20 C 250/2022-23 — Okresní soud v Teplicích

1. Žalobce se v řízení domáhal žalobou, podanou u zdejšího soudu dne [datum], vyklizení bytu [číslo] (velikost 2+1 s výměrou 48 metrů čtverečných) v domě na adrese [adresa], žalovaná však za měsíce duben až červenec 2022 neuhradila nájem ani zálohy na služby (celkem 47 500 Kč) a své povinnosti nájemce porušovala i jinými způsoby (ručení nočního klidu, kouření ve společných prostorách, hlasitá hudba a křik i přes den, odhazování nedopalků cigaret na společné chodbě). Žalované proto vypověděl nájem nejprve dne [datum], s doručením dne [datum], kterým ji současně vyzval k neporušování výše uvedených povinností nájemce, aby pak dne [datum] vypověděl (s doručením dnem [datum]) nájem dle § 2291 odst. 1 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen „o. z.“) bez výpovědní doby s požadavkem na předání bytu bezodkladně, nejpozději do jednoho měsíce. 2. Soud věc rozhodl postupem dle § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) bez nařízení jednání, neboť žalobci mohl plně vyhovět a žalované soud zaslal výzvu k vyjádření se k případnému souhlasu s tímto postupem a připojil doložku ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř. pro případ, že zůstane pasivní. Jelikož žalovaná na výzvu ve stanovené lhůtě nereagovala, důsledkem je předpoklad jeho souhlasu s tímto postupem. Žalovaná v řízení zůstala pasivní (v důsledku jejího nezájmu o dosažitelnost na adrese trvalého pobytu se nejspíše o probíhajícím soudním řízení ani nedozvěděla), adresu pro doručování vedle své adresy trvalého pobytu ohlašovně nenahlásila. Soud ji současně obeslal i do místa nájmu, i tam však bylo doručeno toliko náhradním způsobem. Od novely občanského soudního řádu, provedené zákonem č. 7/2009 Sb., je adresát odpovědný za existenci adresy pro doručování a ochranu vlastních zájmů a je též povinen zajistit přijímání písemností na této adrese bez ohledu na to, zda se zde zdržuje. Je věcí adresáta, zda se pojistil proti doručování na adresu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel tím, že uvede soudu adresu doručování, kde je pro něho bezpečné, že mu bude zásilka doručena. Soud na zákonem stanovenou adresu doručuje povinně, i kdyby mu bylo známo, že na ní k předání a převzetí listiny nemůže dojít, a byť by se dozvěděl ze sdělení některého z účastníků či jiných osob nebo ze své úřední činnosti, kde se adresát fakticky zdržuje. Adresátu lze doručit i na jinou adresu, to však nemá vliv na povinnost soudu doručovat na povinnou adresu pro doručování. Omluvitelným důvodem, pro nějž by bylo možno vyslovit neúčinnost náhradního doručení, nemůže být skutečnost, že se fyzická osoba na adrese pro doručování trvale nezdržuje (usnesení Nejvyššího soudu ve sp. zn. 32 Cdo 80/2012). I nadále je tedy oficiální doručovací adresou žalované adresa dle registru obyvatel a z doručení na adresu faktického pobytu lze procesně vycházet pouze a jen tehdy, pokud dojde k převzetí do vlastních rukou (k čemuž zde nedošlo). Žalovaná by tedy měla zvážit, zda se chce i nadále před písemnostmi„ skrývat“ za formální adresou, či zda se stane dosažitelným pro úřední korespondenci. Pro účely doručování přitom každý může vedle své adresy trvalého pobytu vůči ohlašovně (typicky obecní/městský úřad v místě trvalého pobytu) nahlásit i tzv. doručovací adresu (§ 10b zákona č. 133/2000 Sb., o evidenci obyvatel), pokud je odlišná. Taková adresa je pak zobrazena v každém výpisu z centrálního registru obyvatel pro všechny státní instituce. Její uvedení není na rozdíl od trvalého pobytu podmíněno doložením právního vztahu k nemovitosti. Obecně lze konstatovat, že nedosažitelnost žalovaných ze strany státních orgánů je – při existenci celé řady i bezplatných poraden, poskytujících alespoň hrubé, avšak užitečné informace o možnostech právní ochrany před žalobou - jednou z významných příčin, proč posléze žalovaní čelí "neočekávanému" vymáhání již pravomocných exekučních titulů (nález Ústavního soudu ve sp. zn. I. ÚS 3923/2011 ze dne [datum]). Ignorováním svých práv žalovaná (s největší pravděpodobností) nezískává žádnou reálnou výhodu a pouze se sama připravuje o možnost účastnit se řízení, vznášet nejrůznější procesní námitky, kterými lze podstatnou část soudy projednávaných nároků ze spotřebitelských závazků odrazit (neb jsou poměrně často relativně neplatnými), či přinejmenším ve svůj prospěch ovlivnit lhůtu ke splnění povinnosti (zejm. splátkový kalendář, který si tak nemusí„ zaplatit“ v nákladech následné exekuce). O možnost procesní obrany se připravila i v tomto řízení. 3. Po skutkové stránce soud dospěl po provedení a zhodnocení níže uvedených důkazů k následujícím závěrům. Nájemní smlouvou ze dne [datum] žalobce prokázal, že žalované pronajal předmětný byt na dobu neurčitou, s jistotou 19 000 Kč, nájemným 6 255 Kč a zálohami za vyjmenované služby 3 245 Kč měsíčně, splatnými v 15. den příslušného měsíce na účet pronajímatele. Byt byla oprávněna užívat se dvěma nezl. dětmi ([číslo], 2013). Dopisem ze dne [datum] žalobce prokázal, že dal žalované výpověď z nájmu bytu z důvodu, uvedeného v § 2288 odst. 1 písm. a) občanského zákoníku (hrubé poručení povinností nájemce) pro nehrazení sjednaných plnění, narušování klidu a čistoty v domě, s uvedením tříměsíční výpovědní doby (do [datum]) a s poučením o možnosti námitek či soudního přezkumu. Současně vyzval žalovanou k doplacení dlužných plnění do [datum] a pohrozil budoucí výpovědí bez výpovědní doby dle § 2291 odst. 1 občanského zákoníku. Dle dodejky došlo k doručení tohoto dopisu žalované dne [datum]. Dopisem ze dne [datum] žalobce prokázal výpověď z nájmu bytu dle § 2291 odst. 1 o. z., chybí však poučení o možnosti námitek či soudního přezkumu. Současně se jedná o kvalifikovanou výzvu před podáním žaloby k soudu, vypracovanou advokátem. Dle dodejky došlo k doručení tohoto dopisu žalované dne [datum]. 4. Po právní stránce soud uplatněný nárok posoudil následujícím způsobem. Podle § 2281 odst. 1 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen „o. z.“) platí, že pronajímatel může vypovědět nájem na dobu určitou nebo neurčitou v tříměsíční výpovědní době, poruší-li nájemce hrubě svou povinnost vyplývající z nájmu (…). Podle odst. 3 tamtéž platí, že vypoví-li pronajímatel nájem z důvodů uvedených v odstavcích 1 a 2, uvede výpovědní důvod ve výpovědi. Podle § [číslo] odst. 1 tamtéž platí, že poruší-li nájemce svou povinnost zvlášť závažným způsobem, má pronajímatel právo vypovědět nájem bez výpovědní doby a požadovat, aby mu nájemce bez zbytečného odkladu byt odevzdal, nejpozději však do jednoho měsíce od skončení nájmu. Dle odst. 2 tamtéž dále platí, že nájemce porušuje svou povinnost zvlášť závažným způsobem, zejména nezaplatil-li nájemné a náklady na služby za dobu alespoň tří měsíců, poškozuje-li byt nebo dům závažným nebo nenapravitelným způsobem, způsobuje-li jinak závažné škody nebo obtíže pronajímateli nebo osobám, které v domě bydlí (…). Dle odst. 3 tamtéž platí, že neuvede-li pronajímatel ve výpovědi, v čem spatřuje zvlášť závažné porušení nájemcovy povinnosti, nebo nevyzve-li před doručením výpovědi nájemce, aby v přiměřené době odstranil své závadné chování, popřípadě odstranil protiprávní stav, k výpovědi se nepřihlíží. Dle § [číslo] odst. 2 tamtéž současně platí, že vypoví-li nájem pronajímatel, poučí nájemce o jeho právu vznést proti výpovědi námitky a navrhnout přezkoumání oprávněnosti výpovědi soudem, jinak je výpověď neplatná. 5. Soud shledal, že žaloba je důvodná a platně sjednaný nájem bytu skončil výpovědí a uplynutím výpovědní doby dnem [datum]. Nehrazení nájemného a současně záloh za sjednané služby za období čtyř měsíců (čemuž žalovaná neodporovala) představuje kvalifikovaný důvod pro výpověď z nájmu bytu ve smyslu § 2281 odst. 1 písm. a) o. z. Tato výpověď splňuje i náležitost poučení ve smyslu § 2286 odst. 2 o. z. Následující výpověď tyto náležitosti nesplňuje, soud k ní proto nepřihlíží jinak, než jako ke kvalifikované předžalobní výzvě. V době rozhodování soudu však již uplynula výpovědní doba původní výpovědi, nic tak nebránilo vyhovění žalobě. Podle § 160 odst. 1 o. s. ř. platí, že uložil-li soud v rozsudku povinnost, je třeba ji splnit do tří dnů od právní moci rozsudku nebo, jde-li o vyklizení bytu, do patnácti dnů od právní moci rozsudku. 6. O nákladech řízení soud rozhoduje z úřední povinnosti. V daném případě byl žalobce v řízení zcela úspěšný, soud tedy dle procesního výsledku sporu v souladu s § 142 odst. 1 o. s. ř. tomuto přiznal k tíži žalované právo na úhradu veškerých účelně vynaložených nákladů řízení. Celková výše těchto nákladů pak sestává ze tří mimosmluvních odměn dle § 7 bod 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve spojení s § 9 odst. 1 tamtéž po 1 500 Kč a tří paušálních částek náhrad hotových výdajů á 300 Kč ve smyslu § 13 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, odpovídajících nákladům, spojeným s převzetím a přípravou věci a podáním žalobního návrhu. Jelikož je advokát dle veřejně dostupné databáze plátcem DPH, přísluší mu tak dále navýšení, odpovídající aktuálně platné sazbě této daně ve výši 21 % z těchto všech částe