20 C 256/2021-104 — Okresní soud v Teplicích

1. Žalobkyně se v řízení domáhala žalobním návrhem, podaným u zdejšího soudu dne [datum], zaplacení pojistného ze smlouvy [číslo] (autopojištění k vozidlu [anonymizováno] [registrační značka] [číslo]) ze dne [datum], za období neplacení pojistného od [datum] do [datum], kdy pojistná smlouva výpovědí pro neplacení zanikla, a úroku z prodlení od ukončení pojistného vztahu do zaplacení. Soud vyzval žalobkyni k upřesnění, jak dospěla k navýšení pojistného ze smluvené částky [částka]. Teprve podáním ze dne [datum], kterým žalobkyně současně vzala žalobu zpět v rozsahu [částka], objasnila, že žalovaný nedodal fotografii stavu tachometru vozidla, pojistné tak bylo dotčeno odebráním slevy (25 % povinného ručení a 60 % na pojištění autoskel) a současně přirážkou 35 % k povinnému ručení na výsledných [částka] měsíčně. Ohledně navýšení na [částka] uvedla, že k tomuto došlo na základě ústní dohody, což nebude prokazovat, a proto vzala žalobu částečně zpět. Dále v průběhu řízení navrhla soudu záměnu účastníků na straně žalobkyně v důsledku postoupení předmětné pohledávky, čemuž soud usnesením ze dne [datum] na č. l. 80 s právní mocí dnem [datum] vyhověl. 2. V souladu s § 157 odst. 4 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) obsahuje tento rozsudek pouze zjednodušené odůvodnění. 3. Soud věc rozhodl postupem dle § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) bez nařízení jednání, neboť žalobkyně s takovým postupem souhlasila předem a žalovanému soud zaslal výzvu k vyjádření se k případnému souhlasu s tímto postupem a připojil doložku ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř. pro případ, že zůstane pasivní. Jelikož žalovaný na výzvu ve stanovené lhůtě nereagoval, důsledkem je předpoklad jeho souhlasu s tímto postupem. Žalovaný v řízení zůstal pasivní, soud po jeho pobytu musel pátrat, soud však nebyl schopen ověřit, zda žalovaný bydlí i na další možné adrese ([anonymizována dvě slova] v [obec]). Od novely občanského soudního řádu, provedené zákonem č. 7/2009 Sb., je adresát odpovědný za existenci adresy pro doručování a ochranu vlastních zájmů a je též povinen zajistit přijímání písemností na této adrese bez ohledu na to, zda se zde zdržuje. Je věcí adresáta, zda se pojistil proti doručování na adresu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel tím, že uvede soudu adresu doručování, kde je pro něho bezpečné, že mu bude zásilka doručena. Soud na zákonem stanovenou adresu doručuje povinně, i kdyby mu bylo známo, že na ní k předání a převzetí listiny nemůže dojít, a byť by se dozvěděl ze sdělení některého z účastníků či jiných osob nebo ze své úřední činnosti, kde se adresát fakticky zdržuje. Adresátu lze doručit i na jinou adresu, to však nemá vliv na povinnost soudu doručovat na povinnou adresu pro doručování. Omluvitelným důvodem, pro nějž by bylo možno vyslovit neúčinnost náhradního doručení, nemůže být skutečnost, že se fyzická osoba na adrese pro doručování trvale nezdržuje (usnesení Nejvyššího soudu ve sp. zn. 32 Cdo 80/2012). I nadále je tedy oficiální doručovací adresou žalovaného adresa dle registru obyvatel a z doručení na adresu faktického pobytu lze procesně vycházet pouze a jen tehdy, pokud dojde k převzetí do vlastních rukou (k čemuž zde nedošlo). Žalovaný by tedy měl zvážit, zda se chce i nadále před písemnostmi„ skrývat“ za formální adresou, či zda se stane dosažitelný pro úřední korespondenci. Obecně lze konstatovat, že nedosažitelnost žalovaných ze strany státních orgánů je – při existenci celé řady i bezplatných poraden, poskytujících alespoň hrubé, avšak užitečné informace o možnostech právní ochrany před žalobou - jednou z významných příčin, proč posléze žalovaní čelí "neočekávanému" vymáhání již pravomocných exekučních titulů (nález Ústavního soudu ve sp. zn. I. ÚS 3923/2011 ze dne [datum]). Ignorováním svých práv žalovaný (s největší pravděpodobností) nezískává žádnou reálnou výhodu a pouze se sám připravuje o možnost účastnit se řízení, vznášet nejrůznější procesní námitky, kterými lze podstatnou část soudy projednávaných nároků ze spotřebitelských závazků odrazit (neb jsou až nezdravě často relativně neplatnými), či přinejmenším ve svůj prospěch ovlivnit lhůtu ke splnění povinnosti (zejm. splátkový kalendář, který si tak nemusí„ zaplatit“ v nákladech následné exekuce). 4. Po skutkové stránce soud dospěl po provedení a zhodnocení níže uvedených důkazů k následujícím závěrům. Smlouvou o postoupení pohledávky č. l. 37 a přílohovým seznamem (zejm. č. l. 77) bylo prokázáno, že žalobkyně předmětnou za žalovaným pohledávku od původní věřitelky nabyla. Žalobkyně prokázala pojistnou smlouvou č. l. 13 a dodatkem č. l. 15 závazek žalovaného hradit měsíčně na pojistném [částka] z titulu pojištění odpovědnosti ve smyslu zákona č. 168/1999 Sb. a pojištění autoskel od [datum]. Dodatkem k této smlouvě prokázala, že pojistné je se slevou 25 % a nebude-li doložen stav tachometru do [datum] či bude překročen předpokládaný roční nájezd do 7 500 km, bude sleva odňata a navíc navýšena o 35 %, dále bude v takovém případě odňata sleva pojištění skel vozidla, která činila 60 %. Tím bylo aritmeticky odůvodněno navýšení pojistného z měsíční splátky na [částka]. Žalobkyně i její právní zástupce prokázali vypracování a doručování předžalobních výzev, výzvy žalobkyně obsahují informaci o zániku pojištění ke dni [datum] (od tohoto dne by se tedy mohlo jednat o nepojištěné vozidlo, což může obdobně vyústit v uplatnění dalšího nároku proti žalovanému, tentokráte od [obec] kanceláře pojistitelů). Žalobkyně výzvy adresovala s výjimkou jedné na sjednanou korespondenční adresu ([ulice a číslo] v [obec]), soud tedy má písemnost za došlé do dispoziční sféry žalovaného. 5. Po právní stránce soud uplatněný nárok posoudil následujícím způsobem. Účastníci platně sjednali pojistnou spotřebitelskou smlouvu s charakterem škodového pojištění ve smyslu zákona č. 168/1999 Sb., s podpůrným užitím ustanovení o pojištění dle občanského zákoníku č. 89/2012 Sb., z níž žalovanému svědčila povinnost hradit vždy k 6. dni měsíce pojistné ve výši [částka] na účet žalobkyně, když původně sjednaná výše byla navýšena v důsledku nesplnění smluvní povinnosti žalovaného (doložit nájezd vozidla). Podle § 13 odst. 2 tamtéž dále platí, že zanikne-li pojištění odpovědnosti před uplynutím doby, na kterou bylo pojištění sjednáno, má pojistitel právo na pojistné do konce kalendářního měsíce, ve kterém pojištění odpovědnosti zaniklo. Žalobkyně by tedy měla právo na uhrazení pojistného do [datum], požaduje však za období kratší. Soud vychází ohledně údajů o výši nesplněného závazku ze skutkových tvrzení žalobního návrhu, neboť břemeno tvrzení a dokazování k případnému opaku v řízení tížilo procesně pasivního žalovaného. Žaloba je současně důvodná i z hlediska nároku na úrok z prodlení (§ 1970 občanského zákoníku), který je požadován ve prospěch žalovaného až od ukončení pojistného vztahu (ačkoliv je v prodlení již od každého příslušného měsíce trvání pojištění), výše úroku odpovídá nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Soud proto mohl žalobě vyhovět v plném rozsahu. 6. Podle § 96 odst. 1, 2 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) platí, že žalobce (navrhovatel) může vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela. Je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví. 7. Soud v důsledku zpětvzetí části žaloby, včetně výslovné žádosti o zastavení řízení, II. výrokem tohoto usnesení vyhověl a řízení v tomto rozsahu zastavil. Přestože žalobkyně neuvedla jako součást jistiny příslušenství, z formulace„ zbytkového“ nároku implicitně vyplývá, že tak neučinila jen opomenutím a úroku z prodlení z této částky se rovněž nedomáhala. Soud proto řízení zastavil i v příslušné části úroku z prodlení. Souhlasu žalovaného s tímto postupem nebylo třeba, neboť nedošlo k zahájení jednání čtením žaloby u (ne-) nařízeného jednání (§ 96 odst. 4 tamtéž). 8. O nákladech řízení soud rozhoduje z úřední povinnosti. V daném případě byla žalobkyně v řízení v převážné míře (nad 90 %) úspěšná, soud tedy dle procesního výsledku sporu v souladu s § 142 odst. 3 o. s. ř. této přiznal k tíži žalovaného právo na úhradu veškerých účelně vynaložených nákladů řízení. Podle § 146 odst. 2 o. s. ř. platí, že jestliže některý z účastníků zavinil, že řízení muselo být zastaveno, je povinen hradit jeho náklady. Byl-li však pro chování žalovaného vzat zpět návrh, který byl podán důvodně, je povinen hradit náklady řízení žalovaný. Toto ustanovení se tak neuplatní, neboť jde o marginální část nároku (tj. méně než 10 %). 9. Celková výše částky těchto nákladů pak sestává ze tří mimosmluvních odměn dle § 14b odst. 1 písm. c) bod 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, po [částka] a tří paušálních částek náhrad hotových výdajů á [částka] ve smyslu § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, odpovídajících nákladům, spojeným s převzetím a přípravou věci, s vypracováním a zasláním předžalobní výzvy a s podáním žalobního návrhu. Jelikož je advokát plátcem DPH, p