13 C 304/2021-19 — Okresní soud v Teplicích

Žalobce se ve své žalobě domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalované zaplatit žalobci částku 67 041 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z této částky od 29. 7. 2021 do zaplacení. Tvrdil, že žalovaná byla členem bytového družstva žalobce a zároveň nájemcem družstevního bytu na základě nájemní smlouvy uzavřené dne 13. 7. 1999 na dobu neurčitou od 13. 7. 1999. Předmětem nájemní smlouvy byla bytová jednotka [číslo] v 1. podlaží objektu bydlení [adresa] v ulici [ulice], [obec] - [část obce]. [příjmení] a pronajímatelem tohoto bytu je žalobce. Žalovaná byla dne 30. 1. 2020 vyloučena z členství v bytovém družstvu žalobce na základě rozhodnutí představenstva žalobce. Rozhodnutí o vyloučení z členství bylo žalované doručeno dne 10. 2. 2020, proti kterému nepodala námitky. Členství tak zaniklo marným uplynutím lhůty pro podání námitek. Žalovaná předmětný byt neodevzdala a užívá jej bez právního důvodu. Žalovaná dluží platby za nájemné a služby za rok 2020, kdy předpis plateb činil od 1. 5. 2020 částku 9 004 Kč, neuhrazen byl částečně měsíc říjen ve výši 4 013 Kč a celý měsíc listopad ve výši 9 004 Kč. Dále dluží nájemné a platby za rok 2021, kde předpis plateb činí od 1. 1. 2021 částku 9 004 Kč, neuhrazeny byly měsíce leden až červenec, tj. 6 měsíců, po 9 004 Kč. Celkem žalovaná dluží částku 67 004 Kč. Zákonný úrok požaduje žalobce od doručení výzvy k úhradě bezdůvodného obohacení, tedy ode dne 29. 7. 2021. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, k nařízenému jednání se nedostavila, soud proto vycházel z listinných důkazů předložených žalobcem. Ze zápisu o nájemní smlouvě ze dne 13. 7. 1999 má soud za prokázané, že žalované vzniklo právo užívání k bytu [číslo] v 1. podlaží objektu bydlení [adresa] v ulici [ulice], [obec] - [část obce]. Dle předpisu plateb účinných od 1. 5. 2020 byly žalované předepsány k úhradě měsíční platby celkem ve výši 9 004 Kč, s účinností od 1. 1. 2021 měsíční platby ve výši 9 004 Kč. Z evidence plateb nájemného vedené žalobcem soud zjistil, že žalobce vede dlužné platby za měsíce uvedené v žalobě. Z rozhodnutí o vyloučení z členství v bytovém družstvu ze dne 30. 1. 2020 soud zjistil, že žalovaná byla vyloučena z členství z důvodu neplacení úhrady spojené s užíváním družstevního bytu včetně zálohových plateb na plnění spojená s užíváním družstevního bytu a dalšími předepsanými platbami. Rozhodnutí bylo žalované doručeno dne 10. 2. 2020. Ze žaloby podané žalobcem dne 26. 11. 2020 soud zjistil, že žalobce se po žalované domáhal úhrady mimo jiné i dlužné platby za měsíc říjen 2020 ve výši 9 004 Kč, rozsudkem č. j. [číslo jednací] ze dne 25. 2. 2021, který nabyl právní moci dne 20. 3. 2021, soud zjistil, že žalované bylo uloženo uhradit žalobci dlužnou měsíční platbu ve výši 9 004 Kč i za měsíc říjen 2020. Dle ustanovení § 3074 zákona č. 89/2012 Sb., nájem se řídí tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti, i když ke vzniku nájmu došlo před tímto dnem; vznik nájmu, jakož i práva a povinnosti vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů. Právní vztah účastníků, tj. skončení nájemní vztahu a úhrada plateb za užívání bytu se tedy řídí právní úpravou účinnou od 1. 1. 2014. Dle ustanovení § 734 odst. 1, odst. 3 zákona č. 90/2012 Sb., člena bytového družstva nebo společné členy bytového družstva, s jejichž členstvím je spojen nájem družstevního bytu nebo společný nájem družstevní bytu, lze vyloučit z družstva, poruší-li nájemce hrubě povinnost vyplývající z nájmu bytu. Zánikem členství v bytovém družstvu zaniká také právo na uzavření smlouvy o nájmu družstevního bytu, nebo nájem družstevního bytu. Dle ustanovení § 741 odst. 1 zákona č. 90/2012 Sb., není-li dále stanoveno jinak, použijí se pro nájem družstevního bytu ustanovení občanského zákoníku upravující nájem bytu a nebytového prostoru. Dle ustanovení § 744 zákona č. 90/2012 Sb., členové, kteří jsou nájemci družstevních bytů, hradí v nájemném bytovému družstvu účelně vynaložené náklady bytového družstva vzniklé při správě těchto družstevních bytů, včetně nákladů na opravy, modernizace a rekonstrukce, ve kterých se nacházejí, a příspěvku na tvorbu dlouhodobého finančního zdroje na opravy a investice těchto družstevních bytů. Dle ustanovení § 2295 zákona č. 89/2012 Sb., pronajímatel má právo na náhradu ve výši ujednaného nájemného, neodevzdá-li nájemce byt pronajímateli v den skončení nájmu až do dne, kdy nájemce pronajímateli byt skutečně odevzdá. Dle ustanovení § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroků z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroků z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li si strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Dle ustanovení § 2 vládního nařízení č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšeno o 8 procentních bodů. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že nárok žalobce na úhradu stanovených měsíčních plateb za období od října 2020 do července 2021 je po právu. Žalobce prokázal, že žalované zaniklo právo nájmu k předmětnému bytu vyloučením z členství, rozhodnutí bylo žalované doručeno dne 10. 2. 2020. Zánikem členství zanikl žalované i nájem bytu. Žalovaná netvrdila, že předmětný byt neužívá i po skončení nájemního vztahu, proto je povinna hradit pronajímateli, tj. žalobci, náhradu za užívání bytu ve výši nájemného, protože se jednalo o družstevní byt, součástí nájemného jsou účelně vynaložené náklady bytového družstva vzniklé při správě těchto družstevních bytů, včetně nákladů na opravy, modernizace a rekonstrukce, ve kterých se nacházejí, a příspěvku na tvorbu dlouhodobého finančního zdroje na opravy a investice těchto družstevních bytů, tedy stanovenou měsíční platbu ve výši 9 004 Kč. Soud proto žalobě vyhověl, pokud jde o období listopad 2020 až červenec 2021 a uložil žalované uhradit dlužné platby za užívání bytu a platby za poskytnuté služby spojené s užíváním bytu, včetně příslušenství, které představuje v případě plateb za užívání bytu úrok z prodlení stanovený vládním nařízením [číslo] Sb. Řízení, co do částky 4 013 Kč, představující část stanovených plateb za měsíc říjen 2020, soud zastavil, neboť o tomto nároku bylo již rozhodnuto rozsudkem Okresního soudu v Teplicích ze dne 25. 2. 2020, č. j. [číslo jednací] (res iudicata). O nákladech řízení rozhodl soud dle ustanovení § 142 odst. 3 o. s. ř., neboť žalobkyně měla ve věci neúspěch pouze v nepatrné části, v řízení byla zastoupena advokátem, proto jí soud přiznal náhradu za 3 úkony právní služby ve výši 11 460 Kč dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., 3 rež. paušály po 300 Kč dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., včetně 21 % DPH ve výši 2 595,60 Kč dle ustanovení § 137 odst. 3 o. s. ř. a náhradu za soudní poplatek ve výši 2 682 Kč, celkem 17 637,60 Kč.