124 C 11/2022-38 — Okresní soud v Teplicích

Žalobkyně se žalobou došlou soudu dne 21. 5. 2022 domáhala zaplacení částky 31 590 Kč s příslušenstvím po žalovaném s tím, že uvedená částka představuje dluh, který vznikl žalovanému na nájemném a službách spojených s nájmem bytu [číslo] v budově [adresa] v ulici [ulice] v [obec] za měsíce prosinec 2021 (7 535 Kč), leden 2022 (7 535 Kč), únor 2022 (8 260 Kč) a březen 2020 (8 260 Kč). Žalovaný na předžalobní výzvu nereagoval. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Soud ve věci rozhodoval v souladu s ustanovením § 115a o.s.ř. bez nařízení jednání, když dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout na základě předložených listinných důkazů, žalobkyně s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasila a žalovaný se k výzvě soudu učiněné dle ustanovení § 101 odst. 4 o.s.ř. k uvedenému postupu nevyjádřil. Soud tedy posoudil předložené listinné důkazy a tvrzení žalobce a učinil následující skutková zjištění. Žalobkyně jako pronajímatelka a žalovaný jako nájemce uzavřeli dne 28. 4. 2021 nájemní smlouvu, jejímž předmětem je byt [číslo] o velikosti 1+2 s příslušenstvím, v domě [adresa] v ulici [ulice] v [obec] (viz výpis z KN ke dni 9. 11. 2013 [list vlastnictví], smlouva o nájmu bytu ze dne 28. 4. 2021). Smlouva byla uzavřena na dobu určitou do od 15. 2. 2021 do 31. 1. 2022 a žalovaný se v ní zavázal platit žalobkyni nájemné ve výši 5 535 Kč a zálohy na služby ve výši specifikované v evidenčním listu nájemníka. Splatnost nájemného a úhrad spojených s užíváním bytu byla sjednána měsíčně, nejpozději do dvacátého pátého dne běžného měsíce. Z evidenčního listu nájemníka platného od 1. 10. 2021 vyplývá výše záloh na služby poskytované v souvislosti s nájmem bytu 2 000 Kč a výše nájemného 5 535 Kč. Z evidenčního listu nájemníka platného od 1. 2. 2022 vyplývá výše záloh na služby poskytované v souvislosti s nájmem bytu 2 000 Kč a výše nájemného 6 260 Kč. Z vývoje předpisů a plateb ze dne 19. 4. 2022 a z přehledu dluhů a přeplatků vyplývá, že žalovaný dluží na nájemném a službách celkem 31 590 Kč, konkrétně za měsíc prosinec 2021 částku 7 535 Kč, za měsíc leden 2022 částku 7 535 Kč, za měsíc únor 2022 částku 8 260 Kč a za měsíc březen 2020 částku 8 260 Kč. Dopisem ze dne 23. 2. 2022 vyzvala žalobkyně žalovaného k úhradě dluhu ve výši 15 070 Kč, dopis byl předán poštovní přepravě dne 25. 2. 2022, což vyplývá z podacího archu ze dne 25. 2. 2022. Na základě shora uvedených skutkových zjištění učinil soud tento závěr o skutkovém stavu. Mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena nájemní smlouva, v níž se žalobkyně zavázala přenechat žalovanému byt do užívání a žalovaný se zavázal za to platit nájemné a zálohy za služby spojené s užíváním bytu v celkové výši 7 535 Kč (od 1. 2. 2022 ve výši 8 260 Kč) měsíčně. Žalovaný nezaplatil nájemné za měsíce prosinec 2021 až březen 2022 a dluží tak žalobkyni částku 31 590 Kč. Podle § 2201 obč. zák. nájemní smlouvou se pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné. Podle § 2246 odst. 1 obč. zák. strany ujednají nájemné pevnou částkou; má se za to, že se nájemné sjednává za jeden měsíc. Podle § 2251 odst. 1 obč. zák. nájemce platí nájemné předem na každý měsíc nebo na jiné ujednané platební období, nejpozději do pátého dne příslušného platebního období, nebyl-li ujednán den pozdější; společně s nájemným platí nájemce zálohy nebo náklady na služby, které zajišťuje pronajímatel. Podle § 1970 obč. zák. o dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Právně soud věc posoudil dle ustanovení § 2201, 2246 a 2251 obč. zák. a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná, když žalobkyně pronajala žalovanému byt, avšak žalovaný za to neplatil řádně nájemné a zálohy na služby spojené s užíváním bytu. Žalobkyně má rovněž právo na úrok z prodlení z jednotlivých dlužných plateb, a to ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 8 430 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 580 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 31 590 Kč sestávající z částky 2 380 Kč za každý ze dvou úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. a z částky 1 190 Kč za jeden úkon právní služby uvedený v § 11 odst. 2 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t.