20 C 23/2023-120 — Okresní soud v Teplicích

1. Žalobkyně se v řízení domáhala žalobním návrhem, podaným u zdejšího soudu dne [datum], zaplacení plnění ze tří úvěrových smluv. Nejprve ze smlouvy [číslo] (kreditní karta) ze dne [datum] s úvěrovým rámcem 20 000 Kč, když žalovaný postupně načerpal 114 842,47 Kč a uhradil 110 311,32 Kč a úvěr byl učiněn předčasně splatným dne [datum]. Domáhá se jistiny 18 881,49 kč, 156 Kč na poplatcích, 100 Kč na nákladech vymáhání, 500 Kč na smluvních pokutách, 1 750,17 Kč na kapitalizovaném úroku a dále v sazbě 26,28 % ročně z jistiny od [datum] do zaplacení a 156,02 Kč na kapitalizovaném úroku z prodlení a dále v sazbě 10 % ročně z částky 19 637,49 Kč od [datum] do zaplacení. 2. Dále ze smlouvy [číslo] ze dne [datum] s jistinou 335 000 Kč a měsíční splátkou 5 580 Kč, zesplatněnou dne [datum]. Na tuto žalovaný uhradil celkem 94 980 Kč. Domáhá se jistiny 286 755,33 Kč, poplatků 156 Kč, poplatků za pojištění 825 Kč, nákladů vymáhání 100 Kč, smluvních pokut 500 Kč, kapitalizovaného úroku 7 470,95 Kč a v sazbě 9,9 % ročně z jistiny od [datum] do zaplacení a kapitalizovaného úroku z prodlení 2 291,10 Kč a dále v sazbě 10 % ročně z částky 288 363,33 Kč od [datum] do zaplacení. 3. Konečně pak ze smlouvy [číslo] ze dne [datum] s jistinou 14 770 Kč, zesplatněnou předčasně dne [datum]. Na tuto žalovaný uhradil celkem 13 200 Kč. Domáhá se jistiny 6 826,51 Kč, kapitalizovaného úroku 311,23 Kč a dále v sazbě 36,98 % ročně z jistiny od [datum] do zaplacení a kapitalizovaného úroku z prodlení 54,24 Kč a dále v sazbě 10 % ročně z jistiny od [datum] do zaplacení. 4. Soud vyzval žalobkyni k doplnění návrhu o tvrzení ke splnění povinnosti ve smyslu § 86 zákona č. 257/2016 Sb., když nebylo tvrzeno, zda a jak byly údaje o poměrech žalovaného zkoumány. Ohledně povinnosti věřitele zkoumat schopnost spotřebitele splácet peněžitý závazek v doplňujícím podání č. l. 95 ze dne [datum] uvedla, že kalkulovala svůj interní ukazatel„ [příjmení]“ klienta i domácnosti, u každého z úvěrů provedla kalkulaci. V případě nejstaršího úvěru nebyly tvrzeny žádné předchozí splátky a proto bylo pracováno s příjmem 28 000 Kč, s příjmem partnera 4 000 Kč, s životním minimem a výdaji na bydlení 5 897 Kč. V případě mladšího úvěru pracovala s příjmem 30 000 Kč, s příjmem partnera 4 000 Kč, splátkami jiným společnostem 6 725 Kč a 800 Kč u shodné věřitelky (po dílčí konsolidaci), pracuje s životním minimem domácnosti 8 110 Kč a„ minimálními výdaji na bydlení“ 2 692 Kč a proto shledala měsíční splátku 5 580 Kč přijatelnou. V případě nejmladšího úvěru pracovala s příjmem 35 000 Kč, s příjmem partnera 4 200 Kč, žádnými splátkami jiným společnostem, s výdaji domácnosti dle klienta 17 000 Kč (porovnanou s platbou 10 000 Kč dle výpisu z účtu žalovaného, odpovídající měsíční úhradě nájmu), se splátkami žalobkyni 6 016 Kč měsíčně a novou dodatečnou splátkou 880 Kč. U jednotlivých úvěrů prováděla lustrace v NRKI a [příjmení], o pozdějších i v [příjmení]. K prostřednímu úvěru žalovaný předložil potvrzení o příjmu s částkou 32 199 Kč, úvěr byl konsolidační k umoření předchozích úvěrů s měsíční splátkou 1 776 Kč. K nejmladšímu úvěru si žalobkyně vyžádala výpis z účtu za září 2018 a tím se potvrdil tehdejší příjem žalovaného. Poukázala na vybranou judikaturu a uvedla, že úvěry po několik let žalovaný splácel. Přiložila několik důkazních návrhů, které původně soudu neposkytovala. 5. Soud věc rozhodl postupem dle § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) bez nařízení jednání, neboť žalobkyně s takovým postupem souhlasila předem a žalovanému soud zaslal výzvu k vyjádření se k případnému souhlasu s tímto postupem a připojil doložku ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř. pro případ, že zůstane pasivní. Jelikož žalovaný na výzvu ve stanovené lhůtě nereagoval, důsledkem je předpoklad jeho souhlasu s tímto postupem. Žalovaný v řízení zůstal pasivní (v důsledku jeho nezájmu o dosažitelnost na adrese trvalého pobytu se nejspíše o probíhajícím soudním řízení ani nedozvěděl), adresu pro doručování vedle své adresy trvalého pobytu ohlašovně nenahlásil. Soud se jej pokusil obeslat i na další možné adresy faktického pobytu ([ulice a číslo] v [obec] a [ulice a číslo] v [obec]), na poslední z nich bylo sice rovněž doručeno náhradním způsobem, ale alespoň zde byla poštovním doručovatelem nalezena označená domovní schránka, neboť písemnost bylo možné po uplynutí úložní doby do této vhodit. Žalovaný se nicméně nevyjádřil ani k věci samé. 6. Od novely občanského soudního řádu, provedené zákonem č. 7/2009 Sb., je adresát odpovědný za existenci adresy pro doručování a ochranu vlastních zájmů a je též povinen zajistit přijímání písemností na této adrese bez ohledu na to, zda se zde zdržuje. Je věcí adresáta, zda se pojistil proti doručování na adresu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel tím, že uvede soudu adresu doručování, kde je pro něho bezpečné, že mu bude zásilka doručena. Soud na zákonem stanovenou adresu doručuje povinně, i kdyby mu bylo známo, že na ní k předání a převzetí listiny nemůže dojít, a byť by se dozvěděl ze sdělení některého z účastníků či jiných osob nebo ze své úřední činnosti, kde se adresát fakticky zdržuje. Adresátu lze doručit i na jinou adresu, to však nemá vliv na povinnost soudu doručovat na povinnou adresu pro doručování. Omluvitelným důvodem, pro nějž by bylo možno vyslovit neúčinnost náhradního doručení, nemůže být skutečnost, že se fyzická osoba na adrese pro doručování trvale nezdržuje (usnesení Nejvyššího soudu ve sp. zn. 32 Cdo 80/2012). I nadále je tedy oficiální doručovací adresou žalovaného adresa dle registru obyvatel a z doručení na adresu faktického pobytu lze procesně vycházet pouze a jen tehdy, pokud dojde k převzetí do vlastních rukou (k čemuž v řízení i přes snahu soudu nedošlo). Žalovaný by tedy měl zvážit, zda se chce i nadále před písemnostmi„ skrývat“ za formální adresou, či zda se stane dosažitelným pro úřední korespondenci. Pro účely doručování přitom každý může vedle své adresy trvalého pobytu vůči ohlašovně (typicky obecní/městský úřad v místě trvalého pobytu) nahlásit i tzv. doručovací adresu (§ 10b zákona č. 133/2000 Sb., o evidenci obyvatel), pokud je odlišná. Taková adresa je pak zobrazena v každém výpisu z centrálního registru obyvatel pro všechny státní instituce. Její uvedení není na rozdíl od trvalého pobytu podmíněno doložením právního vztahu k nemovitosti. Nejspolehlivějším řešením je však bezplatná datová schránka. Obecně lze konstatovat, že nedosažitelnost žalovaných ze strany státních orgánů je – při existenci celé řady i bezplatných poraden, poskytujících alespoň hrubé, avšak užitečné informace o možnostech právní ochrany před žalobou - jednou z významných příčin, proč posléze žalovaní čelí "neočekávanému" vymáhání již pravomocných exekučních titulů (nález Ústavního soudu ve sp. zn. I. ÚS 3923/2011 ze dne [datum]). Ignorováním svých práv žalovaný (s největší pravděpodobností) nezískává žádnou reálnou výhodu a pouze se sám připravuje o možnost účastnit se řízení, vznášet nejrůznější procesní námitky, kterými lze podstatnou část soudy projednávaných nároků ze spotřebitelských závazků odrazit (neb jsou poměrně často relativně neplatnými), či přinejmenším ve svůj prospěch ovlivnit lhůtu ke splnění povinnosti (zejm. splátkový kalendář, který si tak nemusí„ zaplatit“ v nákladech následné exekuce). V tomto případě soud přihlížel k absolutní neplatnosti z úřední moci a procesní aktivita žalovaného nebyla nezbytná, ani to však žalovanému negarantuje vždy shodný procesní výsledek, pokud veškerou iniciativu ponechává na procesním soudu. 7. Po skutkové stránce soud dospěl po provedení a zhodnocení níže uvedených důkazů k následujícím závěrům. Dle přehledu řízení žalovaného u zdejšího soudu (č. l. 70) vyplynulo exekuční řízení sp. zn. 46 EXE 94/2016, to však dle dokumentů ke spisové značce bylo skončeno dnem [datum] a v době poskytování předmětných tří úvěrů tak žalovaný exekučnímu inhibitoriu nepodléhal, na rozdíl od současnosti (sp. zn. 62 EXE 5501/2022, 69 EXE 3471/2022, 62 EXE 4721/2021, 69 EXE 1474/2021, 69 EXE 1389/2021). 8. Úvěrovou zprávou č. l. 104 až 107 k nejstaršímu úvěru (což soud dovodil z údajů o měsících u jednotlivých úvěrů, kdy nejmladší údaj pochází ze srpna 2016) je prokázáno, že k srpnu 2016 měl žalovaný závazek vůči nebankovní úvěrové společnosti („ L04“) v rozsahu 144 942 Kč se zbývajícími 87měsíčními splátkami 1 666 Kč. Další závazek nebankovní úvěrové společnosti ve výši 20 337 Kč byl k srpnu 2016 doplacen a závazek zaniknul. K srpnu 2016 plně čerpal kontokorentní úvěr v rozsahu celého rámce 15 000 Kč u nespecifikované banky („ B05“). Současně je patrné, že žalovaný čerpal četné úvěrové produkty v předchozích letech, když tyto doplatil v měsících 1/ 2013, 3/ 2014, 5/ 2014, 8/ 2014, 10/ 2014, [číslo]. Nedoplatil však původně úvěr, sjednaný v červenci 2005, když splatná pohledávka ve výši 6 954 Kč byla v březnu 2013 postoupena třetí straně. Potvrzením č. l. 27 bylo prokázáno, že žalobkyně deklarovala lustrace žalovaného v [příjmen