20 C 259/2023-51 — Okresní soud v Teplicích

1. Žalobkyně se v řízení domáhala žalobním návrhem, podaným původně u Okresního soudu v Ústí nad Labem dne [datum] a zdejšímu soudu postoupeným pro místní nepříslušnost usnesením ze [datum] (č. l. 38), zaplacení plnění ze dvou úvěrových smluv, sjednaných mezi žalovanou a právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba] Úvěrem z [datum] načerpala žalovaná 30 000 Kč, zavázala se hradit 24 měsíčních splátek po 2 274 Kč, uhradila však pouze 15 150 Kč a úvěr se stal nejpozději dnem [datum] splatným celý. Domáhala se z něj 23 444,16 Kč na jistině, 15 977,84 Kč na„ poplatku“, 2 385,44 Kč na kapitalizovaném úroku z prodlení a dále v sazbě 8,25 % ročně z jistiny od [datum] do zaplacení, 1 560,89 Kč na kapitalizovaném úroku a dále v sazbě 25,23 % ročně z jistiny od [datum] do zaplacení. Úvěrem [číslo] z [datum] načerpala žalovaná 15 000 Kč, zavázala se hradit 78 týdenních splátek po 450 Kč, uhradila však pouze 3 300 Kč a úvěr se stal nejpozději dnem [datum] splatným celý. Domáhala se z něj 13 555,49 Kč na jistině, 16 115,03 Kč na„ poplatku“, 1 450,72 Kč na kapitalizovaném úroku z prodlení a dále v sazbě 8,25 % ročně z jistiny od [datum] do zaplacení, 556,61 Kč na kapitalizovaném úroku a dále v sazbě 20,82 % ročně z jistiny od [datum] do zaplacení. Ohledně povinnosti věřitele zkoumat schopnost spotřebitele splácet peněžitý závazek uvedla, že právní předchůdce prověřil bonitu žalované tak, že od ní získal údaje o osobních a majetkových poměrech dle zákaznické karty, prověřil žalovaným předložené doklady, a vycházeje ze zákonné i smluvní povinnosti žalované uvádět pravdivé skutečnosti, úvěry poskytl. K tomu předložila zákaznické karty. 2. Soud již žalobkyni nevyzýval k vyjádření, proč se domáhá příslušenství v rozporu s § 122 odst. 4 zákona č. 257/2016 Sb., neboť tak činí systematicky a zjevně se nejedná o pouhý ojedinělý omyl. Stejně tak nevyzýval právního zástupce žalobkyně k vyjádření, zda je 100 % vlastníkem žalobkyně, neboť to dle názoru soudu vyplývá z obchodního rejstříku a ze zakladatelské listiny svěřenského fondu, který žalobkyni vlastní. Konečně pak nevyzýval žalobkyni ani k doplnění obvyklých vágních tvrzení k povinnosti zkoumat úvěruschopnost klienta, když již ze soudem vyžádaných registrů NRKI a BRKI vyplynulo, že by jakékoliv vyjádření nemohlo výsledek řízení změnit. 3. Soud věc rozhodl postupem dle § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) bez nařízení jednání, neboť žalobkyně s takovým postupem souhlasila předem a žalované soud zaslal výzvu k vyjádření se k případnému souhlasu s tímto postupem a připojil doložku ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř. pro případ, že zůstane pasivní. Jelikož žalovaná na výzvu ve stanovené lhůtě nereagovala, důsledkem je předpoklad jejího souhlasu s tímto postupem. Žalovaná v řízení zůstala pasivní (v důsledku jejího nezájmu o dosažitelnost na adrese trvalého pobytu by se nejspíše o probíhajícím soudním řízení ani nedozvěděla), adresu pro doručování vedle své adresy trvalého pobytu ohlašovně nenahlásila. Na soudem zjištěné adrese [ulice a číslo] v [obec] však dne [datum] převzala do vlastních rukou, soud tak již nemusel obesílat adresu trvalého bydliště. 4. Od novely občanského soudního řádu, provedené zákonem č. 7/2009 Sb., je adresát odpovědný za existenci adresy pro doručování a ochranu vlastních zájmů a je též povinen zajistit přijímání písemností na této adrese bez ohledu na to, zda se zde zdržuje. Je věcí adresáta, zda se pojistil proti doručování na adresu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel tím, že uvede soudu adresu doručování, kde je pro něho bezpečné, že mu bude zásilka doručena. Soud na zákonem stanovenou adresu doručuje povinně, i kdyby mu bylo známo, že na ní k předání a převzetí listiny nemůže dojít, a byť by se dozvěděl ze sdělení některého z účastníků či jiných osob nebo ze své úřední činnosti, kde se adresát fakticky zdržuje. Adresátu lze doručit i na jinou adresu, to však nemá vliv na povinnost soudu doručovat na povinnou adresu pro doručování. Omluvitelným důvodem, pro nějž by bylo možno vyslovit neúčinnost náhradního doručení, nemůže být skutečnost, že se fyzická osoba na adrese pro doručování trvale nezdržuje (usnesení Nejvyššího soudu ve sp. zn. 32 Cdo 80/2012). I nadále je tedy oficiální doručovací adresou žalované evidenční adresa dle registru obyvatel a z doručení na adresu faktického pobytu lze procesně vycházet pouze a jen tehdy, pokud dojde k převzetí do vlastních rukou (k čemuž v tomto řízení došlo, avšak žalovaná nemůže spoléhat na to, že tak bude soud činit i nadále, každá zásilka přijde stát na cca 110 Kč). Žalovaný by tedy měl zvážit, zda se chce i nadále před písemnostmi„ skrývat“ za formální adresou, či zda se stane dosažitelnou pro úřední korespondenci. Pro účely doručování přitom každý může vedle své adresy trvalého pobytu vůči ohlašovně (typicky obecní/městský úřad v místě trvalého pobytu) nahlásit i tzv. doručovací adresu (§ 10b zákona č. 133/2000 Sb., o evidenci obyvatel), pokud je odlišná. Taková adresa je pak zobrazena v každém výpisu z centrálního registru obyvatel pro všechny státní instituce. Její uvedení není na rozdíl od trvalého pobytu podmíněno doložením právního vztahu k nemovitosti. Nejspolehlivějším řešením je však bezplatná datová schránka. Obecně lze konstatovat, že nedosažitelnost žalovaných ze strany státních orgánů je – při existenci celé řady i bezplatných poraden, poskytujících alespoň hrubé, avšak užitečné informace o možnostech právní ochrany před žalobou - jednou z významných příčin, proč posléze žalovaní čelí "neočekávanému" vymáhání již pravomocných exekučních titulů (nález Ústavního soudu ve sp. zn. I. ÚS 3923/2011 ze dne [datum]). Ignorováním svých práv žalovaný (s největší pravděpodobností) nezískává žádnou reálnou výhodu a pouze se sám připravuje o možnost účastnit se řízení, vznášet nejrůznější procesní námitky, kterými lze podstatnou část soudy projednávaných nároků ze spotřebitelských závazků odrazit (neb jsou poměrně často relativně neplatnými), či přinejmenším ve svůj prospěch ovlivnit lhůtu ke splnění povinnosti (zejm. splátkový kalendář, který si tak nemusí„ zaplatit“ v nákladech následné exekuce). Drtivá většina účastníků, žalovanou nevyjímaje, si to však neuvědomuje. 5. Po skutkové stránce soud dospěl po provedení a zhodnocení níže uvedených důkazů k následujícím závěrům. Postoupení pohledávky je dostatečně prokázáno již dopisem původního věřitele č. l. 62 (žalobkyně však předložila i smlouvu o postoupení a seznam postoupených pohledávek). 6. Zákaznickou kartou č. l. 61 ze dne [datum] bylo prokázáno, že žalovaná požádala o úvěr s měsíční splatnosti ve 36 splátkách, deklarovala nájemní bydlení, základní vzdělání, svobodný stav, absenci vlastnictví automobilu, žádnou vyživovací povinnost a zaměstnání pokladní v prodejně [právnická osoba], s příjmem 16 755 Kč měsíčně. Domácnost měla mít další příjem 28 000 Kč. Jako výdaje uvedla 1 500 Kč na externích splátkách, 5 000 Kč na měsíčních výdajích, měla předložit pracovní smlouvu a 2 výplatní pásky (které žalobkyně nepředložila). Úvěrovou smlouvou č. l. 56 však bylo žalované poskytnuto 30 000 Kč, za což si věřitel nechal slíbit navýšení o 24 572 Kč ve 24 měsíčních splátkách po 2 274 Kč. Rozklad navýšení zahrnuje 15 942 Kč na úrok a 8 630 Kč poplatek za zpracování úvěru/garanci celkové ceny a péče, splátkové prázdniny, garanci neuplatnění pohledávky v případě úmrtí (aniž by formulářová smlouva obsahovala možnost takové služby nesjednávat). Dle rozkladu č. l. 65 na tento úvěr žalovaná uhradila 15 150 Kč. 7. Zákaznickou kartou č. l. 58 ze dne [datum] bylo prokázáno, že žalovaná požádala o úvěr s měsíční splatnosti ve 24 splátkách, deklarovala nájemní bydlení, základní vzdělání, neočekávaný výdaj, svobodný stav, absenci vlastnictví automobilu, žádnou vyživovací povinnost a zaměstnání ve výrobě v [právnická osoba], s příjmem 17 172 Kč měsíčně. Domácnost měla mít další příjem 20 000 Kč. Jako výdaje uvedla 2 000 Kč na externích splátkách, 2 274 Kč na interních splátkách, 3 000 Kč na měsíčních výdajích, měla předložit 2 výplatní pásky (které žalobkyně nepředložila), pracovní smlouvu nikoliv. Úvěrovou smlouvou č. l. 59 však bylo žalované poskytnuto 15 000 Kč, za což si věřitel nechal slíbit navýšení o 17 731 Kč ve 78 týdenních splátkách po 450 Kč. Rozklad navýšení zahrnuje 12 088 Kč na úrok, 1 500 Kč za poplatek za zpracování úvěru, 1 713 Kč za komfortní poskytnutí a splácení a 2 430 Kč za flexibilní splácení (aniž by formulářová smlouva obsahovala možnost takové služby nesjednávat). Žalovaná přitom v žádosti na č. l. 58 p. v. explicitně deklarovala, že má bankovní účet. Dle rozkladu č. l. 43 na tento úvěr žalovaná uhradila 3 300 Kč. 8. Právní zástupce žalobkyně doložil dopisem (č. l. 53) vypracování i zaslání (č. l. 55) kvalifikované předžalobní výzvy ve smyslu § 142a o. s. ř. do dispoziční sféry žalované. 9. Soud se po desítkách obdobných řízení nemohl s údaji v tomto rozsahu spokojit. Z vyžádaného výpisu z Centrální evidence exekucí (dále jen„ [příjm