25 C 148/2021-42 — Okresní soud v Teplicích

1. Žalobkyně se žalobou doručenou zdejšímu soudu dne [datum] domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost uhradit žalobkyni částku 4 900 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že spol. [právnická osoba] uzavřela s žalovaným dne [datum] smlouvu o úvěru [číslo] na jejímž základě byla žalovanému poskytnuta částka 4 900 Kč, přičemž žalovaný se zavázal vrátit tuto částku spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 1 152 Kč do [datum] Smlouva byla uzavřena prostřednictvím internetových stránek [webová adresa], kdy žalovaný se nejprve registroval, vyplnil žádost o poskytnutí úvěru a akceptoval návrh smlouvy o úvěru. Smlouva byla uzavřena přijetím ze strany právního předchůdce žalobkyně, kdy následně na bankovní účet žalovaného byla poskytnuta požadovaná částka. Žalovaný ničeho neuhradil a v souladu s ujednáním stran mu vznikla povinnost zaplatit administrativní poplatky ve výši 2 107,4 Kč představující paušální náklady spojené s odesláním upomínek. Pohledávka byla postoupena žalobkyni smlouvou ze dne [datum]. 2. Podáním ze dne [datum] vzala žalobkyně žalobu zpět co do zaplacení částky 3 259,4 Kč představující kapitalizovaný úrok, tj. poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 1 152 Kč a administrativní poplatky ve výši 2 107,4 Kč. 3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 4. Soud ve věci nařídil na den [datum] jednání, ke kterému se řádně předvolaní účastníci řízení nedostavili, žalovaný bez omluvy a žalobkyně se z účasti na jednání omluvila. Soud proto věc projednal a rozhodl podle § 101 odst. 3 o.s.ř. v nepřítomnosti účastníků. 5. Z provedených listinných důkazů soud učinil následující závěr o skutkovém stavu: Spol. [právnická osoba] vyhotovila dne [datum] návrh smlouvy o úvěru, podle kterého se měla zavázat poskytnout žalovanému jako úvěrovanému částku 4 900 Kč za poplatek ve výši 1 152 Kč do [datum] Kč. [právnická osoba] převedla na bankovní účet žalovaného č. [bankovní účet] dne [datum] částku 4 900 Kč. Žalovaný uvedenou částku nevrátil. [právnická osoba] postoupila pohledávku vůči žalovanému žalobkyni, přičemž přípisem odeslaným prostřednictvím provozovatele poštovních služeb [datum] vyrozuměla žalovaného o postoupení pohledávky žalobkyni a vyzvala jej k zaplacení dluhu do 10 dnů. Přes další výzvu žalobkyně žalovaný ničeho neuhradil. 6. Po právní stránce soud posoudil věc podle ustanovení § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“), o bezdůvodném obohacení. V projednávané věci bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému částku ve výši 4 900 Kč, přičemž žalovaný připsáním této částky na jeho bankovní účet získal majetkový prospěch plněním bez právního důvodu a vznikla mu povinnost obohacení v uvedené výši vydat. Žalovaný byl vyzván k úhradě dluhu ve lhůtě do 10 dnů dopisem doručeným mu [datum] (§ 573 občanského zákoníku) a byl tak povinen uhradit uvedenou částku nejpozději do [datum] (§ 1958 odst. 2 občanského zákoníku). Počínaje dnem [datum] je žalovaný v prodlení s plněním svého peněžitého dluhu a vznikla mu rovněž povinnost podle § 1970 občanského zákoníku zaplatit úrok z prodlení ve výši podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Pohledávka vůči žalovanému byla postoupena ve smyslu § 1879 a násl. občanského zákoníku žalobkyni, která je tak ve sporu aktivně věcně legitimována. 7. Protože žalobkyně vzala žalobu co do zaplacení částky 3 259,4 Kč zpět, soud řízení v tomto rozsahu podle § 96 odst. 1 a 2 o.s.ř ve výroku I. rozsudku zastavil. 8. Soud dále dospěl k závěru, že žaloba byla podána důvodně co do zaplacení částky 4 900 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky od [datum] do zaplacení a proto jí ve výroku II. rozsudku v této části vyhověl. 9. Ve zbylém rozsahu (tj. co do zaplacení úroku z prodlení za období od [datum] do [datum]) soud žalobu ve výroku III. rozsudku zamítl, když žalobkyně neprokázala, že její právní předchůdkyně uzavřela s žalovaným smlouvu o úvěru podle § 2395 občanského zákoníku a neprokázala tak, že se žalovaný zavázal vrátit předmětnou částku do [datum]. Soud byl připraven podle § 118a odst. 3 o.s.ř. poučit žalobkyni o povinnosti označit důkazy k prokázání svých tvrzení, žalobkyně se však k nařízenému jednání nedostavila a o možnost poučení se tak sama připravila. 10. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení soud vycházel z ustanovení § 142 odst. 2 a § 146 odst. 2 věty druhé o.s.ř., když žalobkyně byla ve sporu úspěšná jen zčásti, resp. svým zpětvzetí žaloby z procesního hlediska zavinila částečné zastavení řízení. Soud proto o nákladech řízení rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu. 11. Lhůty k plnění uložených povinností soud stanovil podle § 160 odst. 1 věty prvé o.s.ř.