21 C 137/2023 — Okresní soud v Teplicích

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 4. 11. 2022 domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 17 085 Kč s příslušenstvím s následujícím odůvodněním. Dne 13. 3. 2014 byla mezi žalovanou a [právnická osoba] s.r.o. uzavřena smlouva o zápůjčce [číslo] na základě které poskytla tato společnost žalované dne 17. 3. 2014 částku 20 000 Kč, a to převodem na účet žalované. Žalovaná splatila zápůjčku pouze částečně a ocitla se v prodlení se splácením Pohledávka za žalovanou byla [právnická osoba] s.r.o. postoupena žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 14. 6. 2014 žalobkyně se rozhodla žalobou uplatit k úhradě pouze nárok na vrácení nesplacené jistiny ve výši 17 085 Kč, když částka 2 915 Kč byla žalovanou právní předchůdkyni žalobkyně uhrazena, a zákonný úrok z prodlení z dlužné částky od 26. 10. 2022 do zaplacení, když žalovaná byla vyzvána k úhradě dluhu předžalobní upomínkou ze dne 4. 10. 2022 se lhůtou ke splnění do 25. 10. 2022. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů založených ve spise, vyzval soud žalovanou, aby se ve smyslu ust. § 115a o. s. ř. vyjádřils k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání, když žalobkyně souhlas s tímto postupem vyslovila již při podání žaloby. Zároveň připojil doložku, že nevyjádří-li se žalovaná k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemá námitek (ust. § 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalovaná se k výzvě ve stanovené sedmidenní lhůtě nevyjádřila, soud tedy rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise, aniž by ve věci nařizoval jednání. 4. Z předložených listin soud zjistil a dospěl k následujícím skutkovým zjištěním: Žalovaná uzavřela dne 13. 3. 2014 se [právnická osoba] s.r.o. Rámcovou smlouvu o poskytování půjček na dálku a téhož dne smlouvu o půjčce [číslo]. Předmětem smlouvy o půjčce [číslo] byl závazek [právnická osoba] s.r.o. poskytnout žalované půjčku ve výši 20 000 Kč a závazek žalované tuto půjčku spolu s poplatkem za její poskytnutí (celkovými náklady půjčky) ve výši 22 266 Kč, celkem tedy částku 42 266 Kč vrátit této společnosti formou pravidelných 18 měsíčních splátek ve výši 2 349 Kč splatných vždy do 14. dne v měsíci, počínaje dnem 14. 4. 2014. Z výpisu z účtu je zřejmé, že [právnická osoba] s. r. o. vyplatila dne 17. 3. 2014 žalované na její účet uvedený ve smlouvě částku 20 000 Kč. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 14. 6. 2014 a přílohy k této smlouvě vyplývá, že pohledávka za žalovanou vyplývající ze shora uvedené smlouvy byla postoupena žalobkyni. Předžalobní upomínkou ze dne 4. 10. 2022 byla žalovaná vyzvána k zaplacení částky 17 085 Kč do 25. 10. 2022 žalobkyni, když v upomínce je dále uvedeno, že na půjčku byla dosud uhrazena pouze částka 2 915 Kč; dle podacího lístku byla upomínka zaslána žalované doporučeně v den jejího vyhotovení. 5. Z předložených listin má soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované dne 17. 3. 2014 částku 20 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala vrátit ve splátkách, dosud splatila pouze částečně částkou 2 915 Kč. Poskytnutí této částky žalované předcházelo uzavření smlouvy o půjčce, žalobkyně však soudu nedoložila (a ani netvrdila), jakým způsobem byla před uzavřením smlouvy zkoumána úvěruschopnost žalované, když již v žalobě uvedla, že uplatňuje pouze nárok na vrácení nesplacené jistiny půjčky a zákonného úroku z prodlení. Pohledávka za žalovanou byla postoupena žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek a žalovaná byla dopisem ze dne 4. 10. 2022 vyzvána k úhradě dluhu žalobkyni se lhůtou ke splnění povinnosti nejpozději do 25. 10. 2022. 6. Po právní stránce posuzoval soud žalobou uplatněný nárok s ohledem na žalobní tvrzení podle ust. § 2390 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, a dále podle ust. § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“). 7. Na základě zjištěného skutkového stavu a po právním posouzení věci dospěl soud k závěru, že žalobou uplatněný nárok nelze posoudit jako nárok vyplývající ze smlouvy o zápůjčce ve smyslu ust. § 2390 občanského zákoníku, jak bylo tvrzeno žalobkyní. Žalobkyně ničeho neuvedla k otázce zkoumání úvěruschopnosti žalované v době uzavření smlouvy, když žalobou uplatnila pouze nárok na vrácení nesplacené jistiny. Povinnost řádně zkoumat schopnost žalované zápůjčku splácet přitom vyplývala z článku 8 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 a rovněž z ust. § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru. Soud tedy dospěl k závěru, že smlouva o zápůjčce ze dne 13. 3. 2014 nebyla platně uzavřena, neboť odporuje zákonu (ust. § 580 odst. 1 občanského zákoníku), nicméně byla-li žalované částka 20 000 Kč poskytnuta na základě neplatné smlouvy, kdy vyplacení této částky žalované má soud za prokázané, je žalovaná povinna tuto částku (poníženou o již poskytnuté plnění ve výši 2 915 Kč) vrátit podle ust. § 2991 odst. 2 občanského zákoníku z titulu bezdůvodného obohacení. Aktivní legitimace žalobkyně je dána ujednáním smlouvy o postoupení pohledávek. Z uvedených důvodů tedy soud zcela vyhověl žalobě a uložil žalované povinnost žalobkyni částku 17 085 Kč zaplatit, a to v souladu s ust. § 1970 občanského zákoníku a nařízením vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění, spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky běžícím ode dne následujícího po uplynutí lhůty, která byla žalované ke splnění povinnost stanovena v předžalobní výzvě žalobkyně. 8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč a z nákladů zastoupení advokátem, kterému dle ust. § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. náleží odměna ve výši 300 Kč a náhrada hotových výdajů ve výši 100 Kč za každý ze tří úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní upomínka a písemné podání ve věci samé) a dále daň z přidané hodnoty v sazbě 21% stanovená ze základu ve výši 1 200 Kč částkou 252 Kč. K použití ust. § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. pro stanovení výše odměny a náhrady hotových výdajů právního zástupce žalobkyně pak soud uvádí, že dle lustrace v rejstříku zdejšího soudu bylo řízení zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru, kdy skutková tvrzení jsou obdobná jako v dalších sporech vedených u zdejšího soudu, předmětem řízení je peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje částku 50 000 Kč. 9. Žalobkyně byla v řízení zastupována advokátem, proto soud uložil žalované povinnost zaplatit přiznanou náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce žalobkyně (§ 149 odst. 1 o. s. ř.). 10. Lhůty k plnění uložených povinností soud stanovil podle ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.