21 C 253/2020-51 — Okresní soud v Teplicích

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 30. 7. 2020 domáhala vydání rozhodnutí, kterým by žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni celkem částku 8 575 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že uvedená částka představuje nesplacený úvěr, který žalované poskytla právní předchůdkyně žalobkyně. Žalovaná uzavřela s právní předchůdkyní žalobkyně, [právnická osoba], v elektronické podobě smlouvu o úvěru, na základě které poskytla tato společnost žalované úvěr ve výši 10 000 Kč. Žalovaná se zavázala právní předchůdkyni žalobkyně vrátit částku 12 400 Kč (tj. jistinu a sjednaný poplatek za poskytnutí úvěru) nejpozději do 13. 2. 2018. Žalovaná sjednanou částku neuhradila řádně a včas, čímž jí vznikla povinnost dle čl. 12 smlouvy zaplatit [právnická osoba] smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky; žalobkyně se touto žalobou domáhala přiznání smluvní pokuty za období od 14. 2. 2018 do 28. 2. 2018 ve výši 119 Kč. Žalovaná uhradila částku 3 944 Kč, jistina pohledávky tak byla ponížena na částku 8 456 Kč a poplatek za poskytnutí úvěru byl zcela splacen. Pohledávka za žalovanou z uvedené smlouvy o úvěru byla [právnická osoba] postoupena žalobkyni, a to smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 30. 10. 2019, s účinností ke dni 27. 11. 2019, kdy žalované byla změna v osobě věřitele oznámena přípisem ze dne 7. 1. 2020. Žalobkyně se dále domáhala přiznání zákonného úroku z prodlení z částky za období od 14. 2. 2018 do 31. 8. 2019 v kapitalizované výši 1 108,66 Kč a ode dne 28. 11. 2019 do zaplacení v zákonné výši z nesplacené jistiny úvěru. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Soud ve věci nařídil jednání na den 9. 2. 2021, k němuž se žalobkyně ani žalovaná, ač řádně předvolány, nedostavily. Žalobkyně svou neúčast u jednání omluvila a souhlasila s jednáním v její nepřítomnosti, žalovaná se nedostavila bez omluvy, nežádala o odročení jednání. Za splnění podmínek ust. § 101 odst. 3 o. s. ř. tedy soud jednal a ve věci rozhodl v nepřítomnosti účastnic. 4. Soud ve věci provedl důkaz listinami, které v řízení předložila či jejichž opatření navrhla žalobkyně, když žalovaná zůstala ve věci nečinná, a z provedeného dokazování dospěl k následujícím skutkovým zjištěním: [právnická osoba] zaslala dne 1. 9. 2017 žalované na účet č. [bankovní účet] částku 10 000 Kč. Skutečnost, že majitelem a disponentem předmětného účtu byla v předmětném období žalovaná, je zřejmá ze sdělení [právnická osoba], ze dne 8. 1. 2021. Dle tvrzení žalobkyně předcházelo zaslání uvedené částky žalované uzavření smlouvy o úvěru, kdy k tomuto tvrzení žalobkyně předložila listiny označené„ Rámcová smlouva o úvěru [číslo]“ a„ Jednotlivá smlouva o úvěru [číslo]“, v níž jsou jako smluvní strany uvedeny [právnická osoba] jako úvěrující a žalovaná jako klient. V listině„ Jednotlivá smlouva o úvěru [číslo]“ je vyjádřen závazek [právnická osoba] poskytnout žalované úvěr ve výši 10 000 Kč na dobu 30 dnů za částku 2 400 Kč. Listiny označené„ Rámcová smlouva o úvěru [číslo]“ a„ Jednotlivá smlouva o úvěru [číslo]“ nejsou žalovanou podepsány. [právnická osoba] vystavila dne 11. 9. 2017 na jméno žalované fakturu znějící na částku 10 000 Kč se splatností dne 11. 10. 2017. Z profilu uživatele, tabulky SMS zpráv, ani listiny označené [příjmení] A/1 [číslo] nezjistil soud ničeho relevantního pro projednávanou věc. Z tvrzení žalobkyně vyplynulo, že žalovaná blíže nezjištěný den před podáním žaloby uhradila částku 3 944 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 30. 10. 2019 postoupila [právnická osoba] pohledávku za žalovanou z tvrzené smlouvy o úvěru žalobkyni, což bylo žalované písemně oznámeno dopisem ze dne 7. 1. 2020, zaslaným jí doporučeně dne 9. 1. 2020. Žalovaná byla upomínkou ze dne 9. 7. 2020, která byla odeslána doporučeně dne 10. 7. 2020, právním zástupcem žalobkyně vyzvána k úhradě částky 8 575 Kč s příslušenstvím počítaným z částky 8 456 Kč nejpozději do 17. 7. 2020. 5. Po právní stránce posuzoval soud žalobou uplatněný nárok s ohledem na žalobní tvrzení zejména podle ust. § 2395 a násl. a ust. § 1810 a násl., dále dle ust. § 2991 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“). 6. Po provedeném dokazování a právním posouzení věci dospěl soud k závěru, že žalobkyni se v řízení nepodařilo prokázat, že by mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla uzavřena ve smyslu ust. § 2395 občanského zákoníku tvrzená smlouva o úvěru. V řízení bylo toliko prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně zaslala žalované na účet, jehož majitelem a jediným disponentem byla v předmětném období žalovaná, částku 10 000 Kč. Soud tedy po provedeném dokazování dospěl k závěru, že žalobkyně poskytla žalované částku 10 000 Kč, kterou je žalovaná povinna vrátit žalobkyni s odkazem na ust. § 2991 občanského zákoníku z titulu bezdůvodného obohacení. Pokud žalovaná dle tvrzení žalobkyně již uhradila částku 3 944 Kč, zbývá k vrácení částka 6 056 Kč. Ze shora uvedených důvodů tedy soud částečně vyhověl žalobě a uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 6 056 Kč. 7. Žalobkyni dále v souladu s ust. § 1970 občanského zákoníku vzniklo právo požadovat po žalované zákonný úrok z prodlení z částky 6 056 Kč, a to ode dne následujícího po uplynutí lhůty k vrácení této částky. Žalovaná byla poprvé prokazatelně vyzvána k úhradě částky 6 056 Kč oznámením právní předchůdkyně žalobkyně o postoupení pohledávky, která byla žalované odeslána dne 9. 1. 2020, v níž nebyla stanovena lhůta k úhradě. Pokud tedy žalovaná nejpozději dne 15. 1. 2020 neplnila, dostala se následujícím dnem do prodlení, když výzva jí byla zaslána doporučeně na adresu trvalého bydliště a je třeba mít ji ve smyslu ust. § 573 zákona občanského zákoníku, za doručenou dnem 14. 1. 2020. Soud tedy uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni spolu s dlužnou částkou 6 056 Kč i úrok z prodlení z této částky ve výši vyplývající z ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. od 16. 1. 2020 do zaplacení. 8. Pokud žalobkyně žalobou uplatnila nárok na zaplacení částky 2 400 Kč představující poplatek za poskytnutí úvěru, dále smluvní pokuty ve výši 119 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 108,66 Kč, úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 8 456 Kč od 28. 11. 2019 do 15. 1. 2020 a úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 2 400 Kč od 16. 1. 2020 do zaplacení, soud v tomto rozsahu žalobě nevyhověl a žalobu v této části zamítl, neboť žalobkyně neprokázala, že právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela se žalovanou smlouvu o úvěru, z níž měly uvedené nároky žalobkyně vyplývat. Soud byl připraven poskytnout žalobkyni poučení ve smyslu ust. § 118a odst. 3 o. s. ř. o povinnosti navrhnout důkazy k prokázání žalobních tvrzení s poučením o procesních následcích, pokud uvedené výzvě nevyhoví, žalobkyně se však k nařízenému jednání nedostavila a svou neúčastí se tak o možnost tohoto poučení připravila. 9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, která byla v řízení úspěšná toliko částečně, právo na náhradu nákladů řízení v částce 342 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč a z nákladů zastoupení advokátem, kterému dle ust. § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. náleží odměna ve výši 200 Kč za každý ze dvou úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, písemné podání soudu ve věci samé), odměna ve výši 100 Kč za jeden úkon právní služby (jednoduchá předžalobní výzva k plnění), dále náhrada hotových výdajů ve výši 100 Kč za každý ze tří úkonů právní služby a daň z přidané hodnoty v sazbě 21% stanovená ze základu ve výši 800 Kč částkou 168 Kč. Náhrada nákladů řízení pak nebyla žalobkyni přiznána v plné výši, ale v poměru 25 % k celkové částce nákladů řízení žalobkyně, když žalobkyně byla ve věci úspěšná v poměru 62,5 %, v poměru 37,5 % byla ve věci úspěšná žalovaná. K použití ust. § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. pro stanovení výše odměny a náhrady hotových výdajů právního zástupce žalobkyně pak soud uvádí, že z lustrace provedené v rejstříku zdejšího soudu je zřejmé, že řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru, kdy skutková tvrzení jsou obdobná jako v dalších sporech vedených u zdejšího soudu, předmětem řízení je peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje částku 50 000 Kč. 10. Žalobkyně byla v řízení zastupována advokátem, proto soud uložil žalované povinnost zaplatit přiznanou náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce žalobkyně (§ 149 odst. 1 o. s. ř.). 11. Lhůty k plnění uložených povinností soud stanovil podle ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.