20 C 243/2020-42 — Okresní soud v Teplicích

1. Žalobkyně se v řízení domáhala žalobním návrhem, podaným u zdejšího soudu dne [datum], zaplacení dlužného plnění ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne [datum], sjednané s právním předchůdcem žalobkyně, [právnická osoba] [anonymizována tři slova], [IČO], s jistinou [částka]. Konkrétně se domáhala [částka] na jistině, [částka] na souhrnném poplatku, [částka] na kapitalizovaném obchodním úroku v sazbě 23,72 % ročně do [datum] a dále do zaplacení a na úroku z prodlení [částka] do [datum] a dále do zaplacení. 2. Soud věc rozhodl postupem dle § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) bez nařízení jednání, neboť žalobkyně s takovým postupem souhlasila předem a žalované soud zaslal výzvu k vyjádření se k případnému souhlasu s tímto postupem a připojil doložku ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř. pro případ, že zůstane pasivní. Jelikož žalovaná na výzvu ve stanovené lhůtě nereagovala, důsledkem je předpoklad jejího souhlasu s tímto postupem. Žalovaná v řízení zůstala pasivní (v důsledku jejího nezájmu o dosažitelnost na adrese trvalého bydliště se nejspíše o probíhajícím soudním řízení ani nedozvěděla, jakkoliv jej měnila teprve [datum]), adresu pro doručování vedle své adresy trvalého pobytu ohlašovně nenahlásila. Soudu se případný skutečný pobyt žalované vypátrat nepodařilo (a ani k tomu nebyl povinen), doručeno tak bylo náhradním způsobem. Obecně lze konstatovat, že nedosažitelnost žalovaných ze strany státních orgánů je – při existenci celé řady i bezplatných poraden, poskytujících alespoň hrubé, avšak užitečné informace o možnostech právní ochrany před žalobou - jednou z významných příčin, proč posléze žalovaní čelí "neočekávanému" vymáhání již pravomocných exekučních titulů (nález Ústavního soudu ve sp. zn. I. ÚS 3923/2011 ze dne [datum]). 3. Po skutkové stránce soud dospěl po provedení a zhodnocení níže uvedených důkazů k následujícím závěrům. Smlouvou o zápůjčce žalobkyně prokázala, že se žalovaná zavázala uhradit celkem [částka] v 58 týdenních splátkách po [částka]. Ujednání o výši úrokové sazby z úvěru je obsaženo v samostatné pasáži smlouvy („ V případě Smlouvy uzavřené na do 43 týdnů (43 splátek) činí úroková sazba 20,98 % p. a. V případě Smlouvy uzavřené na 58 týdnů (58 splátek) činí úroková sazba 23,72 % p. a., když titulní straně je současně ujednáno, že vedle jistiny žalovaný uhradí [částka] na úroku, [částka] na poplatku (k němuž je dále ve smlouvě uvedeno, že je stanoven jako 20 % z výše spotřebitelského úvěru) a [částka] za hotovostní inkaso splátek. Dopisem ze dne [datum] (č. l. 26), adresovaným na adresu výběru žalobkyně prokázala, že její právní předchůdkyně vypracovala oznámení o postoupení předmětné pohledávky, podacím lístkem č. l. 27 i to, že jej odeslala na výše uvedenou adresu a již tím bylo prokázáno postoupení pohledávky na žalobkyni. Právní zástupce žalobkyně pak dopisem ze dne [datum] a podacím lístkem (č. l. 31) prokázal vypracování a zaslání předžalobní výzvy ve smyslu § 142a o. s. ř. na tutéž adresu. Dle přehledu všech řízení žalované u zdejšího soudu je proti ní vedeno exekuční řízení z roku 2020 pro jistinu 104 tis. Kč. 4. Po právní stránce soud uplatněný nárok posoudil následujícím způsobem. Žalovaná a právní předchůdce žalobkyně spolu platně sjednali závazek ze smlouvy o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. občanského zákoníku č. 89/2012 Sb., s charakterem spotřebitelského závazku, z něhož právní předchůdce poskytnutím jistiny zápůjčky plnil, žalovaná však nesplácela řádně a včas (žalobkyně uvedla úhrady v celkové výši [částka] do [datum]), v důsledku čehož marně uplynul sjednaný splátkový kalendář a závazek se nejpozději k tomuto dni ([datum]) stal splatný celý. Důvod k poměrnému krácení inkasního poplatku soud neshledal, když závazek (dle skutkových tvrzení) nebyl zesplatněn předčasně. Dle formulace smlouvy však jde o volitelnou službu a je na žalované, zda ji využívá či nikoliv (jakkoliv je s podivem, že tolik klientů této úvěrové společnosti má zájem o týdenní splácení namísto obvyklého měsíčního, když většina legitimních zdrojů příjmů je vyplácena právě měsíčně). Soud vychází ohledně údajů o výši nesplněného závazku ze skutkových tvrzení žalobního návrhu, neboť břemeno tvrzení a dokazování k případnému opaku v řízení tížilo procesně pasivní žalovanou. V rozsahu neuhrazené jistiny, přehledně a srozumitelně sjednaného úroku, poplatku, inkasního poplatku a úroku z prodlení, částečně kapitalizovaného za adekvátně stanovené období a částečně běžícího do zaplacení, v sazbě, která je v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., tak mohl soud žalobě výrokem I vyhovět a žalovaného zavázat plněním. 5. Pokud se týká požadavku na úrok v sazbě 23,72 % ročně z jistiny, dílem kapitalizovaného a dílem běžícího od [datum] do zaplacení, soud shledal, že smlouva je koncipována způsobem, který navozuje dojem, že úrok je omezen absolutní částkou a tedy v případě prodlení již dále pohledávka o úrok nenarůstá. Dlužník může na základě textu tohoto ujednání základních parametrech zápůjčky oprávněně očekávat, že pohledávka již nebude v případě prodlení navyšována jinak, než v rozsahu zákonem stanoveného úroku z prodlení (kdy pro takový případ je v čl. 5 c) ujednána smluvní pokuta). Následně uvedená pasáž, vysvětlující míru úroku při tom či onom zvoleném režimu splácení, již nemůže spotřebitele tížit, neboť ani z ní nevyplývá, zda jde o ujednání i následného úročení, či pouze o vysvětlující ustanovení vzhledem k povinnosti uvádět sazbu RPSN či z jiného důvodu. [příjmení] [částka] sice neodpovídá takovému úroku, tím spíše, pokud má být plněno v 58 týdenních splátkách, je však součástí„ souhrnného poplatku“ coby absolutní sumy a poplatek [částka] (jak smlouva sama demaskuje je sám určován procentuálně z jistiny) a zjevně tak představuje skrytou složku úroku, nikoliv poplatek za konkrétní službu, která představuje nadstandardní plnění (nikoliv samozřejmé činnosti, které musí úvěrující poskytnout/vykonat vždy). Pokud smlouva dále zmiňuje konkrétní sazbu 23,72 % ročně pro případ 58 týdenních splátek, činí tak v jiné části a ujednání toliko konstatuje sazbu. Ujednání o úroku pevnou částkou a sazbou 23,72 % ročně je tak ve zjevném vzájemném rozporu a pouze původní věřitel ví, proč se historicky rozhodl maskovat ve smluvních dokumentech skutečnou úrokovou sazbou konstrukcí pevné částky„ úroku“ a„ poplatku“. Ustanovení § 1811 odst. 1 o. z., však stanoví, že veškerá sdělení vůči spotřebiteli musí podnikatel učinit jasně a srozumitelně v jazyce, ve kterém se uzavírá smlouva. Ustanovení § 1812 odst. 1 o. z., stanoví, že lze-li obsah smlouvy vyložit různým způsobem, použije se výklad pro spotřebitele nejpříznivější. Podle § [číslo] odst. 1 věta první tamtéž platí, že při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Formulace ujednání smlouvy je ryze záležitostí žalobkyně, pokud tedy sama zvolila formulaci jednorázově stanoveného úroku, vedle něhož nadto požaduje jiné jednorázově stanovené poplatky, nelze takové ujednání považovat za srozumitelné a jasné ujednání o úročení v sazbě 23,72 % ročně (která je sama o sobě dle ustálené judikatury vyšších soudů blízko hranice dobrých mravů – trojnásobku obvyklého úroku, poskytovaného v místě a čase bankami u srovnatelných úvěrů). V rámci smlouvy samotné je obchodní úrok koncipován (implicitně v rámci souhrnného poplatku) jako pevně stanovený a spotřebitel tak nemůže být vázán konkurujícím ujednáním v jiné části smlouvy o pokračujícím úročení. Opačný výklad by ostatně vedl k závěru o neplatnosti ujednání o poplatku ve výši [částka], který zcela zjevně nepředstavuje skutečnou, nadstandardní službu, ale maskuje skutečný úrok – tj. odměnu věřitele za poskytnutí peněz dlužníkovi. Proto soud v rozsahu [částka] a obchodního úroku v sazbě 23,72 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení žalobu výrokem II shora jako nedůvodnou zamítnul. 6. O nákladech řízení soud rozhoduje z úřední povinnosti. V daném případě byla žalobkyně v řízení z větší části úspěšná (72,37 % - při zohlednění příslušenství, kapitalizovaného ke dni vyhlášení rozsudku), soud tedy dle procesního výsledku sporu v souladu s § 142 odst. 2 o. s. ř. této přiznal k tíži žalované právo na úhradu poměrné části účelně vynaložených nákladů řízení, tj. v rozdílu úspěchu žalobkyně a úspěchu žalované (27,63 %), tedy 44,74 %. Celková výše těchto nákladů pak sestává ze tří mimosmluvních odměn dle § 14b odst. 1 písm. c) bod 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, po [částka] a tří paušálních částek náhrad hotových výdajů á [částka] ve smyslu § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, odpovídajících nákladům, spojeným s převzetím a přípravou věci, s vypracováním předžalobní výzvy k plnění a s podáním žalobního návrhu. Jelikož je advokát plátcem DPH, přísluší mu tak dále navýšení, odpovídající aktuálně platné sazbě této daně ve výši 21 % z těchto všech částek. Dále je součástí náhrady hodnota zaplaceného soudního poplatku ve výši [částka]. Náhrada nákladů řízení je však dle § 149 odst. 1 o. s. ř. splatná k r