20 C 220/2021-83 — Okresní soud v Teplicích

1. V souladu s § 157 odst. 4 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) obsahuje tento rozsudek pouze zjednodušené odůvodnění. 2. Žalobkyně se v řízení domáhala žalobním návrhem, podaným u zdejšího soudu dne [datum], zaplacení plnění z úvěrové smlouvy [číslo] ze dne [datum], dle které poskytla žalovanému jistinu (výplatou v obchodním místě u zprostředkovatele [právnická osoba]) [částka], žalovaný se zavázal ji vrátit (dle dodatku smlouvy ze dne [datum]) do [datum], což neučinil, proto je vedle jistiny dále požadována smluvní pokuta [částka] (0,1 % denně za období od [datum] do [datum]), poplatek [částka] za upomínání a kapitalizovaný úrok z prodlení částkou [částka] za období od [datum] do [datum] a dále z jistiny od [datum] do zaplacení. 3. Soud věc rozhodl postupem dle § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) bez nařízení jednání, neboť žalobkyně s takovým postupem souhlasila předem a žalovanému soud zaslal výzvu k vyjádření se k případnému souhlasu s tímto postupem a připojil doložku ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř. pro případ, že zůstane pasivní. Jelikož žalovaný na výzvu ve stanovené lhůtě nereagoval, důsledkem je předpoklad jeho souhlasu s tímto postupem. Žalovaný v řízení zůstal pasivní (v důsledku jeho nezájmu o dosažitelnost na adrese trvalého pobytu se nejspíše o probíhajícím soudním řízení ani nedozvěděl), adresu pro doručování vedle své adresy trvalého pobytu ohlašovně nenahlásil. Soud po žalovaném pátral, zjistil pouze indicie, vedoucí k závěru, že se dlouhodobě pohybuje na [anonymizováno], nepodařilo se však dohledat ani matku jeho dvou dětí, dokonce ani (před) školské zařízení dětí žalovaného (navštěvují-li nějaké). Od novely občanského soudního řádu, provedené zákonem č. 7/2009 Sb., je adresát odpovědný za existenci adresy pro doručování a ochranu vlastních zájmů a je též povinen zajistit přijímání písemností na této adrese bez ohledu na to, zda se zde zdržuje. Je věcí adresáta, zda se pojistil proti doručování na adresu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel tím, že uvede soudu adresu doručování, kde je pro něho bezpečné, že mu bude zásilka doručena. Soud na zákonem stanovenou adresu doručuje povinně, i kdyby mu bylo známo, že na ní k předání a převzetí listiny nemůže dojít, a byť by se dozvěděl ze sdělení některého z účastníků či jiných osob nebo ze své úřední činnosti, kde se adresát fakticky zdržuje. Adresátu lze doručit i na jinou adresu, to však nemá vliv na povinnost soudu doručovat na povinnou adresu pro doručování. Omluvitelným důvodem, pro nějž by bylo možno vyslovit neúčinnost náhradního doručení, nemůže být skutečnost, že se fyzická osoba na adrese pro doručování trvale nezdržuje (usnesení Nejvyššího soudu ve sp. zn. 32 Cdo 80/2012). I nadále je tedy oficiální doručovací adresou žalovaného evidenční adresa dle registru obyvatel a z doručení na adresu faktického pobytu lze procesně vycházet pouze a jen tehdy, pokud dojde k převzetí do vlastních rukou (k čemuž v projednávané věci nedošlo). Žalovaný by tedy měl zvážit, zda se chce i nadále před písemnostmi„ skrývat“ za formální adresou, či zda se stane dosažitelný pro úřední korespondenci. Obecně lze konstatovat, že nedosažitelnost žalovaných ze strany státních orgánů je – při existenci celé řady i bezplatných poraden, poskytujících alespoň hrubé, avšak užitečné informace o možnostech právní ochrany před žalobou - jednou z významných příčin, proč posléze žalovaní čelí "neočekávanému" vymáhání již pravomocných exekučních titulů (nález Ústavního soudu ve sp. zn. I. ÚS 3923/2011 ze dne [datum]). Ignorováním svých práv se žalovaný sám připravuje o možnost účastnit se řízení, vznášet nejrůznější procesní námitky, kterými lze podstatnou část soudy projednávaných nároků ze spotřebitelských závazků odrazit (neb jsou až nezdravě často relativně neplatnými), či přinejmenším ve svůj prospěch ovlivnit lhůtu ke splnění povinnosti (zejm. splátkový kalendář, který si tak nemusí„ zaplatit“ v nákladech následné exekuce). 4. Po skutkové stránce soud dospěl po provedení a zhodnocení níže uvedených důkazů k následujícím závěrům. Postoupení předmětné pohledávky žalobkyně dostatečně prokázala již oznámením o postoupení od původního věřitele. Závazek žalovaného k vrácení jistiny [částka], k zaplacení smluvní pokuty 0,1 % denně a poplatků za upomínky á [částka] (když dvě byly doloženy), žalobkyně prokázala smlouvami č. l. 26 a 28, když druhou žalovaný podepsal vlastnoručně, stejně tak byl doložen i předsmluvní informační formulář, rovněž vlastnoručně podepsaný žalovaným. Právní zástupce žalobkyně doložil dopisem (č. l. 42) vypracování i zaslání (č. l. 43) předžalobní výzvy ve smyslu § 142a o. s. ř. do dispoziční sféry žalovaného (jediná adresa dle smlouvy). 5. Po právní stránce soud uplatněný nárok posoudil následujícím způsobem. Soud vychází ohledně údajů o samotné výši nesplněného závazku ze skutkových tvrzení žalobního návrhu, neboť břemeno tvrzení a dokazování k případnému opaku (tedy zda již nebyl uhrazen) v řízení tížilo procesně pasivního žalovaného. Žalovaný a právní předchůdkyně žalobkyně platně sjednali závazek úvěru ve smyslu § 2395 a násl. občanského zákoníku, včetně smluvní pokuty a poplatků za upomínání. Žalobkyně nepožadovala žádné plnění, které by soud shledal absolutně neplatným, povinnosti byly přehledně ujednány v samotných smlouvách a jsou přiměřené svou výší, smluvní pokuta nepřesáhla limitaci dle § 122 zákona 257/2016 Sb. Soud nezjistil ani porušení § 86 téhož zákona, když žalovaný v té době zřejmě exekuci nečelil a výše jistiny nevyžaduje zvláštní míry opatrnosti a lustrace v dalších databázích. Proto soud žalobě v plném rozsahu vyhověl a s odkazem na § 1970 o. z. včetně úroku z prodlení, když počátek prodlení byl stanoven v souladu s dohodnutou splatností a úroková sazba odpovídá nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 6. O nákladech řízení soud rozhoduje z úřední povinnosti. V daném případě byla žalobkyně v řízení zcela úspěšná, soud tedy dle procesního výsledku sporu v souladu s § 142 odst. 1 o. s. ř. této přiznal k tíži žalovaného právo na úhradu veškerých účelně vynaložených nákladů řízení. Celková výše těchto nákladů pak sestává ze tří mimosmluvních odměn dle § 14b odst. 1 písm. c) bod 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, po [částka] a tří paušálních částek náhrad hotových výdajů á [částka] ve smyslu § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, odpovídajících nákladům, spojeným s převzetím a přípravou věci, se zasláním kvalifikované předžalobní výzvy a s podáním žalobního návrhu. Jelikož je advokát plátcem DPH, přísluší mu tak dále navýšení, odpovídající aktuálně platné sazbě této daně ve výši 21 % z těchto všech částek. Dále je součástí náhrady hodnota zaplaceného soudního poplatku ve výši [částka]. Náhrada nákladů řízení je však dle § 149 odst. 1 o. s. ř. splatná k rukám advokáta jako celek. 7. O lhůtách k plnění soud v obou případech rozhodl dle § 160 odst. 1 věta za středníkem o. s. ř., neboť rozsudek bude zřejmě třeba pro doručení vyvěsit na úřední desce soudu, nedávno skončil nouzový stav a jedná se o nezanedbatelně vysoké plnění, proto soud z důvodu patřičné ochrany žalovaného přiměřeně navýšil lhůty k plnění (fakticky jde o dvoufázový splátkový kalendář), aby měl žalovaný reálnou příležitost případně pohledávku uhradit před podáním důvodného návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí nebo exekuce. Ostatně žalobkyně blíže neprokazovala, že by její právní předchůdkyně s velkou péčí plnila povinnost ve smyslu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, problematické splacení tak musí očekávat. Pro jinou, delší lhůtu k plnění, či dokonce mírnější splátkový kalendář, nebyl shledán žádný mimořádný důvod a sám žalovaný zůstal pasivní a neposkytl tedy soudu žádné argumenty, proč by měl být zájem žalovaného upřednostněn na úkor žalobkyně a jejího právního zástupce tím, že by soud poskytl lhůtu k plnění delší. Měl by však postupovat s vědomím či po dohodě se soudními exekutory (u zdejšího soudu již jedné ve sp. zn. 69 EXE 4826/2021 čelí), aby se nedopustil přečinu zvýhodnění věřitele ve smyslu § 223 odst. 1 trestního zákoníku (případně hradit splátky z nezabavitelných částek svého příjmu, což výše splátky zřejmě umožňuje). I pokud se žalovaná bude vyhýbat následkům vedených exekucí například tím, že bude používat výhradně hotovostní formu příjmů a placení svých potřeb, již tím se vystavuje riziku trestního stíhání pro přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 3 písm. a) trestního zákoníku. Pokud žalovaný získá úvěr a bude prokazatelné, že tak činil s předem pojatým úmyslem jej nehradit, vystavuje opět riziku trestního stíhání, tentokráte pro přečin podvodu dle § 209 odst. 1 trestního zákoníku.