10 C 317/2015-607 — Okresní soud v Teplicích

1. Žalobce se svou žalobou podanou soudu dne 22. 10. 2015 domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 2 500 000 Kč s příslušenstvím, konkrétně s úrokem z prodlení z žalované částky od 22. 10. 2015 do zaplacení. Svou žalobu odůvodnil tím, že žalovaná ve svém znaleckém posudku ze dne 31. 7. 2013 č. 2799/74/ 2013 ocenila částkou 2 000 000 Kč nemovitosti žalobce vedené na LV [číslo] v k.ú. [obec], které byly předmětem dražby v rámci insolvenčního řízení žalobce vedeného u Krajského soudu v Ústí nad Labem pobočka [obec] pod sp.zn. [insolvenční spisová značka]. Žalobce namítá, že ve znaleckém posudku žalovanou uvedená cena nemovitostí neodpovídala správné výši obvyklé ceny nemovitostí, když nesprávnost znaleckého posudku žalované spočívá zejména v tom, že žalovaná nezjistila všechny rozhodné skutečnosti pro určení správné výše obvyklé ceny bytové jednotky [číslo] neocenila všechny nemovitosti a uvedla nesprávnou výměru podlahové plochy bytové jednotky, když namísto 295m2 uvedla jen 120m2, neocenila vybavení bytu, neocenila spoluvlastnický podíl žalobce na společných částech domu [adresa], nezjistila, že bytová jednotka je třípodlažní, tj. podsklepená, neocenila náročnost založení a výstavby tohoto podsklepení, když se jedná o pískové podloží, skálu a negativní účinky vody, neocenila provedení protiradonových opatření. Žalobce tedy tvrdí, že správně určená obvyklá cena nemovitostí měla být 4 500 000 Kč, přičemž nejnižší podání z této ceny pro dražbu mělo být ve výši 3 000 000 Kč a nikoli ve výši 1 300 000 Kč. Žalobce očekával, že po vydražení nemovitostí budou uspokojeni všichni věřitelé a následně mu bude zbylá částka vyplacena. Žalobci tak dle jeho tvrzení v žalobě vznikla škoda schválením konečné zprávy v insolvenčním řízení usnesením KSUL v Liberci ze dne 29. 9. 2014 č.j. [insolvenční spisová značka], když nemovitosti byly prodány v dražbě za nejnižší podání, tedy za cenu 1 300 000 Kč. 2. Usnesením Okresního soudu v Teplicích ze dne 27. 4. 2018 č.j. 10 C 317/2015-98 bylo žalobci přiznáno právo na osvobození od soudních poplatků dle § 138 odst.1 o.s.ř. a byl mu ustanoven právní zástupce dle ustanovení § 30 o.s.ř. 3. Dne 27. 6. 2018 podal žalobce návrh na vydání předběžného opatření, jímž se domáhal, aby soud zakázal žalované nakládat s nemovitostmi, které jsou evidovány v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu pro Ústecký kraj, katastrální pracoviště Teplice, zapsané na listu vlastnictví [číslo] [číslo] v k.ú. [obec], zakázal žalované převést vlastnictví k těmto nemovitostem, zřídit zástavní či jiné právo a věcné břemeno k těmto nemovitostem, či jinak tyto nemovitosti zatížit. Návrh odůvodnil tím, že je ve věci podané žaloba o zaplacení částky ve výši 2 500 000 Kč s příslušenstvím. Žalovaná vlastní nemovitosti zapsané na listu vlastnictví [číslo] [číslo] v k.ú. [obec]. Žalobce navrhuje vydat předběžné opatření dle ustanovení § 74 odst. 1 věta druhá o.s.ř., neboť je zde obava, že by mohl být ohrožen výkon rozhodnutí. Návrh na vydání předběžného opatření byl usnesením zdejšího soudu ze dne 2.7.2018 č.j. 10 C 317/2015-119, které nabylo právní moci dne 26. 7. 2018, zamítnut. 4. Žalovaná s žalobou nesouhlasila s tím, že se jedná o subjektivní názor žalobce, odmítá tvrzení žalobce o jejím úmyslném jednání. Uvádí, že znalecký posudek ze dne 31. 7. 2013 č. 2799/74/ 2013 vyhotovila v souladu se svým nejlepším přesvědčením, průzkumem trhu a za okolností vzniklých nečinností žalobce, znalecký posudek byl vyhotoven na cenu obvyklou, která reflektuje tržní podmínky v místě a čase zadání. Dále namítá, že žalobce mohl a měl jím domnělé vady posudku vytknout v průběhu insolvenčního řízení před zpeněžením nemovitosti, vady však nevytkl a nenavrhl důkazní prostředek k prokázání nyní tvrzených vad. Žalobce dle žalované uvádí ostatní zúčastněné v omyl, když tvrdí, že o vyhotovení posudku a proceduře ocenění nemovitostí v insolvenčním řízení nebyl informován. Skutečnost, že si žalobce nepřebírá poštu, nemůže být k tíži žalované. Tvrdí-li žalobce, že již v době ocenění nemovitostí o tvrzeném zásahu do svých práv věděl, porušil tak prevenční povinnost, neboť pro zabránění vzniku případné škody ničeho neučinil. Žalobce v průběhu insolvenčního řízení rezignoval na správu nemovitostí, neučinil žádné opatření k aktivaci vyššího počtu dražitelů a tím zvýšení ceny nemovitostí, nevyužil bezplatných možností propagace a inzerce nemovitostí a porušil tak svou prevenční povinnost vzniku tvrzené domnělé škody. Žalovaná dále namítá, že zde není příčinná souvislost mezi vznikem škody a výší zjištěné ceny nemovitostí dotčeným znaleckým posudkem, neboť cena dosažená vydražením je tvořena poptávkou na relevantním trhu a až samotný výsledek dražby odpoví na otázku ceny nemovitostí, neboť pokud je cena vyšší, tato skutečnost se projeví při samotné dražbě, přičemž žalovaná odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 20 Cdo 1083/2005. Žalovaná dále namítá, že znalec není ten, kdo rozhoduje o ceně, ale ten, kdo ji odhaduje. Namítá, že zajištěný věřitel dává souhlas se zpeněžením nemovitosti s vědomím o závěrech posudku vyhotoveného žalovanou. V dané věci navrhl dražitel nejnižší podání na částku ve výši 1 400 000 Kč (více než 2/3) a zajištěný věřitel dal pokyn k nejnižšímu podání ve výši 1 300 000 Kč (méně než 2/3). Žalovaná jako znalkyně tomuto rozhodování nebyla přítomna a nezasahovala do něj. 5. Žalobce k obraně žalované namítá, že jednání žalované muselo být úmyslné, když musela z listu vlastnictví k předmětným nemovitostem vědět, že podlahová plocha bytové jednotky činí 197 m2 a nikoli 120 m2 a musela tedy vědět, že uvedením menší podlahové plochy bytové jednotky může způsobit škodu. Dále žalobce namítá, že znalecký posudek byl založen do insolvenčního rejstříku až dne 2.10.2014, přičemž dražba se měla konat dne 1.10.2013. Žalobce namítá, že nebyl nijak vyrozuměn žalovanou o konání místního šetření za účelem prohlídky nemovitostí. 6. Žalovaná následně v průběhu řízení upřesnila, že o konání prohlídky nemovitostí za účelem vyhotovení znaleckého posudku upozornila žalobce pouze telefonicky, nikoli písemně. 7. Z provedeného dokazování byl zjištěn následující skutkový stav. Ze spisu Krajského soudu v Ústí nad Labem pobočka v Liberci sp.zn. [insolvenční spisová značka] bylo zjištěno následující. Úpadek žalobce byl zjištěn usnesením ze dne 5. 12. 2011. Usnesením ze dne 15. 3. 2012 č.j. [insolvenční spisová značka] bylo rozhodnuto o schválení oddlužení žalobce jako dlužníka zpeněžením majetkové podstaty. Do insolvenčního řízení žalobce jako dlužníka bylo přihlášeno 16 věřitelů s pohledávkami celkem ve výši 2 882 847,92 Kč. Z toho pohledávky ve výši 1 994 879,49 Kč byly pohledávky zajištěné, nezajištěné pohledávky byly ve výši 887 968,43 Kč. Žádná z pohledávek nebyla popřena. Z konečné zprávy ze dne 29. 9. 2014 č.j. [insolvenční spisová značka] bylo zjištěno, že majetek žalobce jako dlužníka byl zpeněžen ve veřejné dražbě ze dne 1.10.2013 za částku ve výši 1 300 000 Kč. Částka ve výši 1 192 568,22 Kč byla z výtěžku uhrazena zajištěnému věřiteli, zbývající část výtěžku byla použita na úhradu nákladů spojených se správou a zpeněžením majetkové podstaty, odměnu a hotové výdaje insolvenčního správce. 8. Žalobce navrhl soudu osvobození od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny. Tento návrh žalobce byl v insolvenčním řízení zamítnut usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka v | [obec] ze dne 4. 4. 2016 č.j. [insolvenční spisová značka]. Žalobce proti zamítavému usnesení podal odvolání, odvolacím soudem bylo napadené rozhodnutí zrušeno a věc byla vrácena k dalšímu řízení. Následně bylo usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem pobočka v Liberci ze dne 17. 7. 2017 č.j. [insolvenční spisová značka] [číslo], které nabylo právní moci dne 11. 8. 2017, rozhodnuto o tom, že soud osvobozuje žalobce jako dlužníka od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny. Osvobození se vztahuje také na věřitele, k jejichž pohledávkám se v insolvenčním řízení nepřihlíželo, a na věřitele, kteří své pohledávky do insolvenčního řízení nepřihlásili, ač tak měli učinit. Osvobození se vztahuje i na ručitele a jiné osoby, které měly vůči dlužníku pro tyto pohledávky právo postihu. Soud své rozhodnutí odůvodnil tím, že odkázal na ustanovení § 415 z.č. 182/2006 Sb., insolvenční zákon, účinného do 1. 6. 2019, podle něhož, je-li hodnota plnění, které při splnění oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, nižší než 30 % jejich pohledávek nebo je-li hodnota plnění, které při splnění oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé při postupu podle § 398 odst. 4, nižší než 50 % nebo nedosahuje-li nejnižší hodnotu plnění, na které se tito věřitelé s dlužníkem dohodli, může insolvenční soud přesto přiznat dlužníku osvobození od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení v rozsahu, ve kterém dosud nebyly uspokojeny. Učiní tak jen na návrh dlužníka a za předpokladu, že dlužník prok