12 C 58/2021-47 — Okresní soud v Teplicích

1. Žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) došlou soudu 7. 6. 2021 se žalobkyně na žalovaném domáhala zaplacení částky 5 384 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že její právní předchůdkyně, společnost [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ [právnická osoba]“), uzavřela s žalovaným za pomoci prostředků komunikace na dálku (na webových stránkách [webová adresa]) smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytla žalovanému dne 9. 8. 2018 úvěr ve výši 4 000 Kč, a to převodem peněžních prostředků na bankovní účet žalovaného. Žalovaný se ve smlouvě zavázal tuto částku (úvěr) [právnická osoba] vrátit nejpozději dne 23. 10. 2018, což však neučinil. Pohledávku z předmětné smlouvy nabyla žalobkyně od [právnická osoba] na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 1. 1. 2021, přičemž vedle dlužné jistiny uplatnila vůči žalovanému rovněž poplatek za prodloužení termínu splatnosti ve výši 1 384 Kč a úrok z prodlení ve výši 9 % ročně z celkové dlužné částky (5 384 Kč) za dobu od 24. 10. 2018 do zaplacení. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, ačkoliv jej k tomu soud vyzval. 3. Soud účastníky vyzval k vyjádření, zda souhlasí, aby ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání. Žalobkyně s takovým postupem souhlasila již v žalobě. Žalovaný se v určené lhůtě nevyjádřil, proto soud předpokládal, že s tím i on souhlasí /srov. § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“) /. Podle § 115a o. s. ř. tudíž soud k projednání věci samé nenařídil jednání. 4. Na základě žalobkyní předložených listinných důkazů dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním a skutkovému závěru: 5. Dne 9. 8. 2018 uzavřela [právnická osoba] s žalovaným Smlouvu o spotřebitelském úvěru, podle níž mu poskytla peněžní prostředky ve výši 4 000 Kč (bezhotovostní formou převodem na jím určený bankovní účet č. [bankovní účet]), které se jí žalovaný zavázal vrátit nejpozději 8. 9. 2018. K žádosti žalovaného uzavřely smluvní strany dodatek ke Smlouvě o spotřebitelském úvěru, kterým prodloužily lhůtu pro vrácení poskytnutých peněžních prostředků o 40 dnů, čímž byl nový termín splatnosti stanoven k 23. 10. 2018; v dodatku smluvní strany rovněž ujednaly, že v případě neuhrazení poplatku za prodloužení termínu splatnosti ve výši 1 384 Kč žalovaným ve lhůtě 5 dnů od jeho uzavření se dodatek od samého počátku ruší a hledí se na něj, jako by nebyl uzavřen. Žalovaný poskytnuté peněžní prostředky [právnická osoba] ve stanovené lhůtě nevrátil (ani částečně) a nezaplatil jí ani poplatek za prodloužení splatnosti. Společnost [anonymizováno] předmětnou pohledávku za žalovaným postoupila dne 1. 1. 2021 žalobkyni, o čemž žalovaného písemně informovala dopisem z 2. 2. 2021. Tentýž den žalobkyně, prostřednictvím svého zástupce, žalovaného vyzvala k úhradě dluhu z předmětné smlouvy vyčísleného ve výši 9 527,45 Kč ve lhůtě 3 dnů od doručení dopisu, s tím, že jinak přistoupí k jeho vymáhání soudní cestou; dopis byl předán k poštovní přepravě dne 2. 2. 2021. 6. Po právní stránce soud poměr mezi [právnická osoba] a žalovaným posoudil jako právní vztah ze smlouvy o zápůjčce uzavřené podle § 2390 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ OZ“), na jejímž základě [právnická osoba] (zapůjčitel) žalovanému (vydlužiteli) přenechala zastupitelnou věc (peníze), aby ji užil podle libosti a po čase jí vrátil věc stejného druhu (peněžitou částku ve stejné výši). Jelikož žalovaný tento svůj závazek (právní povinnost) porušil, domáhala se žalobkyně, jež předmětnou pohledávku od [právnická osoba] nabyla postoupením podle § 1879 a násl. OZ, důvodně zaplacení dlužné jistiny ve výši 4 000 Kč. Co se týče úroku z prodlení, uplatnila jej žalobkyně – pokud jde o dlužnou jistinu – v souladu s § 1970 OZ a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném k prvnímu dni prodlení žalovaného. Žalovaný se dostal do prodlení se zaplacením dluhu (jistiny) v den následující po dni jeho splatnosti, tj. dnem 9. 9. 2018 (viz níže), a od tohoto dne byla žalobkyně oprávněna žádat po něm úrok z prodlení; žalobkyně však úrok z prodlení uplatnila až od 24. 10. 2018, čímž byl soud vázán (srov. § 153 odst. 2 o. s. ř.). 7. Z uvedených důvodů soud žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 4 000 Kč a úrok z prodlení v (zákonné) sazbě 9 % ročně z této částky za dobu ode dne 24. 10. 2018 do zaplacení. 8. Oproti tomu ve zbylé části, tj. co do zaplacení částky 1 384 Kč (nárokované z titulu poplatku za prodloužení termínu splatnosti) a úroku z prodlení ve výši 9 % ročně z této částky od 24. 10. 2018 do zaplacení, soud žalobu zamítl. Totiž, jak vyplývá z dodatku k uzavřené smlouvě o zápůjčce, tento byl uzavřen s rozvazovací podmínkou ve smyslu § 548 odst. 2 OZ a marným uplynutím lhůty k zaplacení poplatku za prodloužení termínu splatnosti ve výši 1 384 Kč došlo k jejímu naplnění; právní následky, které uzavřením dodatku nastaly (včetně povinnosti žalovaného zaplatit předmětný poplatek a stanovení nového termínu splatnosti), tak pominuly. Žalobkyně tedy nemá nárok na zaplacení dodatkem sjednaného poplatku. 9. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně byla ve věci úspěšná v rozsahu 74 % předmětu řízení, žalovaný ve zbylé části, tj. v rozsahu 26 % předmětu řízení, přičemž v rámci předmětu řízení soud zohlednil i uplatněný úrok z prodlení (ve výši vyčíslené ke dni rozhodnutí soudu). Žalobkyně tudíž má vůči žalovanému právo na náhradu poměrné části nákladů řízení, konkrétně 48 %. Pokud by měla žalobkyně právo na plnou náhradu nákladů řízení, přiznal by jí tuto náhradu soud v částce 1 126 Kč, jež sestává ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč, odměny advokáta ve výši 400 Kč, a to celkem za 2 úkony právní služby (tj. 1. převzetí a příprava zastoupení a 2. sepis žaloby), při sazbě odměny 200 Kč za jeden úkon právní služby dle § 14b odst. 1 bodu 1 advokátního tarifu, paušální náhrady hotových výdajů podle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu celkem ve výši 200 Kč za uvedené dva (účelně provedené) úkony právní služby a dále – jelikož je zástupce žalobkyně plátcem daně z přidané hodnoty – z náhrady za tuto daň v základní sazbě 21 %, tj. částky 126 Kč /podle § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř., počítáno ze základu 600 Kč Soud tedy žalobkyni přiznal (poměrnou) náhradu nákladů řízení ve výši 540,48 Kč (tj. 48 % z částky 1 126 Kč, po zaokrouhlení). 10. Nadto soud podotýká, že odměnu a náhradu hotových výdajů advokáta určil podle § 14b advokátního tarifu, neboť – jak je mu známo z úřední činnosti – se jedná o návrh na zahájení řízení podaný na ustáleném vzoru uplatněném žalobkyní opakovaně ve skutkově a právně obdobných věcech (tzv. formulářová žaloba) a peněžité plnění (tarifní hodnota) nepřevyšuje 50 000 Kč. Ostatně hlavním kritériem pro posouzení, zda je třeba aplikovat § 14b advokátního tarifu, aby bylo učiněno zadost jeho smyslu a účelu, je (má být) potencialita uplatnění nároků, jimiž věřitel disponuje, formulářovou žalobou, nikoliv jeho faktický postup. Soud v daných souvislostech zohlednil rovněž typovou jednoduchost vymáhání v této věci uplatněného nároku, přičemž je namístě poznamenat, že uplatněný nárok je – např. vedle nároků na dlužné jízdné s přirážkou či dlužné pojistné – typickým nárokem, který je namístě uplatnit„ formulářovou“ žalobou, tj. návrhem na zahájení řízení, jenž je namístě podřadit pod ustanovení § 14b advokátního tarifu. 11. Soud žalobkyni nepřiznal náhradu odměny a výdajů advokáta spojených se sepisem výzvy k plnění dle § 142a o. s. ř., neboť tento její náklad nelze považovat za potřebný k účelnému uplatňování práva ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobkyně je podnikatelkou a do jejího předmětu podnikání (činnosti) patří hromadné nabývání a vymáhání pohledávek vzniklých jiným osobám (včetně vymáhání soudního). Nepochybně proto je (anebo alespoň má být) vybavena (personálně i technicky) k tomu, aby sama, bez pomoci advokáta, učinila zadost požadavku § 142a o. s. ř., tj. aby dlužníka – předtím, než věc předá advokátovi k zahájení soudního řízení – sama vyzvala k plnění a upozornila jej, že v opačném případě dluh uplatní soudně (a bude zastoupena advokátem, což zvýší náklady spojené s vymáháním práva). 12. Soud žalobkyni nepřiznal ani náhradu odměny a výdajů advokáta ve vztahu k dalšímu úkonu právní služby, a to písemnému podání ze dne 15. 10. 2021, jímž doplnila a upřesnila žalobní tvrzení, neboť tato měla být již součástí samotné žaloby (návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu). Tohoto podání si nevyžádal postup žalovaného ani neočekávaný vývoj procesní situace, a proto náklady s ním spojené nelze považovat za vynaložené důvodně (účelně) ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř., a žalobkyni tudíž nenáleží jejich náhrada, resp. žalovanému nelze (byť poměrně) povinnost k jejich náhradě (spravedlivě) uložit. 13. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. soud rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobk