12 C 114/2022-45 — Okresní soud v Teplicích

Žalobkyně se žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 31. 3. 2022 domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 1 500 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že právní předchůdkyně žalobkyně (společnost [právnická osoba], [anonymizováno 8 slov] [číslo], [země]) a žalovaný uzavřeli dne 27. 9. 2015 prostřednictvím webových stránek [webová adresa] smlouvu o zápůjčce. Smlouva byla uzavřena tak, že žalovaný se nejprve registroval na uvedených webových stránkách, požádal právního předchůdce žalobkyně o poskytnutí zápůjčku, když odesláním žádosti potvrdil, že se seznámil s VOP a informacemi v nich uvedenými a dále uvedl údaje o svém rodném čísle, čísle dokladu totožnosti a čísle bankovního účtu. Smlouva byla uzavřena okamžikem poskytnutí zápůjčky předchůdcem žalobkyně. Po prověření úvěruschopnosti žalovaného (k němuž žalobkyně nedisponuje žádnými doklady) mu byla poskytnuta převodem na jeho bankovní účet v konečné výši částka 1 500 Kč, přičemž žalovaný se zavázal vrátit tuto částku do 29. 10. 2015. Žalovaný ničeho nezaplatil. Pohledávka byla postoupena žalobkyni smlouvou ze dne 21. 12. 2017. Žalobkyně závěrem uvedla, že pokud by soud nevyhověl žalobě z titulu úvěrové smlouvy, nechť nárok přizná z titulu bezdůvodného obohacení a k tomu si vyžádá výpis z účtu žalovaného o přijetí peněz. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Soud ve věci nařídil na den 31. 8. 2022 jednání, přičemž v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o.s.ř. věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků. Z provedených listinných důkazů soud uzavřel toliko, že [právnická osoba] dne 4. 9. 2019 vyhotovila (žádnou stranou nepodepsané a nedatované) prohlášení pro stávajícího klienta, kterým se zavázala poskytnout žalovanému úvěr 1 500 Kč za tam specifikované poplatky a úroky, přičemž žalovaný měl tuto částku vrátit do 29. 10. 2015. Z potvrzení o provedené platbě soud zjistil, že na bankovní účet žalovaného č. [bankovní účet] dne 27. 9. 2015 byla zaslána [právnická osoba] částka 1 500 Kč. Přípisem ze dne 19. 1. 2018 [právnická osoba] vyrozuměla žalovaného o postoupení pohledávky žalobkyni s tím, že dlužnou částku má uhradit novému věřiteli. Z podacího archu je zřejmé, že dopis byl odeslán 26. 1. 2018. Ze zprávy banky soud zjistil, že majitelem shora uvedeného účtu byl žalovaný. Soud z dalších, byť provedených důkazů nevycházel, jelikož jich ke zjištění skutkového stavu již nebylo třeba. Po právní stránce soud zjištěný skutkový stav posoudil podle ust. § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“), která upravují úvěr a podle § 2991 odst. 1 a 2 občanského zákoníku o bezdůvodném obohacení, přičemž dospěl k závěru, že podaná žaloba je důvodná pouze zčásti Žalobkyně neprokázala, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným došlo k uzavření smlouvy o úvěru ve smyslu § 2395 občanského zákoníku, neboť uzavření smlouvy nemohlo prokázat nikým nepodepsané prohlášení. Z předložených potvrzení o provedené platbě a současném sdělení banky ohledně vlastnictví účtu žalobkyně prokázala své tvrzení o tom, že peněžní prostředky ve výši 1 500 Kč byly poskytnuty dne 27. 9. 2015 žalovanému. Soud žalobě tak vyhověl pouze co do uvedené výše z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 občanského zákoníku Dohoda o splatnosti nebyla prokázána a k vydání bezdůvodného obohacení byl žalovaný vyzván (prokazatelně) teprve oznámením o postoupení pohledávky spojené s výzvou k úhradě dluhu, která byla předána k přepravě dne 26. 1. 2018. K prodlení žalovaného tak došlo (za použití domněnky dojití stanovené § 573 o.z.) až dne 1. 2. 2018 a od tohoto dne soud přiznal úrok z prodlení ve smyslu § 1970 o. z. Soud byl připraven poučit žalobkyni o povinnosti označit důkazy k prokázání zbývající části svých tvrzení týkajících se úroku z prodlení, žalobkyně se k nařízenému jednání nedostavila a o možnost poučení podle § 118a odst. 3 o. s. ř. se tak sama připravila. S ohledem na shora uvedené soud ve výroku I. rozsudku žalobě zčásti vyhověl a výrokem II. ji ve zbývajícím rozsahu zamítl. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 3 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení neúspěšná pouze co do části příslušenství, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 1 500 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč.