21 C 50/2020-50 — Okresní soud v Teplicích

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 4. 2. 2020 domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 2 500 Kč s příslušenstvím, s následujícím odůvodněním. Žalovaný uzavřel dne 25. 3. 2016 se zahraniční [právnická osoba] [příjmení] [anonymizováno] smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě tato společnost poskytla žalovanému zápůjčku ve výši 2 500 Kč Smluvní strany si dohodly, že smlouva bude považována za uzavřenou dnem, kdy společnost poskytne žalovanému zápůjčku; k tomu došlo po schválení zápůjčky. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím elektronického formuláře, resp. formou textové zprávy SMS. Odesláním žádosti o zápůjčku žalovaný potvrdil, že se seznámil s VOP a informacemi v nich uvedenými a že s nimi souhlasí. Žalovaný se zavázal zápůjčku vrátit společně s poplatkem za zpracování a poskytnutí zápůjčky [právnická osoba] [příjmení] p.l.c. ve lhůtě do 26. 4. 2016. Žalovaný svou povinnost vrátit zápůjčku řádně a včas nesplnil a nereagoval ani na výzvy k zaplacení pohledávky. Společnost [příjmení] [příjmení] [anonymizováno] postoupila pohledávku za žalovaným žalobkyni, a to smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21. 12. 2017. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno a byl vyzván k úhradě dluhu žalobkyni. Žalobkyně se touto žalobou domáhá úhrady jistiny zápůjčky, poplatek za poskytnutí zápůjčky po žalovaném nepožaduje. 2. Žalovanému byl z důvodu jeho neznámého pobytu ustanoven pro toto řízení opatrovník, který namítl, že žalobkyně v tomto řízení dosud neprokázala, že by byla aktivně legitimována k podání žaloby, když se jedná o postoupenou pohledávku, a navrhl tedy, aby žaloba byla zamítnuta. 3. Soud ve věci nařídil jednání na den 12. 1. 2021, k němuž se žalobkyně nedostavila, svou neúčast omluvila a souhlasila, aby soud jednal v její nepřítomnosti. Za splnění podmínek ust. § 101 odst. 3 o. s. ř. tedy soud jednal a v rozhodl v nepřítomnosti žalobkyně. 4. Soud ve věci provedl důkaz listinami, které v řízení předložila žalobkyně, či byly k návrhu žalobkyně opatřeny, a z provedeného dokazování zjistil následující skutkový stav: Společnost [příjmení] [příjmení] [anonymizováno] vystavila dne 25. 3. 2016 na jméno [celé jméno žalovaného], bytem [adresa žalovaného], fakturu [číslo] na částku 2 500 Kč se splatností dne 26. 4. 2016. Dle tvrzení žalobkyně předcházelo vystavení této faktury uzavření smlouvy o zápůjčce dne 25. 3. 2016 prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, kdy k tomuto tvrzení žalobkyně předložila listinu označenou„ Prohlášení pro nového klienta“, v níž je jako klient označena osoba [celé jméno žalovaného], [rodné číslo], bytem [adresa žalovaného]. V listině je pak vyjádřen závazek Společnost [příjmení] [příjmení] [anonymizováno] poskytnout klientovi úvěr ve výši 2 500 Kč s tím, že úvěr klient uhradí do 26. 4. 2016; listina není podepsána žádnou osobou a podpis není ani na podmínkách úvěrové smlouvy. Z potvrzení o provedené platbě bylo zjištěno, že z účtu [právnická osoba] [příjmení] [anonymizováno] byla na účet č. [bankovní účet] pod variabilním symbolem [číslo] dne 25. 3. 2016 odeslána částka 2 500 Kč. Smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 21. 12. 2017 mělo dojít ze strany [právnická osoba] [příjmení] [anonymizováno] k postoupení pohledávky za žalovaným z tvrzené smlouvy o zápůjčce žalobkyni, přičemž osobě [celé jméno žalovaného], bytem [adresa žalovaného], bylo postoupení pohledávky oznámeno postupitelem [příjmení] [příjmení] p.l.c. dopisem ze dne 19. 1. 2018. [celé jméno žalovaného], bytem [adresa žalovaného], byl před podáním žaloby upomínkou ze dne 13. 12. 2019 právní zástupkyní žalobkyně vyzván k úhradě dluhu ze zápůjčky v celkové výši 6 304,12 Kč. Dle předloženého podací archu byla zásilka odeslána doporučeně dne 20. 12. 2019. Ze zprávy [právnická osoba], ze dne 29. 5. 2020 bylo zjištěno, že žalovaný nebyl ke dni 25. 3. 2016 majitelem ani disponentem účtu č. [bankovní účet]. Z listiny„ [jméno] application info“ nezjistil soud ničeho. 5. Po právní stránce posuzoval soud žalobou uplatněný nárok s ohledem na žalobní tvrzení zejména podle ust. § 2390 a násl., ust. § 2395 a násl. a konečně i ust. § 2991 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014. 6. Po provedeném dokazování a právním posouzení věci dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná. Žalobkyně v řízení neprokázala, že by mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena tvrzená smlouva o zápůjčce, a nedošlo ani k uzavření smlouvy o úvěru. Žalobkyně rovněž neprokázala, že by žalovanému poskytla, ať již ona či její právní předchůdkyně, jakoukoliv částku, aby soud mohl případně žalobou uplatněný nárok posoudit jako plnění bez právního důvodu či nárok na vrácení neoprávněného obohacení ve smyslu ust. § 2991 odst. 1 občanského zákoníku, když účet, na který byla částka 2 500 Kč poukázána, nepatří žalovanému. Soud byl připraven poskytnout žalobkyni při jednání, které bylo ve věci nařízeno, poučení ve smyslu ust. § 118a odst. 3 o. s. ř. o povinnosti označení důkazů k prokázání sporných tvrzení, s poučením o následcích nesplnění této výzvy, žalobkyně se však k jednání nedostavila a sama se tak o možnost reagovat na toto poučení připravila. Z uvedených důvodů tedy byla žaloba v celém rozsahu zamítnuta. 7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení, když žalovanému, který byl ve věci zcela úspěšný, žádné náklady nevznikly. 8. Soud dále výrokem III. tohoto rozsudku rozhodl o odměně a náhradě hotových výdajů opatrovníka, který byl žalovanému z důvodu jeho neznámého pobytu v tomto řízení z řad advokátů ustanoven. Ustanovenému opatrovníku žalovaného náleží dle ust. § 6, § 7 bod 3., § 11 odst. 1 písm. a), d), § 12a odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. odměna ve výši ve výši 800 Kč a dle ust. § 13 odst. 3 stejné vyhlášky náhrada hotových výdajů ve výši 300 Kč za každý ze dvou úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, účast při jednání dne 12. 1. 2021). Celkem tedy odměna ustanoveného opatrovníka žalovaného činí částku 2 200 Kč a soud tedy tuto částku opatrovníkovi přiznal. 9. Výrokem V. tohoto rozsudku pak soud rozhodl o povinnosti žalobkyně nahradit státu náklady řízení, které platil. Podle ust. § 148 odst. 1 o. s. ř. má stát podle výsledků řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. Náklady ustanoveného opatrovníka nese ve smyslu ust. § 140 odst. 2 o. s. ř. stát a jejich náhradu lze ve smyslu ust. § 149 odst. 2 o. s. ř. uložit jen tehdy, zastupoval-li opatrovník ustanovený z řad advokátů účastníka, který měl ve věci úspěch. Účastník, jemuž byl ustanoven opatrovník z řad advokátů, tyto náklady, i když ve věci neměl úspěch, neplatí (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 26 Cdo 2905/2014). Žalobkyně nebyla ve věci úspěšná a soud jí tedy s odkazem na shora uvedené uložil povinnost uhradit státu náklady, které stát platil jako odměnu a náhradu hotových výdajů ustanoveného opatrovníka, tj. částku 2 200 Kč. 10. Lhůtu k plnění uložené povinnosti žalobkyni soud stanovil podle ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.