12 C 281/2022-46 — Okresní soud v Teplicích

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 1. 8. 2022 domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni celkem částku 11 725 Kč s příslušenstvím, s následujícím odůvodněním. Žalovaný uzavřel dne 30. 12. 2020 se žalobkyní smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě tato společnost poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 7 000 Kč bezhotovostním převodem na účet č. [bankovní účet] Smlouva byla uzavřena prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, a to vyplněním online formuláře na stránkách [webová adresa]. Žalovaný se zavázal poskytnutou zápůjčku vrátit žalobkyni spolu s poplatkem ze její poskytnutí ve výši 2 275 Kč nejpozději do 29. 1. 2021. Žalovaný na svůj dluh uhradil částku 1 050 Kč. Žalovaný svou povinnost vrátit zápůjčku řádně a včas nesplnil a nereagoval ani na výzvy k zaplacení pohledávky, a žalobkyni vznikl dále nárok na zaplacení částky 2 500 Kč jako nákladů účelně vynaložených v souvislosti s prodlením za písemné výzvy a rovněž částky 2 450 Kč představující smluvní pokutu. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Soud ve věci nařídil jednání na den 21. 2. 2023, ke kterému se žalobkyně ani žalovaný, ač řádně předvoláni, nedostavili. Žalobkyně svou neúčast u jednání omluvila a souhlasila s rozhodnutím v její nepřítomnosti, žalovaný se nedostavil bez omluvy, za splnění podmínek ust. § 101 odst. 3 o. s. ř. tedy soud jednal v nepřítomnosti účastníků a vycházel z obsahu spisu a provedených důkazů. 4. Z provedených listinných důkazů soud uzavřel toliko, že žalobkyně dne 30. 12. 2020 vyhotovila návrh smlouvy, podle které se měla zavázat poskytnout žalovanému zápůjčku ve výši 7 000 Kč převodem na účet uvedený v této smlouvě, přičemž žalovaný měl tuto částku vrátit ve lhůtě 30 dnů. Žalobkyně opatřila návrh podpisem jednatelů, jako podpis žalovaného je uveden [příjmení] kód [číslo]. Všeobecné obchodní podmínky jsou podepsány stejným způsobem. Z potvrzení o provedené platbě soud zjistil, že na bankovní účet žalovaného č. [bankovní účet] dne 30. 12. 2020 byla zaslána žalobkyní částka 7 000 Kč [právnická osoba], ze dne 12. 1. 2023 vyplývá, že majitelem předmětného účtu č. [bankovní účet] byl v období od 1. 12. 2020 do 31. 1. 2021 žalovaný. Upomínkami ze dne 5. 2. 2021, 12. 2. 2021, 19. 2. 2021, 28. 2. 2021 a 15. 3. 2021 měl být žalovaný vyzýván žalobkyní k úhradě dlužné částky, doklad o odeslání těchto upomínek nebyl soudu doložen. Dopisem právní zástupkyně žalobkyně ze dne 2. 6. 2022 byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu, který mu vznikl z titulu předmětné smlouvy o zápůjčce, která byla zaslána doporučeně dne 3. 6. 2022. 5. Po právní stránce soud zjištěný skutkový stav posoudil podle ust. § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“), která upravují úvěr a podle § 2991 odst. 1 a 2 občanského zákoníku o bezdůvodném obohacení, přičemž dospěl k závěru, že podaná žaloba je důvodná pouze zčásti. 6. Žalobkyně neprokázala, že ním a žalovaným došlo k uzavření smlouvy o úvěru ve smyslu § 2395 občanského zákoníku, neboť uzavření smlouvy nemohla prokázat žalovaným nepodepsaná smlouva. Za takovýto podpis nelze považovat uvedení [příjmení] kódu, jelikož nelze dovodit, že jej skutečně zadal žalovaný k takovémuto znění smlouvy. Z předložených potvrzení o provedené platbě a současném sdělení banky ohledně vlastnictví účtu ale žalobkyně prokázala své tvrzení o tom, že peněžní prostředky ve výši 7 000 Kč byly poskytnuty dne 30. 12. 2020 žalovanému. Žalovaný, dle tvrzení žalobkyně uhradil částku 1 050 Kč a dluží tak žalobkyni pouze částku 5 950 Kč. Soud žalobě tak vyhověl pouze co do uvedené výše z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 občanského zákoníku Dohoda o splatnosti nebyla prokázána a k vydání bezdůvodného obohacení byl žalovaný vyzván (prokazatelně) teprve výzvou k úhradě před podáním žaloby, která byla předána k přepravě dne 3. 6. 2022, se stanovenou třídenní lhůtou k plnění. K prodlení žalovaného tak došlo (za použití domněnky dojití stanovené § 573 o.z.) až dne 14. 6. 2022 a od tohoto dne soud přiznal úrok z prodlení ve smyslu § 1970 o. z. 7. Soud byl připraven poučit žalobkyni o povinnosti označit důkazy k prokázání zbývající části svých tvrzení, žalobkyně však žádné další důkazy neoznačila, k nařízenému jednání se pak nedostavila a o možnost poučení podle § 118a odst. 3 o. s. ř. se tak sama připravila. Soud tak výrokem II žalobu ve zbývajícím rozsahu zamítl. 8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení, když ani žalobkyně, ani žalovaný neměli ve věci převážný úspěch, který by umožnil jedné ze stran náhradu nákladů řízení přiznat. 9. Lhůtu k plnění uložené povinnosti soud stanovil podle ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.