20 C 98/2022-53 — Okresní soud v Teplicích

1. V souladu s § 157 odst. 4 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) obsahuje tento rozsudek pouze zjednodušené odůvodnění. 2. Žalobkyně se v řízení domáhala žalobním návrhem, podaným u zdejšího soudu dne [datum], zaplacení plnění z úvěrové smlouvy [číslo] ze dne [datum], sjednané s právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba], dle které poskytla žalované jistinu (výplatou v obchodním místě u zprostředkovatele [právnická osoba]) [částka], žalovaný se zavázal ji vrátit do 30 dnů, což neučinil, proto je vedle jistiny dále požadována smluvní pokuta [částka] (0,1 % denně za období od [datum] do [datum]), poplatek [částka] za upomínání a kapitalizovaný úrok z prodlení částkou [částka] za období od [datum] do [datum] a dále z jistiny od [datum] do zaplacení. Dále požaduje [částka] na nákladech upomínání (osobní návštěva á [částka]). 3. Soud věc rozhodl postupem dle § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) bez nařízení jednání, neboť žalobkyně s takovým postupem souhlasila předem a žalovanému soud zaslal výzvu k vyjádření se k případnému souhlasu s tímto postupem a připojil doložku ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř. pro případ, že zůstane pasivní. Jelikož žalovaný na výzvu ve stanovené lhůtě nereagoval, důsledkem je předpoklad jeho souhlasu s tímto postupem. Žalovaný v řízení zůstal pasivní (v důsledku jeho nezájmu o dosažitelnost na adrese trvalého pobytu se nejspíše o probíhajícím soudním řízení ani nedozvěděl), adresu pro doručování vedle své adresy trvalého pobytu ohlašovně nenahlásil. Soud po žalovaném pátral, jiné bydliště nezjistil. Obeslal dále žalovaného na emailovou adresu [email], která vyplynula i z dalšího řízení u zdejšího soudu. Od novely občanského soudního řádu, provedené zákonem č. 7/2009 Sb., je adresát odpovědný za existenci adresy pro doručování a ochranu vlastních zájmů a je též povinen zajistit přijímání písemností na této adrese bez ohledu na to, zda se zde zdržuje. Je věcí adresáta, zda se pojistil proti doručování na adresu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel tím, že uvede soudu adresu doručování, kde je pro něho bezpečné, že mu bude zásilka doručena. Soud na zákonem stanovenou adresu doručuje povinně, i kdyby mu bylo známo, že na ní k předání a převzetí listiny nemůže dojít, a byť by se dozvěděl ze sdělení některého z účastníků či jiných osob nebo ze své úřední činnosti, kde se adresát fakticky zdržuje. Adresátu lze doručit i na jinou adresu, to však nemá vliv na povinnost soudu doručovat na povinnou adresu pro doručování. Omluvitelným důvodem, pro nějž by bylo možno vyslovit neúčinnost náhradního doručení, nemůže být skutečnost, že se fyzická osoba na adrese pro doručování trvale nezdržuje (usnesení Nejvyššího soudu ve sp. zn. 32 Cdo 80/2012). I nadále je tedy oficiální doručovací adresou žalovaného adresa dle registru obyvatel a z doručení na adresu faktického pobytu lze procesně vycházet pouze a jen tehdy, pokud dojde k převzetí do vlastních rukou. Žalovaný by tedy měl zvážit, zda se chce i nadále před písemnostmi„ skrývat“ za formální adresou, či zda se stane dosažitelným pro úřední korespondenci. Obecně lze konstatovat, že nedosažitelnost žalovaných ze strany státních orgánů je – při existenci celé řady i bezplatných poraden, poskytujících alespoň hrubé, avšak užitečné informace o možnostech právní ochrany před žalobou - jednou z významných příčin, proč posléze žalovaní čelí "neočekávanému" vymáhání již pravomocných exekučních titulů (nález Ústavního soudu ve sp. zn. I. ÚS 3923/2011 ze dne [datum]). Ignorováním svých práv se žalovaný sám připravuje o možnost účastnit se řízení, vznášet nejrůznější procesní námitky, kterými lze podstatnou část soudy projednávaných nároků ze spotřebitelských závazků odrazit (neb jsou až nezdravě často relativně neplatnými), či přinejmenším ve svůj prospěch ovlivnit lhůtu ke splnění povinnosti (zejm. splátkový kalendář, který si tak nemusí„ zaplatit“ v nákladech následné exekuce). 4. Po skutkové stránce soud dospěl po provedení a zhodnocení níže uvedených důkazů k následujícím závěrům. Postoupení předmětné pohledávky žalobkyně dostatečně prokázala již oznámením o postoupení od původního věřitele č. l. 23. Závazek žalovaného k vrácení jistiny [částka], k zaplacení smluvní pokuty 0,1 % denně a poplatků za upomínky á [částka] (když nejméně tři byly i doloženy), žalobkyně prokázala smlouvou č. l. 28, kterou žalovaný podepsal vlastnoručně, stejně tak byl doložen i předsmluvní informační formulář č. l. 26, rovněž vlastnoručně podepsaný. Ujednání o úhradě nákladů vymáhání není obsahem samotných smluvních dokumentů (jejich případná úprava v jiných dokumentech nemá pro řízení význam). Právní zástupce žalobkyně doložil dopisem (č. l. 42) vypracování i zaslání předžalobní výzvy ve smyslu § 142a o. s. ř. do dispoziční sféry žalovaného (jediná adresa dle smlouvy), nicméně nejedná se o první výzvu s informací o pohrůžce soudním řízením. 5. Po právní stránce soud uplatněný nárok posoudil následujícím způsobem. Soud vychází ohledně údajů o samotné výši nesplněného závazku ze skutkových tvrzení žalobního návrhu, neboť břemeno tvrzení a dokazování k případnému opaku (tedy zda již nebyl uhrazen) v řízení tížilo procesně pasivního žalovaného. Žalovaný a právní předchůdkyně žalobkyně platně sjednali závazek úvěru ve smyslu § 2395 a násl. občanského zákoníku, včetně smluvní pokuty a poplatků za upomínání á [částka] Tyto povinnosti byly přehledně ujednány v samotných smlouvách a jsou přiměřené svou výší, smluvní pokuta nepřesáhla limitaci dle § 122 zákona 257/2016 Sb. Soud nezjistil ani porušení § 86 téhož zákona, když žalovaný v té době zřejmě exekuci nečelil (nyní již ano – sp. zn. 62 EXE 1160/2021, 69 EXE 1190/2022 a 69 EXE 1359/2022) a výše jistiny nevyžaduje zvláštní míry opatrnosti a lustrace v dalších databázích. Proto soud žalobě v rozsahu I. výroku vyhověl a s odkazem na § 1970 o. z. včetně úroku z prodlení, když počátek prodlení byl stanoven v souladu s dohodnutou splatností a úroková sazba odpovídá nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 6. Pokud se týká částky [částka], soud takové ujednání nedohledal v samotných smlouvách. Pokud si jej žalobkyně zcela nevymyslela, v této souvislosti i nadále platí závěry, vyjádřené v nálezu Ústavního soudu ve sp. zn. I. ÚS 3512/11, dle jehož odůvodnění je absolutně neplatné ujednání ohledně povinnosti, svou povahou blízké smluvní pokutě, která je sjednána toliko v rámci obecných obchodních podmínek, k nimž žalovaný nepřipojuje svůj podpis, a jako běžný spotřebitel očekává, že ujednání obsahují toliko technické smluvní klauzule, nikoliv podstatnou platební povinnost, resp. v případě sazebníku dalších poplatků není zajištěno ani to, že s ním byl žalovaný při kontraktaci seznámen. Žalovaný se platnosti těchto ustanovení v řízení nedovolal. Dále je třeba přihlédnout k odůvodnění (a právní větě) rozsudku Nejvyššího soudu ve sp. zn. 32 Cdo 3530/2016 ze dne 19. 6. 2018, dle kterého je uvádění takových smluvních povinností v navazujících dokumentech nepřípustnou překážkou pro to, aby se s povinnostmi spotřebitel mohl seznámit. Meze smluvní volnosti nejsou nekonečné, nadměrným hromaděním nároků pro případ prodlení se poskytovatel spotřebitelských závazků vystavuje riziku jejich nepřiznání, neboť mohou být posouzeny jako skrytý zdroj zisku u rizikově poskytovaných úvěrů. V tomto případě však neshledal ani platné sjednání takového závazku, proto se dalšími argumenty zabývat ani nemusel. 7. O nákladech řízení soud rozhoduje z úřední povinnosti. V daném případě byla žalobkyně v řízení v převážné míře (nad 90 %) úspěšná, soud tedy dle procesního výsledku sporu v souladu s § 142 odst. 3 o. s. ř. této přiznal k tíži žalované právo na úhradu veškerých účelně vynaložených nákladů řízení. Celková výše těchto nákladů pak sestává ze dvou mimosmluvních odměn dle § 14b odst. 1 písm. c) bod 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, po [částka] a dvou paušálních částek náhrad hotových výdajů á [částka] ve smyslu § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, odpovídajících nákladům, spojeným s převzetím a přípravou věci a s podáním žalobního návrhu. Jelikož je advokát plátcem DPH, přísluší mu tak dále navýšení, odpovídající aktuálně platné sazbě této daně ve výši 21 % z těchto všech částek. Dále je součástí náhrady hodnota zaplaceného soudního poplatku ve výši [částka]. Náhrada nákladů řízení je však dle § 149 odst. 1 o. s. ř. splatná k rukám advokáta jako celek. Za zaslání kvalifikované předžalobní výzvy právním zástupcem soud naopak náhradu nepřiznal, neboť šlo o zcela zjevně neúčelné duplikování předchozích výzev, které již daný účel naplnily beze zbytku a žalovaný si je ostatně hradí. 8. O lhůtách k plnění soud v obou případech rozhodl dle § 160 odst. 1 věta za středníkem o. s. ř., neboť rozsudek bude zřejmě třeba pro doručení vyvěsit na úřední desce soudu, žalovaný má již tři exekuce a jedná se o nezanedbatelně vysoké plnění. K ochraně zájmů žalobkyně soud stanovil sankci ztrátou výhody splátek pro případ, že