24 C 300/2022 — Okresní soud v Teplicích

1. Žalobou podanou dne 26. 7. 2022 se žalobkyně domáhala částky 25 000 Kč s příslušenstvím po žalovaném. Žalobu odůvodnila tím, že dne 15. 12. 2014 byla mezi žalovaným a [právnická osoba] s. r. o. uzavřena smlouva o zápůjčce č [číslo], a to v souladu s rámcovou smlouvou o poskytování zápůjček na dálku ze dne 15. 12. 2014, kdy obě smlouvy stvrdil žalovaný svým podpisem. Na základě toho byla žalovanému dne 15. 12. 2014 poskytnuta zápůjčka ve výši 25 000 Kč, a to v hotovosti, což vyplývá z pokladního dokladu. Žalovaný se zavázal poskytnutou zápůjčku v celkové výši 49 664 Kč (jistina a náklady půjčky – obchodní úrok ve výši 24 664 Kč) splácet ve 24 měsíčních splátkách po 2 070 Kč od 24. 1. 2015. Žalovaný však hradil pouze částečně a ocitl se tak v prodlení. Původní věřitelka následně dne 21. 3. 2015 pohledávku postoupila žalobkyni. Žalovaný nadále dluží částku 25 000 Kč, která představuje jistinu zápůjčky, žalobkyně se nedomáhá žádných dalších nároků vyplývajících z předmětné smlouvy o zápůjčce. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Z provedených důkazů byl zjištěn následující skutkový stav. [právnická osoba] vyplatila dne 15. 12. 2014 žalovanému v hotovosti částku 25 000 Kč, a základě smlouvy o půjčce [číslo] uzavřené téhož dne (viz smlouvy o půjčce, rámcová smlouva o poskytování půjček na dálku a výdajový pokladní doklad ze dne 15. 12. 2014). Předžalobní upomínkou ze dne 24. 6. 2022 byl žalovaný vyzván k zaplacení částky 25 000 Kč do 15. 7. 2022 (viz dopis ze dne 24. 6. 2022). Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 3. 2015 vyplývá, že pohledávka byla postoupena žalobkyni. 4. V rámci právního hodnocení věci se soud nejprve zabýval otázkou, zda uplatněný nárok lze posoudit jako nárok vyplývající ze smlouvy o zápůjčce ve smyslu § 2390 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen „o. z.“), jak bylo tvrzeno žalobkyní. V tomto směru soud vyzval žalobkyni k doplnění tvrzení ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalovaného v době uzavření smlouvy. Žalobkyně tato tvrzení nedoplnila a navrhla, nechť je nárok posouzen jako bezdůvodné obohacení, když se domáhá pouze jistiny a žádné jiné nároky vyplývající ze smlouvy neuplatňuje. S ohledem na to, že žalobkyně ani netvrdila, že při uzavření smlouvy byla řádně zkoumána schopnost žalovaného dluh splácet, přičemž tato povinnost vyplývala z článku 8 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 a rovněž z § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, dospěl soud k závěru, že smlouva o zápůjčce je neplatná, neboť odporuje zákonu (§ 580 odst. 1 o. z.); k této neplatnosti soud přihlédl bez návrhu (§ 588 o. z.). Převzal-li žalovaný částku 25 000 Kč na základě neplatné smlouvy, je povinen tuto částku vrátit podle § 2991 odst. 2 o. z. jako bezdůvodné obohacení. Z uvedených důvodů soud žalobě vyhověl a v souladu s ustanovením § 1970 obč. zákoníku č. 89/2012 Sb. přiznal žalobkyni rovněž právo na úroky z prodlení z této částky, a to po uplynutí lhůty, která byla žalovanému stanovena v předžalobní výzvě. 5. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 452 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 25 000 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč.