žalobce nedoložil, zda tato výzva byla žalovanému doručena, zda si ji tento vyzvedl v úložní době či zda se vrátila z důvodu, že se žalovaný na adrese pro doručování nezdržoval.7. Z veřejně dostupné databáze ČNB soud zjistil, že úroková sazba korunových úvěrů poskytovaných domácnostem v ČR na spotřebu s fixací úrokové sazby na 1 rok až 5 let činila v únoru 2025, tj. v době uzavření Rámcové smlouvy 8,16 % ročně a úroková sazba kontokorentů a revolvingových úvěru poskytovaných domácnostem v ČR v této době činila 14, 7 % ročně.8. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.9. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.10. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.11. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.12. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že mezi žalobcem a žalovaným byla uzavřena jedna rámcová smlouva, na základě které byly žalovanému poskytnuty dva úvěry (standardní spotřebitelský a spotřebitelský revolvingový) podle § 2395 a násl. o. z.. Vzhledem k tomu, že žalobce v žalobě nijak nespecifikoval, který úvěr byl žalovaným v jaké výši čerpán, když uvádí pouze souhrnnou částku čerpání a tuto taktéž doložil přehledem o čerpání, ze kterého tato skutečnost nevyplývá, není soud toto schopen specifikovat. Nicméně z uzavřené rámcové smlouvy je zřejmé, že oba úvěry byly sjednány s úrokovou sazbou, která výrazně převyšuje obvyklou úrokovou míru při uzavírání úvěrových smluv s bankovními institucemi a takové ujednání je dle § 580 o. z. ujednání neplatné pro rozpor s dobrými mravy. Vzhledem k tomu, že úroková sazba korunových úvěrů poskytovaných domácnostem v ČR na spotřebu s fixací úrokové sazby na 1 rok až 5 let činila v únoru 2025, tj. v době uzavření Rámcové smlouvy 8,16 % ročně, bylo by tak možné akceptovat trojnásobek, tj. 24,48 % p. a. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ), nikoliv však sjednaných 36,6 % ročně. Co se týká poskytnutého revolvingového úvěru, vzhledem k tomu, že úroková sazba korunových kontokorentů a revolvingových úvěrů poskytovaných domácnostem v ČR činila v únoru 2025, tj. v době uzavření Rámcové smlouvy 14,7 % ročně, bylo by tak možné akceptovat trojnásobek, tj. 44,1 % p. a. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ), nikoliv však sjednaných 44,53 % ročně.13. Posuzovaná rámcová smlouva je tak jednáním, které se příčí dobrým mravům, kdy obsah spotřebitelské smlouvy vytváří zřejmou nerovnováhu k tíži strany, která je v objektivně slabším postavení a které i soukromé právo poskytuje zvýšenou ochranu. V daném případě nelze oddělit ujednání o úrocích od ostatního obsahu smlouvy, soud tedy shledal celou uzavřenou smlouvu absolutně neplatnou pro rozpor s dobrými mravy dle ustanovení § 580 o. z.14. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitel

Citovaná ustanovení

§ 86 (257/2016 Sb.)§ 87 (257/2016 Sb.)§ 1958 (89/2012 Sb.)§ 101 (99/1963 Sb.)§ 114a (99/1963 Sb.)§ 115a (99/1963 Sb.)§ 142 (99/1963 Sb.)§ 49 (99/1963 Sb.)