19 C 69/2023-44 — Okresní soud v Teplicích

1. Žalobkyně se svou žalobou doručenou soudu dne 6. 10. 2022 domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalované povinnost zaplatit jí částku v celkové výši 11 430 Kč s příslušenstvím. Svou žalobu odůvodnila tím, že mezi účastníky byla distančním způsobem uzavřena dne 26. 10. 2021 smlouva o úvěru [číslo] žalované byla poskytnuta částka ve výši 9 000 Kč na její bankovní účet. Žalovaná se zavázala tuto částku spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 2 430 Kč zaplatit nejpozději do 25. 11. 2021. Žalovaná svůj závazek nesplnila. Žalobkyně má dále dle Všeobecných obchodních podmínek a Sazebníku právo na úhradu účelně vynaložených nákladů v celkové výši 875 Kč a úhradu smluvní pokuty ve výši 0,1% denně z jistiny až do zaplacení stávajícího dluhu, přičemž žalobkyně tuto smluvní pokutu požaduje pouze za 90 dní. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Účastníci, ač řádně a včas předvoláni, se k jednání nedostavili, soud proto jednal ve smyslu ust. § 101 odst. 3 o. s. ř. v jejich nepřítomnosti. 4. Z listiny nazvané„ Smlouva o spotřebitelském úvěru s postupným čerpáním“ bylo zjištěno, že zde žalobkyně vystupuje jako věřitel a žalovaná jako dlužník. Dlužník je označen jménem a příjmením žalované, je zde uvedeno rodné číslo, adresa, číslo účtu, e-mailová adresa a telefonní číslo. Předmětem smlouvy je částka 9 000 Kč. Dále je zde uvedeno, že tato částka bude převedena na označený bankovní účet dlužníka a má být vrácena do 25. 11. 2021. Celková výše poplatku za sjednání úvěru činí 2 430 Kč. U podpisu smluvních stran je u dlužníka uvedeno, že se jedná o podpis SMS kódem [číslo] ze dne 26. 10. 2021. 5. Dále žalobkyně soudu doložila listiny nazvané„ Výpis z posouzení úvěruschopnosti“,„ Identifikované příjmy“ a„ Autorizace ověření totožnosti“, listinu s předsmluvními informacemi (bez jakéhokoli podpisu) a kopii občanského průkazu se jménem žalované. 6. Z listiny nazvané„ Přehled bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli“ ze dne 26. 10. 2021 a ze zprávy Air Bank a. s. ze dne 19. 7. 2023 soud zjistil, že žalobkyně zaslala žalované na její účet č. [bankovní účet] částku 9 000 Kč. 7. Z předžalobní výzvy ze dne 25. 8. 2022 a z podacího lístku ze dne 25. 8. 2022 bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky, přičemž výzvu jí zaslala na adresu [adresa]. 8. Zjištěný skutkový stav soud nejprve posoudil po právní stránce podle § 1824 a násl. a § 2395 a násl. občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014 a dospěl k závěru, že žalobkyně předloženými důkazy neprokázala, že by byla mezi účastníky distančním způsobem v zákonem stanovené formě uzavřena smlouva o úvěru, jejímž předmětem by byl závazek žalobkyně poskytnout žalované úvěr ve výši 9 000 Kč a závazek žalované za sjednaných podmínek tento úvěr splatit. Doložené listiny soud považuje za nedostatečné k prokázání tvrzení, že mezi žalobkyní a žalovanou vznikl tvrzený smluvní vztah a že žalovaná akceptovala tvrzené smluvní podmínky. Podpis žalované ve tvaru SMS kódu [číslo] nijak neztotožňuje žalovanou jako fyzickou osobu a neprokazuje její vůli souhlasit s uzavřením smluvního vztahu a akceptaci tvrzených smluvních podmínek. Na tom nic nemění ani předložená kopie občanského průkazu. Uplatněné nároky na účelně vynaložené náklady a smluvní pokutu nadto mají žalobkyni vyplývat pouze ze Všeobecných obchodních podmínek a Sazebníku uveřejněných na internetových stránkách, se kterými se měla žalovaná seznámit. Nárok žalobkyně soud ovšem posoudil podle ust. § 2991 odst. 1 občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014, když v řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalované na její účet dne 26. 10. 2021 částku ve výši 9 000 Kč. Žalovaná tyto finanční prostředky žalobkyni nevrátila. Soud má tedy za prokázané, že se žalovaná na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatila a uložil jí proto povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši 9 000 Kč. Ve zbytku žalobou uplatněné nároky, které by měly vyplývat z uzavřené smlouvy, případně z Všeobecných obchodních podmínek a Sazebníku, jako nedůvodné zamítl. Soud byl připraven žalobkyni poučit ve smyslu ust. § 118a odst. 3 o. s. ř. o povinnosti označit důkazy k prokázání tvrzení ohledně uzavření úvěrové smlouvy za sjednaných podmínek, ovšem žalobkyně se k nařízenému jednání nedostavila a dobrovolně se tak vzdala práva na poučení soudem o své povinnost unést důkazní břemeno a o následcích jeho neunesení. 9. Protože je žalovaná v prodlení se zaplacením peněžité pohledávky, má žalobkyně vedle práva na zaplacení pohledávky podle § 1970 občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014 právo na zaplacení úroku z prodlení, a soud jí tedy přiznal zákonný úrok z prodlení. Ten počínaje dnem následujícím po marné výzvě k vrácení bezdůvodného obohacení, do zaplacení, a to ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Jako okamžik účinné výzvy k vrácení částky vzal soud až doručení žaloby žalované dne 22. 5. 2023, když dřívější řádné doručení výzvy k vrácení částky žalobkyně neprokázala (výzva byla žalované doručována na adresu odlišnou od adresy v evidenci obyvatel). Tedy až dnem 24. 5. 2023 se žalovaná ocitla v prodlení s vrácením částky. Z tohoto důvodu soud rovněž zamítl jako neopodstatněný úrok z prodlení uplatněný žalobkyní, který přesahoval období prodlení. 10. O nákladech řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 2 o. s. ř., neboť žalobkyně měla ve sporu pouze částečný úspěch. 11. Lhůty k plnění uložených povinností soud stanovil podle § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.