120 C 6/2023-32 — Okresní soud v Teplicích

1. Žalobkyně se v řízení domáhala žalobním návrhem, podaným u zdejšího soudu dne [datum], zaplacení shora uvedeného plnění z titulu dlužných plateb, spojených se správou bytového domu a na zálohy spojené s užíváním bytové jednotky [číslo] ve výlučném vlastnictví žalovaného spolu se spoluvlastnickým podílem v rozsahu [číslo] na společných částech bytového domu [adresa] na pozemku parc. [číslo] se spoluvlastnickým podílem ve stejném rozsahu na tomto pozemku v [katastrální uzemí], za měsíce září 2022 až leden 2023 á 4 602 Kč měsíčně, dle smlouvy ze dne [datum] o zajišťování správy společných částí domu. V květnu 2023 soud vyzval žalobkyni k doplnění, zda již byly zálohy za služby vyúčtovány a uvedla, že za rok 2022 již bylo zpracováno vyúčtování a žalovanému vznikl nedoplatek ve výši 8 190 Kč (soudu je známo, že se jej domáhá v následném řízení sp. zn. 110 C 14/2023). 2. Soud věc rozhodl postupem dle § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) bez nařízení jednání, neboť žalobci i žalovanému soud zaslal výzvu k vyjádření se k případnému souhlasu s tímto postupem a připojil doložku ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř. pro případ, že zůstanou pasivní. Jelikož žalobce ani žalovaný na výzvu ve stanovené lhůtě nereagoval, důsledkem je předpoklad souhlasu obou s tímto postupem. Žalovaný v řízení zůstal pasivní, na adrese trvalého pobytu (a předmětného bytu) mu bylo doručeno náhradním způsobem, obálku bylo poté možno vhodit do označené domovní schránky, k žalobě se nevyjádřil. 3. Po skutkové stránce soud dospěl po provedení a zhodnocení níže uvedených důkazů k následujícím závěrům. Výpisem z katastru nemovitostí (č. l. 7) žalobce prokázal, že žalovaný je vlastníkem bytové jednotky [číslo] v domě, pro který byl žalobce ustanoven správcem. Dle předpisu č. l. 8 má žalovaný předepsáno hradit měsíčně do fondů (oprav, pojištění nemovitosti, příspěvku na správu, odměnu delegáta, twintech data a provozní náklady) a na zálohách (vodné, topení, TUV, úklid, osvětlení) celkem 4 602 Kč od [datum]. Dle výpisu účtu č. l. 9 žalovaný neuhradil celkem předepsaných 23 010 Kč za měsíce jak shora. Dle dohody č. l. 5 ze dne [datum] je žalobkyně pověřena zajišťováním správy, provozu a oprav předmětného domu a žalovaný je povinen platit předepsané zálohy. Dle č. l. 27 žalovaný převzal roční vyúčtování služeb s nedoplatkem 8 190 Kč (pokud by uhradil veškeré zálohy). Žalobce doložil dopisem (č. l. 10) vypracování i zaslání (č. l. 11) jednoduché předžalobní výzvy ve smyslu § 142a o. s. ř. do dispoziční sféry žalovaného. 4. Po právní stránce soud uplatněný nárok posoudil následujícím způsobem. Žalovanému vznikla povinnost hradit měsíční platby do fondů, stanovených správcem domu, a na zálohách, jak vyplynulo z evidenčního listu (§ 1180 a 1181 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb.). Po provedení ročního vyúčtování (které je vázáno na lhůtu dle § 7 odst. 1 zákona č. 67/2013 Sb.) byl povinen hradit namísto těchto záloh nedoplatek z vyúčtování, žalobkyně však doložila, že žalovanému vznikl nedoplatek, proto je žalovaný i nadále povinen hradit částku jak původních záloh (byť po uplynutí lhůty k vyhotovení vyúčtování již z jiného právního důvodu), tak i nedoplatek, kterého se žalobkyně domáhá v samostatném řízení. Soud vychází ohledně údajů o výši nesplněného závazku ze skutkových tvrzení žalobního návrhu, neboť břemeno tvrzení a dokazování k případnému opaku v řízení tížilo procesně pasivního žalovaného. Soud proto mohl žalobě vyhovět v plném rozsahu, s odkazem na § 1970 o. z. včetně úroků z prodlení, když počátek prodlení odpovídal splatnosti měsíčních záloh a sazba odpovídá nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 5. O nákladech řízení soud rozhoduje z úřední povinnosti. V daném případě byla žalobkyně v řízení zcela úspěšná, soud tedy dle procesního výsledku sporu v souladu s § 142 odst. 1 o. s. ř. této přiznal k tíži žalovaného právo na úhradu veškerých účelně vynaložených nákladů řízení. Celková výše těchto nákladů pak sestává ze tří mimosmluvních odměn dle § 14b odst. 1 písm. c) bod 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, po 300 Kč a tří paušálních částek náhrad hotových výdajů á 100 Kč ve smyslu § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, odpovídajících nákladům, spojeným s převzetím a přípravou věci, se zasláním kvalifikované předžalobní výzvy a s podáním žalobního návrhu. Za doplnění požadovaného důkazu náleží toliko paušální částka náhrady hotových výdajů dle § 13 advokátního tarifu (300 Kč), neboť tento důkaz má žalobkyně soudu zaslat bez dalšího, jinak uplynutím 4 měsíce následného zúčtovacího období by její žaloba nebyla v příslušné části úspěšná – nárok na zálohy povinností k vyhotovení vyúčtování zaniká. Nato soud žádal toliko zaslání důkazu či vyjádření, kdy bude k dispozici, procesní vyjádření k věci samé tak soud nežádal. Jelikož je advokát plátcem DPH, přísluší mu tak dále navýšení, odpovídající aktuálně platné sazbě této daně ve výši 21 % z těchto všech částek. Dále je součástí náhrady hodnota zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 151 Kč. Náhrada nákladů řízení je však dle § 149 odst. 1 o. s. ř. splatná k rukám advokáta jako celek. 6. Pokud se týká podřazení úkonů právních služeb v řízení pod § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., lze uvést toliko, že takováto podání naplňují beze zbytku všechna kritéria dle § 14b odst. 1 tamtéž, když žaloba je podávána na ustáleném vzoru, který se od své předlohy odlišuje jen v minimální míře, a to právě takové, aby mohla být žaloba co do určitosti osob účastníků a předmětu řízení dostatečně individualizována. Ostatně vzor je používán prakticky doslovně v desítkách dalších žalob stejného žalobce a právního zástupce jen u zdejšího soudu, když neměnný text s vyplněnými individualizovanými údaji lze vyplnit i proškolenou osobou bez právnického vzdělání, která formulářovou žalobou dále doplní o standardizované důkazní návrhy. 7. O lhůtě k plnění soud v obou případech rozhodl dle § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř., neboť žalovaný je zjevně předlužen a žalobkyně již proti němu vede exekuce (69 EXE 4329/2022, 69 EXE 3408/2023, 69 EXE 3858/2023), k odkladu lhůty tak není důvod a je na žalovaném, aby případně dosáhl dohody s věřitelem. To je ostatně i v zájmu žalobkyně, neboť další exekuce jen navýší částku, kterou musí žalovaný zaplatit, ne ovšem žalobkyni.