20 C 372/2022-74 — Okresní soud v Teplicích

1. Žalobkyně se v řízení domáhala žalobním návrhem, podaným u zdejšího soudu dne [datum], zaplacení plnění, které poskytla své pojištěnkyni [jméno] [příjmení] částkou 30 725 Kč na opravu oplechování výloh domu na adrese [ulice a číslo] v [obec], které žalovaný poškodil a byl za takový skutek pravomocně odsouzen v trestním řízení. Takto se domáhala plnění jak v I. výroku shora, když 1 000 Kč tvoří spoluúčast pojištěnce. 2. Soud věc rozhodl postupem dle § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) bez nařízení jednání, neboť žalobkyni mohl soud plně vyhovět a žalovanému soud zaslal výzvu k vyjádření se k případnému souhlasu s tímto postupem a připojil doložku ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř. pro případ, že zůstane pasivní. Jelikož žalovaný na výzvu ve stanovené lhůtě nereagoval, důsledkem je předpoklad jeho souhlasu s tímto postupem. Žalovaný v řízení zůstal pasivní (v důsledku jeho nezájmu o dosažitelnost na pouhé evidenční adrese trvalého pobytu se nejspíše o probíhajícím soudním řízení ani nedozvěděl), adresu pro doručování vedle své adresy trvalého pobytu ohlašovně nenahlásil. Soud se pokusil doručit i na další možné adresy ([ulice], [ulice]), v obou případech se písemnosti vrátily soudu. 3. Od novely občanského soudního řádu, provedené zákonem č. 7/2009 Sb., je adresát odpovědný za existenci adresy pro doručování a ochranu vlastních zájmů a je též povinen zajistit přijímání písemností na této adrese bez ohledu na to, zda se zde zdržuje. Je věcí adresáta, zda se pojistil proti doručování na adresu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel tím, že uvede soudu adresu doručování, kde je pro něho bezpečné, že mu bude zásilka doručena. Soud na zákonem stanovenou adresu doručuje povinně, i kdyby mu bylo známo, že na ní k předání a převzetí listiny nemůže dojít, a byť by se dozvěděl ze sdělení některého z účastníků či jiných osob nebo ze své úřední činnosti, kde se adresát fakticky zdržuje. Adresátu lze doručit i na jinou adresu, to však nemá vliv na povinnost soudu doručovat na povinnou adresu pro doručování. Omluvitelným důvodem, pro nějž by bylo možno vyslovit neúčinnost náhradního doručení, nemůže být skutečnost, že se fyzická osoba na adrese pro doručování trvale nezdržuje (usnesení Nejvyššího soudu ve sp. zn. 32 Cdo 80/2012). I nadále je tedy oficiální doručovací adresou žalovaného evidenční adresa dle registru obyvatel a z doručení na adresu faktického pobytu lze procesně vycházet pouze a jen tehdy, pokud dojde k převzetí do vlastních rukou (k čemuž v řízení nedošlo). Žalovaný by tedy měl zvážit, zda se chce i nadále před písemnostmi„ skrývat“ za formální adresou, či zda se stane dosažitelným pro úřední korespondenci. Pro účely doručování přitom každý může vedle své adresy trvalého pobytu vůči ohlašovně (typicky obecní/městský úřad v místě trvalého pobytu) nahlásit i tzv. doručovací adresu (§ 10b zákona č. 133/2000 Sb., o evidenci obyvatel), pokud je odlišná. Taková adresa je pak zobrazena v každém výpisu z centrálního registru obyvatel pro všechny státní instituce. Její uvedení není na rozdíl od trvalého pobytu podmíněno doložením právního vztahu k nemovitosti. Nejspolehlivějším řešením je však bezplatná datová schránka. Obecně lze konstatovat, že nedosažitelnost žalovaných ze strany státních orgánů je – při existenci celé řady i bezplatných poraden, poskytujících alespoň hrubé, avšak užitečné informace o možnostech právní ochrany před žalobou - jednou z významných příčin, proč posléze žalovaní čelí "neočekávanému" vymáhání již pravomocných exekučních titulů (nález Ústavního soudu ve sp. zn. I. ÚS 3923/2011 ze dne [datum]). Ignorováním svých práv žalovaný (s největší pravděpodobností) nezískává žádnou reálnou výhodu a pouze se sám připravuje o možnost účastnit se řízení, vznášet nejrůznější procesní námitky, kterými lze podstatnou část soudy projednávaných nároků ze spotřebitelských závazků odrazit (neb jsou poměrně často relativně neplatnými), či přinejmenším ve svůj prospěch ovlivnit lhůtu ke splnění povinnosti (zejm. splátkový kalendář, který si tak nemusí„ zaplatit“ v nákladech následné exekuce). 4. Po skutkové stránce soud dospěl po provedení a zhodnocení níže uvedených důkazů k následujícím závěrům. Žalobkyně je dle výpisu z obchodního rejstříku č. l. 24 nepochybně pojišťovnou. [jméno] [příjmení] je dle výpisu z Katastru nemovitostí č. l. 47 vlastníkem poškozené nemovitosti. Pojistnou smlouvou ze dne [datum] (č. l. 10) a pojistkou č. l. 12 bylo prokázáno, že nemovitost na adrese [ulice a číslo] v [příjmení] [jméno] [příjmení] pojistila proti škodním událostem včetně vandalismu s limitem plnění 1 mil. Kč. Formulářem č. l. 51 bylo prokázáno ohlášení pojistné události poškozenou majitelkou nemovitosti. [příjmení] nabídkou č. l. 52 p. v. bylo prokázáno stanovení výše škody 30 725 Kč. Dopisem č. l. 15 p. v. bylo doloženo sdělení policejního orgánu o účasti žalovaného na předmětném vandalismu. Fotografiemi č. l. 56 p. v. až 58 a 61 až 63 byla prokázána podoba škody na průčelí knihkupectví. Dle rozsudku zdejšího soudu číslo jednací 2 T 115/2021-111 (č. l. 34) ze dne [datum] žalovaný pojištěnou nemovitost dne [datum] kolem 3:42 hodiny poškodil tak, že poškodil oplechování výkladní skříně prázdných komerčních prostor, tyto vytrhal, zohýbal s úmyslem odcizit a způsobil tak [jméno] [příjmení] škodu 3 800 Kč, když ohledně zbylé částky byla odkázána na podání samostatné žaloby v občanskoprávním řízení. Výrok o vině nabyl právní moci dne [datum], výrok o přiznání nároku na náhradu škody dne [datum]. Rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem, číslo jednací 5 To 231/2021-129 (č. l. 46), ze dne [datum] zůstaly tyto výroky nedotčeny. Dopisem č. l. 50 ze dne [datum] bylo prokázáno oznámení o poskytnutí pojistného plnění poškozené ve výši 29 725 Kč, po odečtení spoluúčasti ve výši 1 000 Kč. Právní zástupce žalobkyně doložil dopisem (č. l. 26) vypracování i doručení (č. l. 27) kvalifikované předžalobní výzvy ve smyslu § 142a o. s. ř. do dispoziční sféry žalovaného, tehdy ve Věznici Všehrdy. Žalovaný má v registru obyvatel dle č. l. 19 zapsanou ryze evidenční adresu již od února 2013 Poslední údaj o pobytu žalovaného má soud od Úřadu práce ke dni [datum] (č. l. 30), kdy evidovali žádost o zprostředkování zaměstnání a kontaktní adresu [adresa žalovaného] [tel. číslo], z vězení byl propuštěn (č. l. 33, 68) již v srpnu toho roku a ke sdělené adrese pobytu po propuštění proto soud nepřihlíží. 5. Po právní stránce soud uplatněný nárok posoudil následujícím způsobem. Podle § 2820 odst. 1 věta první občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen „o. z.“ platí, že vzniklo-li v souvislosti s hrozící nebo nastalou pojistnou událostí osobě, která má právo na pojistné plnění, pojištěnému nebo osobě, která vynaložila zachraňovací náklady, proti jinému právo na náhradu škody nebo jiné obdobné právo, přechází tato pohledávka včetně příslušenství, zajištění a dalších práv s ní spojených okamžikem výplaty plnění z pojištění na pojistitele, a to až do výše plnění, které pojistitel oprávněné osobě vyplatil. Podle § 2910 o. z. platí, že škůdce, který vlastním zaviněním poruší povinnost stanovenou zákonem a zasáhne tak do absolutního práva poškozeného, nahradí poškozenému, co tím způsobil. Povinnost k náhradě vznikne i škůdci, který zasáhne do jiného práva poškozeného zaviněným porušením zákonné povinnosti stanovené na ochranu takového práva. Žalobkyně prokázala rozsudky v trestní věci vznik škody i odpovědnost žalovaného. Výše škody byla prokázána cenovou nabídkou, a to včetně částky 3 800 Kč, která již byla poškozené rozsudkem soudu prvního stupně číslo jednací 2 T 115/2021-111 již přiznána dle § 228 odst. 1 trestního řádu, neboť v tomto řízení nelze zohlednit případné přijetí duplicitních plnění ze strany žalované a žalobkyně prokázala, že vyplatila celou žalovanou částku. Žalovaný ostatně žádnou námitku k výši škody neuplatnil. Na žalobkyni dle citovaného ustanovení přešel nárok na výplatu plnění, které vyplatila majitelce poškozené nemovitosti a s odkazem na § 1970 o. z. včetně úroku z prodlení, když počátek prodlení stanovila korektně a sazba je v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 6. O nákladech řízení soud rozhoduje z úřední povinnosti. V daném případě byla žalobkyně v řízení zcela úspěšná, soud tedy dle procesního výsledku sporu v souladu s § 142 odst. 1 o. s. ř. této přiznal k tíži žalovaného právo na úhradu veškerých účelně vynaložených nákladů řízení. Celková výše těchto nákladů pak sestává ze tří mimosmluvních odměn dle § 7 bod 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, po 2 300 Kč a tří paušálních částek náhrad hotových výdajů á 300 Kč ve smyslu § 13 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, odpovídajících nákladům, spojeným s převzetím a přípravou věci, s vypracováním a zasláním předžalobní výzvy a s podáním žalobního návrhu. Jelikož je advokát plátcem DPH, přísluší mu tak dále navýšení, odpovídající aktuálně platné sazbě této daně ve výši 21 % z těchto všech částek. Dále je součástí náhrady hodnota zaplaceného soudního