Žalobkyně se v předmětném řízení domáhala po žalovaném o zaplacení dlužné částky s příslušenstvím, uvedených ve výroku tohoto rozhodnutí. K dané věci uvedla, že žalobkyně zjistila z registru silničních vozidel, že osobní automobil RZ , SPZ, je evidován jako provozovaný s tím, že žalovaný jako vlastník – provozovatel neměl od 19. 7. 2024 do 18. 6. 2025 sjednáno pojištění odpovědnosti z provozu tohoto vozidla. Z uvedeného důvodu vznikl žalobkyni nárok na příspěvek, a to v částce 21 775 Kč za 335 dní, kdy žalovaný nebyl pojištěn s tím, že zůstatek ve výši 300 Kč tvoří poplatek spojený s mimosoudním uplatněním práva.Žalovanému byla zaslána na adresu, uvedenou v záhlaví tohoto rozhodnutí, výzva ve smyslu ustanovení § 114 a o. s. ř., ke které se nevyjádřil. Dále byla žalovanému zaslána výzva ve smyslu ustanovení § 115 a o. s. ř. s žádostí, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání a zda se vzdává práva na projednání věci před soudem. Na tuto výzvu žalovaný nereagoval. Žalobkyně se ohledně výzvy ve smyslu ustanovení § 115 a o. s. ř. vyjádřila kladně již v návrhu na zahájení řízení. Proto soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání a bez přítomnosti účastníků.V daném případě po provedeném důkazním řízení soud zjistil, že žalovaný byl vyzýván žalobkyní dne k úhradě příspěvku do garančního fondu za motorové vozidlo RZ , SPZ, za časové období od 19. 7. 2024 do 18. 6. 2025 (335 dní nepojištění). Příspěvek byl vyčíslen částkou 21 775 Kč. Následně byl žalovaný uvědoměn žalobkyní na nedoplatek příspěvku do garančního fondu v částce 21 775 Kč, bezvýsledně. Dále byl žalovaný upomínán právní zástupkyní žalobkyně o zaplacení dlužné částky ve výši částky žalované, taktéž bezvýsledně.Po zhodnocení shora uvedených skutečností, s přihlédnutím k obsahu provedeného dokazování a k aktuálně účinné právní úpravě obsažené v zákoně č. 30/2024 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, dospěl soud k závěru, že žalobě je třeba vyhovět. Ze skutkových zjištění vyplynulo, že žalovaný jako osoba evidovaná v registru silničních vozidel jako vlastník a provozovatel vozidla specifikovaného výše nesplnil povinnost mít po dobu, po kterou bylo vozidlo zapsáno v registru silničních vozidel a nebylo z provozu vyřazeno, sjednáno pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Z tohoto důvodu vzniklo žalobkyni jako , právnická osoba, právo na příspěvek za dobu porušení této povinnosti a na náhradu nákladů spojených s mimosoudním uplatněním práva. Žalobkyně vyčíslila příspěvek za nepojištěné vozidlo částkou 21 775 Kč a náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva částkou 300 Kč, žalovaný tyto částky neuhradil. Soud proto uložil žalovanému zaplatit žalobkyni celkem 22 075 Kč. Současně soud přiznal žalobkyni úrok z prodlení, neboť žalovaný se dostal do prodlení s plněním peněžitého dluhu; jeho výše se podle § 2 odst. 1 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. určuje jako roční výše repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšená o 8 procentních bodů.Splatnost dlužné částky s příslušenstvím a nákladů řízení byla žalovanému vymezena ve lhůtě, která je v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř.O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 699 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 884 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 22 075 Kč sestávající z částky 400 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 500 Kč ve výši 315 Kč.Lhůty k plnění stanovené tímto rozhodnutím byly určeny dle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř.