20 C 300/2023-58 — Okresní soud v Teplicích

1. Žalobkyně se v řízení domáhala žalobním návrhem, podaným u zdejšího soudu dne [datum], zaplacení plnění ze smlouvy o úvěru [číslo] ze dne [datum], sjednaném s právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba], s jistinou 18 000 Kč, kterou se s navýšením o úrok 3 600 Kč,„ odměnu za administrativní činnost“ 3 600 Kč a„ poplatek za hotovostní inkaso splátek“ 7 200 Kč žalovaný zaváhal vrátit v 60 týdenních splátkách po 548 Kč. Žalovaný již měl celkem zaplatit 6 200 Kč. Dále bylo sjednáno životní pojištění. Žalobkyně se tak domáhá 18 000 Kč na jistině, 2 536 Kč a 5 760 na poplatcích, 384 Kč na pojistném, 9 741,75 Kč na kapitalizovaném úroku a dále běžícím v sazbě 25,14 % ročně z jistiny od [datum] do zaplacení, 3 196,88 Kč na kapitalizovaném úroku z prodlení a dále běžícím v sazbě 8,25 % ročně z jistiny od [datum] do zaplacení. Ohledně povinnosti věřitele zkoumat schopnost spotřebitele splácet peněžitý závazek uvedla pouze obecná tvrzení s tím, že vše zjištěné vyznačila právní předchůdkyně v zákaznické kartě. Zda zkoumala externí evidence (při poplatku 3 600 Kč to soud považuje za imperativ), neuvedla. 2. Soud věc rozhodl postupem dle § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) bez nařízení jednání, neboť žalobkyně s takovým postupem souhlasila předem a žalovanému soud zaslal výzvu k vyjádření se k případnému souhlasu s tímto postupem a připojil doložku ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř. pro případ, že zůstane pasivní. Jelikož žalovaný na výzvu ve stanovené lhůtě nereagoval, důsledkem je předpoklad jeho souhlasu s tímto postupem. Žalovaný v řízení zůstal pasivní (v důsledku jeho nezájmu o dosažitelnost na pouhé evidenční adrese trvalého pobytu se nejspíše o probíhajícím soudním řízení ani nedozvěděl), adresu pro doručování vedle své adresy trvalého pobytu ohlašovně nenahlásil. Soud po něm pátral, nezastihl jej písemností ani na zjištěné adrese [adresa]. 3. Od novely občanského soudního řádu, provedené zákonem č. 7/2009 Sb., je adresát odpovědný za existenci adresy pro doručování a ochranu vlastních zájmů a je též povinen zajistit přijímání písemností na této adrese bez ohledu na to, zda se zde zdržuje. Je věcí adresáta, zda se pojistil proti doručování na adresu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel tím, že uvede soudu adresu doručování, kde je pro něho bezpečné, že mu bude zásilka doručena. Soud na zákonem stanovenou adresu doručuje povinně, i kdyby mu bylo známo, že na ní k předání a převzetí listiny nemůže dojít, a byť by se dozvěděl ze sdělení některého z účastníků či jiných osob nebo ze své úřední činnosti, kde se adresát fakticky zdržuje. Adresátu lze doručit i na jinou adresu, to však nemá vliv na povinnost soudu doručovat na povinnou adresu pro doručování. Omluvitelným důvodem, pro nějž by bylo možno vyslovit neúčinnost náhradního doručení, nemůže být skutečnost, že se fyzická osoba na adrese pro doručování trvale nezdržuje (usnesení Nejvyššího soudu ve sp. zn. 32 Cdo 80/2012). I nadále je tedy oficiální doručovací adresou žalovaného v jakémkoliv řízení zdejšího soudu adresa dle registru obyvatel a z doručení na adresu faktického pobytu lze procesně vycházet pouze a jen tehdy, pokud dojde k převzetí do vlastních rukou (k čemuž v projednávané věci nedošlo). Žalovaný by tedy měla zvážit, zda se chce i nadále před písemnostmi„ skrývat“ za formální adresou, či zda se stane dosažitelným pro úřední korespondenci. Pro účely doručování přitom každý může vedle své adresy trvalého pobytu vůči ohlašovně (typicky obecní/městský úřad v místě trvalého pobytu) nahlásit i tzv. doručovací adresu (§ 10b zákona č. 133/2000 Sb., o evidenci obyvatel), pokud je odlišná. Taková adresa je pak zobrazena v každém výpisu z centrálního registru obyvatel pro všechny státní instituce. Její uvedení není na rozdíl od trvalého pobytu podmíněno doložením právního vztahu k nemovitosti. Nejspolehlivějším řešením je však bezplatná datová schránka. Obecně lze konstatovat, že nedosažitelnost žalovaných ze strany státních orgánů je – při existenci celé řady i bezplatných poraden, poskytujících alespoň hrubé, avšak užitečné informace o možnostech právní ochrany před žalobou - jednou z významných příčin, proč posléze žalovaní čelí "neočekávanému" vymáhání již pravomocných exekučních titulů (nález Ústavního soudu ve sp. zn. I. ÚS 3923/2011 ze dne [datum]). Ignorováním svých práv žalovaný (s největší pravděpodobností) nezískává žádnou reálnou výhodu a pouze se sám připravuje o možnost účastnit se řízení, vznášet nejrůznější procesní námitky, kterými lze podstatnou část soudy projednávaných nároků ze spotřebitelských závazků odrazit (neb jsou poměrně často relativně neplatnými), či přinejmenším ve svůj prospěch ovlivnit lhůtu ke splnění povinnosti (zejm. splátkový kalendář, který si tak nemusí„ zaplatit“ v nákladech následné exekuce). O to smutnější je, pokud se žalovaný nedozví ani o možnosti uhradit projednávaný dluh v relativně nízkých splátkách. 4. Po skutkové stránce soud dospěl po provedení a zhodnocení níže uvedených důkazů k následujícím závěrům. Postoupení pohledávky je dostatečně prokázáno již dopisem původního věřitele č. l. 30. Zákaznickou kartou č. l. 24 ze dne [datum] bylo prokázáno, že žalovaný uvedl odlišnou adresu výběru oproti svému toliko evidenčnímu bydlišti, uvedl učňovské vzdělání, svobodný stav s partnerkou, bydlení s tvrzeným spoluvlastnictvím, prokazované„ jinou smlouvou“, bez dětí, s hlavním pracovním poměrem obkladače u [právnická osoba], s. r. o, [IČO], který měl být ověřen telefonicky, s příjmem 27 239 Kč, ověřeným z výplatních pásek a pracovní smlouvy. Na výdajích za bydlení se má podílet částkou 3 000 Kč, osobní výdaje měl mít 5 000 Kč. Úvěrovou smlouvou č. l. 26 z téhož dne je prokázáno, že žalovaný se zavázal po načerpání 18 000 Kč hradit 60 týdenních splátek po 548 Kč, zahrnující i pojištění [anonymizována dvě slova] s (jedinou) splátkou 480 Kč, celkem tedy 32 880 Kč (sic!). K pojištění je doloženo potvrzení k přistoupení k pojištění (č. l. 28). Právní zástupce žalobkyně doložil dopisem (č. l. 32) vypracování i zaslání (č. l. 34) kvalifikované předžalobní výzvy ve smyslu § 142a o. s. ř. do dispoziční sféry žalovaného (adr. [ulice a číslo], [obec], kterou soud eviduje i ve svém rejstříku ISAS, žalovaný zde měl v roce 2019 bydlet u [jméno] [příjmení]). Soudu je z předchozí úřední činnosti známo, že právní zástupce (a jeho rodina) je skrze svěřenský fond skutečným vlastníkem žalobkyně a tedy i předmětné pohledávky. 5. K osobě žalovaného soud zjistil z rejstříku ISAS, že od roku 2005 čelil mnoha exekucím či výkonům rozhodnutí, proto si soud vyžádal výpisy CNCB, CBCB a [příjmení]. Exekutorská komora ČR zaslala výpis z Centrální evidence exekucí (dále jen„ [příjmení]“) a z něj vyplývá (č. l. 44), že už před poskytnutím předmětného úvěru měl žalovaný nejméně 9 exekucí (které trvají dosud). V registru NRKI oproti tomu žalovaný žádný záznam nemá (č. l. 48), překvapivě tedy ani předmětný úvěr. To dostatečně vypovídá o způsobu, jakým původní věřitelka za poplatek 3 600 Kč měla zkoumat úvěruschopnost klienta a současně o tom, jak se zajímá o databázi NRKI, kam zřejmě sama údaje ani nezapisuje. Dle BRKI (č. l. 50) žalovaný nemá ani žádné bankovní produkty. Soudu je z předchozích vyjádření CRIF – [právnická osoba], že údaje o skončených závazcích jsou v databázi uchovávány pouze po dobu 4 let. 6. Po právní stránce soud uplatněný nárok posoudil následujícím způsobem. Soud vychází ohledně údajů o samotné výši nesplněného závazku ze skutkových tvrzení žalobního návrhu, neboť břemeno tvrzení a dokazování k případnému opaku (tedy zda již nebyl uhrazen) v řízení tížilo procesně pasivního žalovaného. Tvrzeny byly úhrady v celkové výši 6 200 Kč. 7. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, platí, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odst. 2 tamtéž platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohle