20 C 56/2023-78 — Okresní soud v Teplicích

1. Žalobkyně se v řízení domáhala žalobním návrhem, podaným u zdejšího soudu dne [datum], zaplacení plnění z úvěrové smlouvy [číslo] ze dne [datum], dle které žalovanému poskytla jistinu 150 000 Kč, kterou se zavázal splácet měsíčními splátkami po 3 000 Kč vždy do každého 14. dne v měsíci, počínaje dnem [datum]. Úvěr byl pro neplnění předepsaných splátek předčasně zesplatněn věřitem dne [datum]. Po zesplatnění žalovaný ještě uhradil 14 100 Kč. Žalobkyně se tak domáhala 121 100,81 Kč na jistině, 10 043,21 Kč na kapitalizovaném úroku z prodlení 10 043,21 Kč a dále v sazbě 11,75 % ročně z jistiny od [datum] do zaplacení, na kapitalizovaném úroku 9 881,70 Kč a dále v sazbě 11,75 % ročně z jistiny od [datum] do zaplacení. 2. Podáním ze dne [datum] uvedla, že žalovaný den po podání žaloby uhradil 11 300 Kč, proto vzala žalobu v tomto rozsahu zpět, navrhla dále jednat jen o plnění jak v I. výroku shora a žádala přiznat za zpětvzetí odměnu za další úkon právní služby v plné výši. Soud usnesením ze dne [datum] řízení v tomto rozsahu zastavil, usnesení nabylo právní moci dne [datum]. 3. Soud vyzval žalobkyni k doplnění tvrzení k povinnosti řádně zkoumat úvěruschopnost spotřebitele před poskytnutím úvěru ve smyslu § 86 zákona č. 257/2016 Sb., neboť taková tvrzení v návrhu chyběla. Podáním ze dne [datum] (č. l. 52) žalobu doplnila, uvedla, že zjistila mzdu žalovaného od [jméno] Česká republika z účtu, který žalovanému sama vedla, zjistila dosavadní drobné závazkové úvěry a dospěla k závěru, že je schopen splátku 3 000 Kč měsíčně z příjmu okolo 15 tis. Kč měsíčně hradit. 4. Soud věc rozhodl postupem dle § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) bez nařízení jednání, neboť žalobkyni mohl plně vyhovět a žalovanému soud zaslal výzvu k vyjádření se k případnému souhlasu s tímto postupem a připojil doložku ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř. pro případ, že zůstane pasivní. Jelikož žalovaný na výzvu ve stanovené lhůtě nereagoval, důsledkem je předpoklad jeho souhlasu s tímto postupem. Žalovaný v řízení zůstal pasivní, na adrese trvalého pobytu má označenou schránku a tuto adresu soudu potvrdil i telefonicky. K věci samé se však nevyjádřil ani po doručení druhé písemnosti. 5. Po skutkové stránce soud dospěl po provedení a zhodnocení níže uvedených důkazů k následujícím závěrům: 6. Soud ověřil, že v databázi NRKI nemá žalovaný aktuálně žádný záznam (č. l. 46). Dále soud ověřil stav databáze BRKI, kde má žalovaný vedle předmětného úvěru záznamy pouze o drobných úvěrech u téže žalobkyně s jistinami okolo 1 tis. Kč, které nemohou úspěšnost posouzení úvěruschopnosti prakticky ovlivnit. Úvěrovou zprávou č. l. 55 bylo prokázáno, že žalobkyně vzala v potaz obvyklé výdaje ve výši 10 817 Kč s ohledem na absenci jiných (podstatných) finančních závazků dospěla k závěru, že bude ze své mzdy schopen hradit splátku 3 000 Kč měsíčně. Výpisem účtu č. l. 56 až 70 bylo prokázáno, že žalovaný měl mzdu od [právnická osoba], nadto měl příležitostné příjmy v řádu tisíců Kč od subjektů„ [právnická osoba]“,„ [právnická osoba]“,„ [právnická osoba]“, které dle č. l. 71 poskytují merchandisingové a promotion služby, což může souviset se zaměstnáním žalovaného v síti supermarketu a skutečný příjem žalovaného tak lze hodnotit jako dokonce vyšší, než zjistil žalobkyně. Soud z výpisů nezjistil žádné znepokojivé znaky hospodaření, které by úvěruschopnost žalovaného vylučovaly. 7. Úvěrovou smlouvou č. l. 18 bylo prokázáno, že se žalovaný po načerpání 150 000 Kč zavázal hradit měsíčně k 14. dni v měsíci 3 000 Kč, úroková sazba činila 11,99 % ročně s bonusem odpuštění až 4 posledních splátek v případě řádného splácení (což dle obsahu představuje smluvní pokutu). Byl doložen ceník č. l. 21, který pro řízení neměl podstatného významu. Poskytnutí jistiny bylo prokázáno výpisem z účtu č. l. 28 a 69. Byla prokázána upomínka č. l. 29 ze dne [datum]. Bylo prokázáno oznámení o zesplatnění úvěru dnem [datum] dopisem č. l. 30 ze dne [datum]. Právní zástupce žalobkyně doložil dopisem (č. l. 31) vypracování i zaslání (č. l. 32) jednoduché předžalobní výzvy ve smyslu § 142a o. s. ř. do dispoziční sféry žalovaného (ačkoliv se výslovně domáhal přiznání náhrady v plné tarifní výši!). Úvěrovou historií č. l. 33 bylo prokázáno, že žalovaný splácel včas pouze první tři splátky, poté se již pravidelně ocital po splatnosti, byly mu ukládány sankční poplatky 300 a 900 Kč. Soudu není zřejmé, jaká je povaha kladných položek 300 Kč a 900 Kč („ splátky poplatku“), v porovnání s položkami zápornými („ náklady spojené s prodlení“). Žalovaný však ničeho nenamítal. 8. Po právní stránce soud uplatněný nárok posoudil následujícím způsobem. Účastníci platně sjednali závazek úvěru ve smyslu § 2395 a násl. občanského zákoníku, z něhož žalobkyně plnila poskytnutím jistiny řádně, žalovaný nikoliv, když úvěr řádně a včas nesplácel. Žalobkyně proto důvodně přistoupila k předčasnému zesplatnění. Poplatky se soudu s ohledem na výši splátky nejeví zjevně nepřiměřenými, byť mají zjevně spíše charakter smluvních pokut než úhrady skutečné ceny služby, bez procesní aktivity žalovaného však tyto položky soud nezpochybňoval, již s ohledem na náklady řízení, které by s tím byly spojeny. Soud vychází ohledně údajů o samotné výši nesplněného závazku ze skutkových tvrzení žalobního návrhu, neboť břemeno tvrzení a dokazování k případnému opaku (tedy zda již nebylo uhrazeno více) v řízení tížilo procesně pasivního žalovaného. Soud proto mohl žalobě vyhovět, v rozsahu, který zůstal předmětem řízení po částečném zpětvzetí. Žalobkyně má nepochybně nárok na obchodní úrok, který v souladu s § 122 zákona č. 257/2016 Sb. požadovala ve výši sazby úroku z prodlení, současně má s odkazem na § 1970 o. z. nárok i na úrok z prodlení ve shodné výši. Část úroků za pevně vymezené období (2x 857,66 Kč - v důsledku částečné úhrady po podání žaloby) soud kapitalizoval a přičetl k původně požadovaným kapitalizovaným částkám, odtud přiznání částek 10 900,87 Kč 10 739,36 Kč. Žalobě proto mohl soud plně vyhovět. 9. O nákladech řízení soud rozhoduje z úřední povinnosti. V daném případě byla žalobkyně v řízení zcela úspěšná, včetně částečného zpětvzetí v důsledku částečné úhrady žalovaným, soud tedy dle procesního výsledku sporu v souladu s § 142 odst. 1 ve spojení s § 146 odst. 2 o. s. ř. této přiznal k tíži žalovaného právo na úhradu veškerých účelně vynaložených nákladů řízení. Celková výše těchto nákladů pak sestává ze tří a půl mimosmluvních odměn dle § 7 bod 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, po 5 980 Kč a čtyř paušálních částek náhrad hotových výdajů á 300 Kč ve smyslu § 13 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, odpovídajících nákladům, spojeným s převzetím a přípravou věci, s jednoduchou předžalobní výzvou, s podáním žalobního návrhu a s částečným zpětvzetím žaloby. Za doplnění žaloby o tvrzení ke splnění povinnosti zkoumání úvěruschopnosti dlužníka před poskytnutím úvěru náhrada nepřísluší, neboť taková tvrzení jsou povinnou součástí nároku ze spotřebitelského úvěru, šlo tedy o pouze doplnění chybějících žalobních tvrzení původního návrhu a samostatné (dodatečné) podání tak nezakládá účelně vzniklé vícenáklady. Jelikož je advokát plátcem DPH, přísluší mu tak dále navýšení, odpovídající aktuálně platné sazbě této daně ve výši 21 % z těchto všech částek. Dále je součástí náhrady hodnota zaplaceného soudního poplatku ve výši 5 490 Kč. Náhrada nákladů řízení je však dle § 149 odst. 1 o. s. ř. splatná k rukám advokáta jako celek. 10. O lhůtách k plnění soud v obou případech rozhodl dle § 160 odst. 1 věta za středníkem o. s. ř., neboť se jedná vysoké plnění, u kterého nelze očekávat jednorázové splnění, zejména s přihlédnutím k tomu, že trvá energetická, inflační a uprchlická krize a zdejší soud vůči žalovanému dosud povolil pouze jednu exekuci, v roce 2021 pro jistinu 2 838 Kč, současně však čelí dalším dvěma pohledávkám (sp. zn. 20 C 401/2022 a 21 C 120/2023 – jistina 19 246 Kč v důsledku neuhrazeného autopojištění). Je tedy více než zřejmé, že ani případným obratem zahájeným exekučním řízením po nesplnění platební povinnosti po uplynutí krátké lhůty k plnění by žalobkyně zřejmě dřívějšího uspokojení své pohledávky nedosáhla, když případná další exekuce by zřejmě vedla toliko k čekání na vymožení předchozích závazků a časové hledisko splnění povinností žalovaného tak zjevně nehraje hlavní roli. K ochraně zájmů žalobkyně soud stanovil sankci ztrátou výhody splátek pro případ, že žalovaný poskytnutého dobrodiní splátkovým kalendářem včas nevyužije. Proto soud z důvodu patřičné ochrany žalovaného na straně druhé poskytl přibližně dvouletý splátkový kalendář, resp. přiměřeně navýšil lhůtu k plnění ohledně nákladového výroku (fakticky se jedná o„ nultou“ splátku), aby měl reálnou příležitost případně pohledávku uhradit před podáním důvodného návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí nebo exekuce, která pohledávku navýší o náklady exekuce (hotové výdaje soudního exekutora a odměna soudního exekutora, případně dále odměna právního zástupce za za