20 C 284/2022-29 — Okresní soud v Teplicích

1. V souladu s § 157 odst. 4 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) obsahuje tento rozsudek pouze zjednodušené odůvodnění. 2. Žalobkyně se v řízení domáhala žalobním návrhem, podaným u zdejšího soudu dne [datum], zaplacení nákladů, spojených s ošetřením (regulační poplatek 90 Kč) a umístěním žalované na protialkoholní záchytné stanici v [nemocnice] (3 000 Kč), provozované žalobkyní, dne [datum]. 3. Soud věc rozhodl postupem dle § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) bez nařízení jednání, neboť žalobkyně s takovým postupem souhlasila předem a žalované soud zaslal výzvu k vyjádření se k případnému souhlasu s tímto postupem a připojil doložku ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř. pro případ, že zůstane pasivní. Jelikož žalovaná na výzvu ve stanovené lhůtě nereagovala, důsledkem je předpoklad jejího souhlasu s tímto postupem. Žalovaná v řízení zůstala pasivní (v důsledku nezájmu o dosažitelnost na adrese trvalého pobytu se nejspíše o probíhajícím soudním řízení ani nedozvěděla), adresu pro doručování vedle své adresy trvalého pobytu ohlašovně nenahlásila. 4. Od novely občanského soudního řádu, provedené zákonem č. 7/2009 Sb., je adresát odpovědný za existenci adresy pro doručování a ochranu vlastních zájmů a je též povinen zajistit přijímání písemností na této adrese bez ohledu na to, zda se zde zdržuje. Je věcí adresáta, zda se pojistil proti doručování na adresu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel tím, že uvede soudu adresu doručování, kde je pro něho bezpečné, že mu bude zásilka doručena. Soud na zákonem stanovenou adresu doručuje povinně, i kdyby mu bylo známo, že na ní k předání a převzetí listiny nemůže dojít, a byť by se dozvěděl ze sdělení některého z účastníků či jiných osob nebo ze své úřední činnosti, kde se adresát fakticky zdržuje. Adresátu lze doručit i na jinou adresu, to však nemá vliv na povinnost soudu doručovat na povinnou adresu pro doručování. Omluvitelným důvodem, pro nějž by bylo možno vyslovit neúčinnost náhradního doručení, nemůže být skutečnost, že se fyzická osoba na adrese pro doručování trvale nezdržuje (usnesení Nejvyššího soudu ve sp. zn. 32 Cdo 80/2012). I nadále je tedy oficiální doručovací adresou žalované adresa dle registru obyvatel a z doručení na adresu faktického pobytu lze procesně vycházet pouze a jen tehdy, pokud dojde k převzetí do vlastních rukou. Žalovaná by tedy měla zvážit, zda se chce i nadále před písemnostmi„ skrývat“ za formální adresou, či zda se stane dosažitelnou pro úřední korespondenci. Pro účely doručování přitom každý může vedle své adresy trvalého pobytu vůči ohlašovně (typicky obecní/městský úřad v místě trvalého pobytu) nahlásit i tzv. doručovací adresu (§ 10b zákona č. 133/2000 Sb., o evidenci obyvatel), pokud je odlišná. Taková adresa je pak zobrazena v každém výpisu z centrálního registru obyvatel pro všechny státní instituce. Její uvedení není na rozdíl od trvalého pobytu podmíněno doložením právního vztahu k nemovitosti. Obecně lze konstatovat, že nedosažitelnost žalovaných ze strany státních orgánů je – při existenci celé řady i bezplatných poraden, poskytujících alespoň hrubé, avšak užitečné informace o možnostech právní ochrany před žalobou - jednou z významných příčin, proč posléze žalovaní čelí "neočekávanému" vymáhání již pravomocných exekučních titulů (nález Ústavního soudu ve sp. zn. I. ÚS 3923/2011 ze dne [datum]). Ignorováním svých práv žalovaná (s největší pravděpodobností) nezískává žádnou reálnou výhodu a pouze se sama připravuje o možnost účastnit se řízení, vznášet nejrůznější procesní námitky, kterými lze podstatnou část soudy projednávaných nároků ze spotřebitelských závazků odrazit (neb jsou poměrně často relativně neplatnými), či přinejmenším ve svůj prospěch ovlivnit lhůtu ke splnění povinnosti (zejm. splátkový kalendář, který si tak nemusí„ zaplatit“ v nákladech následné exekuce). 5. Po skutkové stránce soud dospěl po provedení a zhodnocení níže uvedených důkazů k následujícím závěrům. Žalovaná byla dne [datum] ve 20:42 hodin ošetřena a pobývala do následujícího dne na protialkoholní záchytné stanici při [nemocnice], jejíž provozovatelkou je žalobkyně. Při propuštění byla žalovaná vyzvána k úhradě nákladů na ošetření a pobyt v celkové výši 3 090 Kč, které nezaplatila, ale uznala svůj dluh vůči žalobkyni z uvedeného důvodu v uvedené výši (obě vyúčtování č. l. 10 a 12) a zavázala se jej zaplatit do 7 dnů od podpisu uznání dluhu. Žalobkyně doložila ceník služeb s touto položkou (č. l. 11) a dopisem (č. l. 13) vypracování i zaslání (č. l. 14) předžalobní výzvy ve smyslu § 142a o. s. ř. do dispoziční sféry žalované (adresa trvalého bydliště, jinou zřejmě žalovaná neuvedla). 6. Po právní stránce soud uplatněný nárok posoudil následujícím způsobem. Podle § 16a odst. 1 zákona č. 48/1997 Sb. platí, že pojištěnec, anebo za něj jeho zákonný zástupce, je povinen hradit poskytovateli regulační poplatek ve výši 90 Kč za využití lékařské pohotovostní služby nebo pohotovostní služby v oboru zubní lékařství. Podle ustanovení § 89e odst. 1 věty první před středníkem zákona č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách (ve znění účinném od 31. 5. 2017), platilo, že prokáže-li se přítomnost alkoholu nebo jiné návykové látky, hradí poskytovateli záchytné služby náklady na poskytnutou záchytnou službu osoba, které byla záchytná služba poskytnuta. Zjištěný skutkový stav soud posoudil po právní stránce podle obou shora citovaných zákonných ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Nárok byl prokázán již výslovným uznáním obou závazků na formuláři s vlastnoručními podpisy žalované, byť soud neznal okolnosti přítomnosti žalované v nemocničním zařízení ani stanovenou diagnózu (než dovozením z [anonymizována čtyři slova]). Soud vychází ohledně údajů o výši nesplněného závazku ze skutkových tvrzení žalobního návrhu, neboť břemeno tvrzení a dokazování k případnému opaku (tzn. zda již pohledávku zaplatila) v řízení tížilo procesně pasivní žalovanou. Proto soud uložil žalované, aby zaplatil žalobkyni částku 3 090 Kč. Protože je žalovaná v prodlení se zaplacením peněžité pohledávky, má žalobkyně podle § 1970 občanského zákoníku vedle práva na zaplacení pohledávky právo na zaplacení úroku z prodlení ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Soud část nároku kapitalizoval (0,20 Kč za několik dnů prodlení s částkou 90 Kč) a zápis úroku z prodlení tím zjednodušil. 7. O nákladech řízení soud rozhoduje z úřední povinnosti a jejich výši stanovuje svým rozhodnutím i v případě, že není výslovně požadována částka nižší, než na jakou má účastník, kterému právo přísluší, nárok, tzn. pokud se nároku na náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti výslovně nevzdá. V daném případě byla žalobkyně v řízení zcela úspěšná, soud tedy dle procesního výsledku sporu v souladu s § 142 odst. 1 o. s. ř. této přiznal k tíži žalovaného právo na úhradu veškerých účelně vynaložených nákladů řízení. Celková částka těchto nákladů pak sestává ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč, a jelikož předžalobní výzvu a žalobu vypracovala a podala sama žalobkyně, i jí přísluší paušální částka náhrady hotových výdajů á 100 Kč ve smyslu § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb., odpovídající nákladům, spojeným s příslušným úkonem ve smyslu § 1 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. Nárok má nicméně charakter formulářového návrhu, nepochybně nejde o první ani poslední nárok tohoto druhu v praxi záchytné stanice. Jelikož je i sama žalobkyně (zvláštním) plátcem DPH, přísluší jí tak částka 2x 121 Kč, odpovídající navýšení paušální částky dle aktuálně platné sazby této daně. 8. O lhůtách k plnění soud v obou případech rozhodl dle § 160 odst. 1 věta za středníkem o. s. ř., neboť jde o poměrně vysokou částku a trvá energetická, inflační a uprchlická krize. Jelikož však není vyloučeno, že žalovaná přijme možnost pohledávku hradit dobrovolně, aby se vyhnula jejímu navýšení podáním důvodného návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí nebo exekuce, která pohledávku navýší o náklady exekuce (hotové výdaje soudního exekutora a odměna soudního exekutora, zpravidla nejméně 6 555 Kč; případně dále odměna právního zástupce za zastupování v exekučním řízení), soud základní třídenní pariční lhůtu mimořádně prodloužil. Pro jinou, delší lhůtu k plnění, či dokonce mírnější splátkový kalendář, nebyl shledán žádný mimořádný důvod, když na straně druhé není jisté, že se žalovaná o rozsudku vůbec dozví. Soudu je známo pouze to, že donedávna udržovala vztah se [jméno] [příjmení], o němž soud z jiného řízení ví, že je mu zasílán důchod na adresu [ulice a číslo] v [obec] a tam se soud pokusí rozsudek rovněž zaslat.