20 C 342/2019-39 — Okresní soud v Teplicích

1. Žalobkyně se v řízení domáhala žalobním návrhem, podaným u zdejšího soudu dne [datum], zaplacení ve výroku II shora uvedeného plnění z titulu ekvivalentu dlužného nájemného a záloh na služby, spojené s užíváním bytu (specifikovaného ve výroku I shora) za období po skončení nájemního vztahu dnem [datum], kdy uplynula doba určitá, za měsíce září až listopad 2019, tedy z titulu bezdůvodného obohacení. Dále se žalobkyně domáhala vyklizení předmětného bytu ve smyslu výroku I shora, neboť žalovaná jej i po uplynutí sjednané doby trvání nájemního poměru užívá, respektive nevyklidila a nepředala. 2. Soud věc rozhodl postupem dle § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) bez nařízení jednání, neboť zaslal stranám výzvu k vyjádření se k případnému souhlasu s tímto postupem a připojil doložku ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř. pro případ, že strany zůstanou pasivní. Žalobkyně s postupem výslovně souhlasila (podání č. l. 23) a jelikož žalovaná na výzvu ve stanovené lhůtě nereagovala, důsledkem je předpoklad i jejího souhlasu s tímto postupem. Žalovaná v řízení zůstala pasivní (v důsledku jejího nezájmu o dosažitelnost na adrese svého trvalého pobytu se nejspíše o probíhajícím soudním řízení ani nedozvěděla), adresu pro doručování vedle své adresy trvalého pobytu ohlašovně nenahlásila. Soud se dále pokusil doručit na jedinou další soudu známou adresu – předmětného bytu ([ulice a číslo] v [obec]), avšak se stejně negativním výsledkem (adresát neznámý). Obecně lze konstatovat, že nedosažitelnost žalovaných ze strany státních orgánů je - při existenci celé řady i bezplatných poraden, poskytujících alespoň hrubé, avšak užitečné informace o možnostech právní ochrany před žalobou - jednou z významných příčin, proč posléze žalovaní čelí "neočekávanému" vymáhání již pravomocných exekučních titulů (nález Ústavního soudu ve sp. zn. I. ÚS 3923/2011 ze dne [datum]). 3. Po skutkové stránce soud dospěl po provedení a zhodnocení níže uvedených důkazů k následujícím závěrům. Výpisem z veřejné části katastru nemovitostí (č. l. 6) žalobkyně prokázala výlučné vlastnické právo k předmětné nemovitosti. Nájemní smlouvou č. l. 7 žalobkyně prokázala, že žalovaná se jako nájemce předmětného bytu zavázala po dobu trvání nájemního poměru (od [datum] do [datum]), který se neprodlužuje bez dalšího, hradit nájemné ve výši [částka] a zálohy na služby spojené s užíváním bytu, které dle výpočtového listu č. l. 8 činí od května 2015 částku [částka] měsíčně. Smlouva obsahuje ustanovení o možnosti valorizace výše nájemného, kterého žalobkyně využila dle oznámení ze dne [datum] (č. l. 10) a s účinností od [datum] jej navýšila na [částka] (dle výpočtového listu p. v.). Žalobkyně doložila dopisem (č. l. 11) vypracování i zaslání (č. l. 12) předžalobní výzvy ve smyslu § 142a o. s. ř. do dispoziční sféry žalované. Dle veřejné části obchodního rejstříku (č. l. 37) je právní zástupce žalobkyně současně jejím jediným jednatele. Dle přehledu všech řízení žalované u zdejšího soudu (č. l. 26) je tato dlouhodobě a dramaticky předlužena, od roku 2014 čelí nebo čelila (sic!) 32 exekucím, pro jistiny v souhrnu okolo 1,3 mil. Kč. 4. Po právní stránce soud uplatněný nárok posoudil následujícím způsobem. Mezi účastníky byl platně sjednán závazek z nájmu bytu, z kterého žalobkyně řádně plnila, žalovaná však nikoliv, když setrvala v předmětném bytě i po skončení právního vztahu, sjednaného na dobu určitou bez možnosti automatické prolongace. Soud vychází ohledně údajů o výši nesplněného závazku, resp. výši mimosmluvní (kvazideliktní) odpovědnosti ze skutkových tvrzení žalobního návrhu, neboť břemeno tvrzení a dokazování k případnému opaku v řízení tížilo procesně pasivní žalovanou. Žalobkyně tak v řízení prokázala nárok na vydání bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb., ve výši dosavadního smluvního nájemného, které zjevně nevybočuje z hranic obvyklého tržního nájemného, přičemž je žalovaná s odkazem na § [číslo] odst. 1 tamtéž povinna obvyklé nájemné a dosavadní výši zálohy za čerpání služeb spojených s užíváním bytu žalobkyni uhradit. Lhůta pro doručení vyúčtování služeb za kalendářní rok 2019 ve smyslu § 7 odst. 1 zákona č. 67/2013 Sb. dosud neuplynula. V rozsahu peněžitého plnění tak mohl soud žalobě výrokem II shora vyhovět v plném rozsahu a to včetně úroku z prodlení ve smyslu § 1970 občanského zákoníku, když počátek prodlení je stanoven ve prospěch žalované až po skončení příslušného kalendářního měsíce a sazba odpovídá nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 5. Pokud té části žalobního návrhu, kterou je požadováno vyklizení bytu, soud shledal žalobu důvodnou i v této části. Žalovaná užívá předmětný byt i po skončení právního vztahu, sjednaného na dobu určitou bez možnosti automatické prolongace, a nesvědčí jí tak žádný (soudu známý) titul k dalšímu užívání bytu žalobkyně. Výrokem I shora tak soud uložil žalované byt vyklidit a to ve lhůtě 15 dnů, určené § 160 odst. 1 věta první o. s. ř. 6. O nákladech řízení soud rozhoduje z úřední povinnosti. V daném případě byla žalobkyně v řízení zcela úspěšná, soud tedy dle procesního výsledku sporu v souladu s § 142 odst. 1 o. s. ř. této přiznal k tíži žalované právo na úhradu veškerých účelně vynaložených nákladů řízení. Celková výše těchto nákladů pak sestává ze dvou mimosmluvních odměn dle § 7 bod 5 ve spojení s § 8 odst. 1 (za peněžité plnění á [částka]), resp. § 7 bod 4 ve spojení s § 9 odst. 1 (za vyklizovací žalobu á [částka]), za použití § 12 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, po [částka] a dvou paušálních částek náhrad hotových výdajů á [částka] ve smyslu § 13 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, odpovídajících nákladům, spojeným s převzetím a přípravou věci, s podáním žalobního návrhu (náklady na vyjádření č. l. 23 nejsou účelně vynaložené, neboť téhož procesního výsledku by bylo s odkazem na § 115a o. s. ř. dosaženo pasivitou). Jelikož je advokát plátcem DPH, přísluší mu tak dále navýšení, odpovídající aktuálně platné sazbě této daně ve výši 21 % z těchto všech částek. Jelikož předžalobní výzvu a žalobu vypracovala a podala sama žalobkyně, i jí přísluší paušální částka náhrady hotových výdajů [částka] ve smyslu § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., odpovídající nákladům, spojeným s příslušným úkonem ve smyslu § 1 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. Dále je součástí náhrady hodnota zaplaceného soudního poplatku ve výši [částka]. Náhrada nákladů řízení je však dle § 149 odst. 1 o. s. ř. splatná k rukám advokáta jako celek. Shodou v osobě jednatele žalobkyně a právního zástupce žalobkyně se soud v tomto ohledu nezabýval, neboť pro posouzení účelnosti je rozhodná především osoba vlastníka žalobkyně (společníka), kterým je však třetí subjekt se sídlem a registrací v jiné členské zemi Evropského společenství (do roku 2003 zde 50 % podílníkem právní zástupce byl). Soud v tomto ohledu nemůže nahrazovat procesní pasivitu žalované a pátrat po případné majetkové účasti právního zástupce v tomto zahraničním subjektu, aby bylo možno posoudit, zda není okolnost právního zastupování v tomto případě zneužitím takového práva. 7. O lhůtách k plnění soud v obou případech rozhodl dle § 160 odst. 1 věta za středníkem o. s. ř., neboť rozsudek bude zřejmě třeba pro doručení vyvěsit na úřední desce soudu a proto soud z důvodu patřičné ochrany žalované přiměřeně navýšil lhůtu k plnění, aby měla reálnou příležitost případně pohledávku uhradit před podáním důvodného návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí nebo exekuce. Pro jinou, delší lhůtu k plnění, či dokonce splátkový kalendář, nebyl shledán žádný zvláštní důvod, žalovaná je zjevně předlužena a delší lhůta by nedůvodně poškozovala oba věřitele žalované ve vztahu k pořadí všech ostatních věřitelů žalované.